K vidění jsou jejich okna pro svatovítskou katedrálu a klášter sv. Jiří nebo pozdější okna pro hradní kapli brněnského Špilberku.
Projekt je součástí dlouhodobé expozice Plejády skla, která ukazuje tu část sklářské tvorby z druhé poloviny 20. a začátku 21. století, pro niž se vžil název autorské sklo. Pojem zahrnuje objekty, skulptury, plastiky, vitráže, instalace, práce pro architekturu nebo instalace připravené na míru konkrétnímu prostoru.
S autorským sklem zaznamenali Čechoslováci včetně Libenského s Brychtovou ve druhé polovině minulého století světové úspěchy.
Podle kurátorky Sylvy Petrové jsou díla této dvojice určená pro architekturu hodnocena jako zásadní pro rozvoj světového autorského skla. Vrchol představují právě ta, která Libenský s Brychtovou vytvořili při rekonstrukcích sakrálních prostor například gotických staveb, kde jejich práce prozrazují velký cit pro světlo. Úkolu se oba zhostili nejen výtvarně svébytně, ale také neortodoxně. Spíše je pojali jako obecný symbol duchovního života než konkrétní liturgie, uvedla kurátorka.
Instalace přibližuje rozměrná okna či vitráže v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta na Pražském hradě z let 1964 až 1968 nebo okno v kapli sv. Anny v blízkém klášteře sv. Jiří z let 1974 a 1975.
Vypráví o vzniku a charakteru sedmi vitráží, které umělci navrhli pro zámeckou kapli v Horšovském Týně mezi lety 1987 a 1991, a představuje historii osmi oken v hradní kapli brněnského Špilberku z let 2001 až 2003.
Okna ze svatovítské katedrály kromě dalších dokumentů přibližuji i dvě Libenského přípravné obrovské malby, které naznačují skutečnou velikost oken. Téměř sedm metrů vysoké malby letos Uměleckoprůmyslové museum získalo do svých sbírek.
Ve vitrážích použili Libenský a Brychtová i novou technologii stavovaného skleněného reliéfu v otevřených formách.
Součástí výstavy Via lucis jsou jen tři sklářská díla. Ta dvě největší muzeum získalo zápůjčkou od sklářské firmy Lasvit, další lze vidět v sálech výstav Plejády skla 1946 až 2018.
Název expozice Cesta světla je převzatý ze stejnojmenného spisu Jana Amose Komenského, podle kurátorky naznačuje sílu a stálou platnost odkazu dvou sklářských osobností. Stanislav Libenský žil v letech 1921 až 2002, o tři roky mladší Jaroslava Brychtová zemřela vloni.
