Intimní dotyk mobilu a milion lidí. Národní galerie představila program a plány

mgd ČTK mgd, ČTK
4. 11. 2021 20:23
Po úspěšné výstavě věnované malířce Toyen, kterou ve Valdštejnské jízdárně i přes kapacitní omezení navštívilo 50 tisíc lidí za čtyři měsíce, chystá pražská Národní galerie do konce roku čtyři přehlídky. Příští rok budou následovat další, o největší pozornost se mají ucházet díla Josefa Mánesa.
Alicja Knastová je ředitelkou pražské Národní galerie od ledna.
Alicja Knastová je ředitelkou pražské Národní galerie od ledna. | Foto: Libor Fojtík

„Do roku 2026 bychom rádi překročili počet milionu návštěvníků ročně. Myslím nejen ty, kteří přijdou dveřmi, ale také zájemce o naše on-line programy,“ avizuje polská ředitelka galerie Alicja Knastová, která ve čtvrtek se svým týmem představila program, investiční záměry i další plány.

Podle výročních zpráv galerii loni, kdy byla kvůli pandemii 105 dnů uzavřená pro veřejnost, navštívilo 283 tisíc lidí. Nejpopulárnější výstavou byl Rembrandt: Portrét člověka, kterého vidělo 27 tisíc diváků. V roce 2019, kdy byl z funkce vyhozen tehdejší ředitel Jiří Fajt, přišlo do Národní galerie 663 tisíc lidí, o rok dříve 712 tisíc lidí.

Už příští týden začne výstava nazvaná Digitální blízkost, která propojí technologie a intimitu. „Naše intimita se proměnila. Bonbonovitá estetika přístrojů a dětské zvuky, které vyluzují, vzbuzují pocit blízkosti. Mobilů se dotýkáme častěji než rukou našich blízkých,“ přibližuje jedno z východisek kurátor a šéf sbírky současného umění Michal Novotný.

Současně s Digitální blízkostí začne příští čtvrtek 11. listopadu ve Veletržním paláci ještě výstava Cena empatie. Představí díla Romany Drdové a Lenky Záhorkové, vítězek tohoto ocenění. Národní galerie je udílí ve spolupráci se sponzorem, Komerční bankou. Záhorková otevírá mezigenerační dialog, upozorňuje na problémy a hodnoty spojené se stářím. Drdová se zabývá ekologickou problematikou či autorskou módou orientovanou na udržitelnost.

Také naletěli

Ve Šternberském paláci začne 19. listopadu výstava Falza? Falza!, která ukáže, že falzifikáty uměleckých děl se objevovaly už za vlády Rudolfa II. „On nebo arcivévoda František Ferdinand d’Este i Vincenc Kramář také naletěli,“ říká o nejvýznamnějších sběratelích své doby kurátorka Olga Kotková.

K vidění budou nejen padělané obrazy, ale také způsoby, jak se dostávají do oběhu. Některá falešná díla si Národní galerie zapůjčila ze zahraničí. Výstavu na stejné téma nyní pořádá královéhradecká galerie.

Na konci roku začne ve Valdštejnské jízdárně výstava nazvaná Buddha zblízka. Představí 170 děl buddhistického umění doplněných audiovizuálními prvky. Raritou je podle kurátorů japonský obrazový svitek z přelomu 17. a 18. století s námětem legendy Buddhova života, který bude poprvé k vidění v celé délce 15 metrů osobně či digitálně na webu galerie.

Alicja Knastová, která Národní galerii řídí od ledna, představila též investiční plány. V pražských Jinonicích vyroste v dalších sedmi letech depozitář podle architektonické studie společnosti JIKA-CZ. V únoru příštího roku chce Národní galerie vyhlásit soutěž na architektonickou studii rekonstrukce Veletržního paláce.

Na rozdíl od svého předchůdce Jiřího Fajta, který před odvoláním z funkce už vyhlásil mezinárodní architektonickou soutěž a chtěl do ní pozvat významné světové architekty, Knastová volí jiný formát: takzvaný soutěžní dialog.

„Je to forma soutěže, kterou umožňuje zákon o zadávání veřejných zakázek,“ vysvětluje Filip Landa, šéfredaktor architektonického časopisu ERA21. „Využívá se u projektů, kde není jasné zadání, kde se teprve řešení hledá během diskuse oslovených týmů. Účastníci v dialogu s odbornou porotou cizelují stavební program a porota pak určí vítěze,“ popisuje Landa. Na rozdíl od architektonické soutěže není soutěžní dialog anonymní.

„Je to lepší způsob než nechat architekty vymýšlet cokoliv,“ je přesvědčena Knastová, která má za sebou podobně velkou rekonstrukci Slezského muzea v Katovicích. To vedla před příchodem do Prahy.

„Rekonstruovat Veletržní palác z roku 1928 pro účely galerie je unikátní zkušenost a my v tom prostoru žijeme, známe ho. Nakonec Češi jsou velmi pragmatičtí a tohle je pragmatický úkol, tak by se k tomu mělo také přistupovat,“ dodává pro Aktuálně.cz.

Krok za krokem

Na otázku, jestli plánovaný program počítá se stávajícím rozpočtem galerie okolo 400 milionů korun ročně, nebo jestli bude žádat o navýšení, Knastová říká, že vše naplánované na letošek a příští rok vychází z nynější částky. Do té nejvýraznějším dílem přispívá ministerstvo kultury, které po ČSSD v nyní vznikající vládě převezme ODS.

„Výstavy představují jen malou část rozpočtu. Nemáme peníze na investice, ale ty ani nemůžeme mít. Nejprve potřebujeme jen prostředky na projekt, který určí výši rozpočtu. Teprve potom můžeme žádat o finance,“ říká ředitelka a zdůrazňuje potřebu postupovat krok za krokem.

„Odhadovat vše od stropu je špatné, při velkém projektu stejně jako při malém. Chceme být přesní. Jinonice i Veletržní palác byly odhadnuty špatně. Všechna čísla, která byla řečena, už neplatí. Způsobila to inflace a změny na trhu. Až budeme mít projekt, oznámíme cenu a výši žádosti,“ dodává.

Usilovat o více peněz je podle ní v současnosti mimo jiné etickou otázkou. „Ale samozřejmě by bylo dobré, kdybychom se mohli více rozvíjet. Nyní jsme velmi malý tým. Spravujeme šest paláců, zaměstnanců máme 240, z toho 160 na plný úvazek. Využíváme také externisty,“ vypočítává Knastová.

Za cíl považuje otevřít galerii i těm skupinám návštěvníků, kteří by sem běžně nezavítali, a zprostředkovat obsahy výstav jinými formami než běžnými prohlídkami.

Instituce se má více otevřít skupinám lidí s různými typy znevýhodnění, třeba on-line přednáškami tlumočenými do znakového jazyka, spoluprací s pedagogy speciálních škol pro neslyšící a propojením s kulturou této komunity. Ředitelka také konstatovala, že podle průzkumu do galerie více chodí ženy.

Na příští rok plánuje dvě nové expozice ve Veletržním paláci, na jaro chystá projekt ve spolupráci s pařížským Centre Pompidou u příležitosti rotujícího předsednictví Česka a Francie v Radě Evropské unie. Tam se členské státy unie střídají po půl roce, Francie ji povede od ledna do června 2022, Česko od července do prosince.

Galerie chce také pokročit v digitalizaci sbírek. Podle webu Otevřené sbírky má on-line jen 3512 předmětů z téměř 400 tisíc. Dle počtu exponátů je 12. největší veřejnou sbírkovou institucí v Česku, co do počtu digitalizovaných položek se však nachází až ve čtvrté desítce.

K dalším plánům patří rekonstrukce společného českého a slovenského pavilonu v Benátkách, kde se každé dva roky koná bienále současného umění. Galerie na projektu spolupracuje se slovenskou stranou.

Do doby, než bude pavilon opraven, chce hledat alternativní řešení, jak se do mezinárodní přehlídky umění a architektury zapojit.

Příští rok chce Knastová v soutěži vybrat projekt, který bude reprezentovat Česko na bienále architektury v roce 2023.

Hlavním úkolem pro další roky pak bude zajistit financování rekonstrukce Veletržního paláce, největšího investičního počinu v historii instituce, a hledání externích zdrojů.

Peníze na rekonstrukci paláce bývalému řediteli Jiřímu Fajtovi slíbila nejprve vláda premiéra Bohuslava Sobotky z ČSSD, později ji za prioritu označila i nyní končící vláda Andreje Babiše z hnutí ANO. Peníze na rekonstrukci ale ani jeden kabinet nevyčlenil.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy