Rozhovor - Stačilo sedm dnů na to, aby se ze satirického díla, jež mělo vytvořit 27 umělců z různých zemí Evropy, stala poťouchlá mystifikace, na jejíž prezentaci se v Bruselu ve čtvrtek objevila ústřední tvůrčí trojice David Černý, Tomáš Pospiszyl a Krištof Kintera.
A i když se Evropě za Entropu omluvil jak vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, tak umělci, zástupcům médií na tiskové konferenci jako kdyby tato hra až na pár výjimek příliš nevadila. "Je to obrovský úspěch, cítíte se jako vítěz?" ptala se německá televize a portugalský novinář se divil: "Proč se pořád omlouváte?"
"Každý v Entropě vidí, co chce, nebo často spíš to, co za normálních okolností vidět nechce," prohlásil v rozhovoru pro Aktuálně.cz teoretik výtvarného umění, pedagog a spoluautor konceptu Entropy, Tomáš Pospiszyl.
Těžko se mi soudí, ale podle přenosu ze čtvrteční tiskové konference to vypadalo, že vám evropská média vcelku fandí a víceméně vás otázkami povzbuzovala k většímu "trvání na svém". Překvapila vás ta reakce? Celkový dojem prezentace plastiky působil z české strany možná až příliš omluvně.
Nechtěli jsme se omlouvat za dílo jako takové. Ani za karikaturu v novinách nebo za satirický televizní pořad se nemá smysl omlouvat. Omluva je ale na místě za mystifikační přístup k české vládě, která nás nevědomky podporovala v něčem, co ve skutečnosti bylo jinak. Podobný postup byl z naší strany nutný, jinak by se projekt nepodařilo realizovat.
Pokud bereme Entropu jako test tolerance, vstupuje do produkce významů vlastně i to, když nějaká z potrefených zemí zažádá o vyřazení. Díra po ní bude možná až dost výmluvná. Nebo to plánujete ještě zesílit cedulkou typu: "Bulharsko si nepřálo být zesměšněno"?
Cedulku určitě nikam dávat nebudeme. Entropu bez Bulharska či Slovenska považujeme za dostatečný komentář.
Když stereotypizujete jednotlivé státy, dají se stejně rozdělit i reakce? Bulharsko žádá vyřazení, přitom Polsko reaguje relativně střízlivě. Dozvěděli jste se už z této zpětné vazby něco o Evropě?
Překvapila nás vstřícná reakce velké části veřejnosti, dokonce i bruselských úředníků. Dílo během vernisáže odměnili potleskem. Část reakcí skutečně stereotypních byla. Někteří se urazí způsobem prezentace vlastního státu. Vyznění Evropy jako celku je však nezajímá, což je jedna z vlastností našeho kontinentu, na kterou jsme chtěli upozornit.
| Čtěte také: Kromě tureckého záchodu možná zmizí i slovenská čabajka Černý v plastice složil Dánům z lega proroka Mohammeda Bulhaři brojí proti tureckému záchodu. Černý se omluvil |
Když jste se poprvé rozhodli, že dílo pojmete jako mystifikaci, muselo vám být jasné, že bude kontroverzní - už proto, jaké stereotypy jste na jednotlivé země vytáhli. Překonala ale ta kontroverze vaše představy? David Černý působil v posledních dnech v rozhovorech hodně zaskočeně, až provinile. Jako by se vám projekt vymknul z rukou.
Kdyby bylo dílo s podobným obsahem umístěno někde v galerii, tak si ho nikdo ani nevšimne. Tady se ale jedná o prostředí horních pater politiky. Co to znamená, když Bulharsko pošle České republice protestní nótu? Válka z toho snad nebude, ale úplně jisti si nejste. Jako umělec s podobným prostředím většinou nemáte moc zkušeností.
Kdy jste osobně čekali, že se celá věc provalí? Měli jste v plánu držet to v tajnosti, pokud by k tomu vůbec nedošlo, a tiše se radovat, nebo jste plánovali veřejné odhalení?
Dopředu jsme věděli, že mystifikaci udržíme jen pár hodin po odhalení plastiky. I tak bychom asi museli vytvořit daleko věrohodnější identity evropských umělců, najmout herce a podobně. Nás ale zajímala mystifikace jako taková, a ta bez odhalení vlastně nedává smysl.
V obhajobě Entropy jste prohlásil, že si dělá legraci zároveň jak z angažovaného, tak oficiálního umění. Ale vlastně vám nic jiného nezbylo, poněvadž jste se v rámci oficiálního projektu rozhodli jednat angažovaně. Měli jste v době vznikání projektu připravenou ještě nějakou jinou konformní variantu, nebo jste od začátku chtěli "napálit"?
Od začátku nám přišlo zajímavé projekt budovat jako mystifikaci. Vedle vymýšlení samotného díla to znamenalo vytvoření webových stránek jednotlivých umělců a předstírání aktivit kolem celoevropského projektu. Bylo to jako psát román a vymýšlet si postavy. Výslední umělci odrážejí různé stereotypy z uměleckého světa, jsou karikaturami angažovaných umělců.
Nemáte pocit, že vystřelit si ze státu bylo přece jen trochu levné, nebo jste chtěli testovat i důvěřivost státního aparátu? A nemáte pocit, že tím můžete paradoxně přispět i k jakési "krizi jakékoli důvěry"? A že si lidé odnesou pocit, že se nedá věřit ničemu?
Podobné argumenty se objevovaly i v diskusi o Českém snu. Vidíte - a lidé dál slepě věří reklamám.
Jak byste sám svůj projekt popsal a zařadil jako kunsthistorik a recenzent?
Jako kurátor, který někdy sám organizuje výstavy, oceňuji, že se fiktivní umělec a jeho dílo se chovají přesně tak, jak si je vymyslíte.
Entropa je v mnohém o hraní si s národní identitou. V tomto světle mi připadá zajímavé, jako by vás na tiskové konferenci nejvíc mrzelo, že jste poškodili "českou" reputaci. Jako kdyby nakonec paradoxně zvítězila národní příslušnost nad děláním si legrace ze všech národních příslušností.
Nechtěným spoluautorem byl český stát, k němuž až ex post směřovalo vysvětlení a již zmiňovaná omluva. Prvními reakcemi z jejich strany rozhodně nebyl smích. Věřím, že reputace Česka poškozená nebyla. Odezva na chodbách Evropské rady tomu rozhodně neodpovídala, spíše naopak.
Všechny tyto komentáře vznikaly odtud z Čech, Entropa proto působí mnohdy nevyváženě - trefnost Polska versus jednorozměrný estonský vtípek.
Je těžké vytvořit dvacet sedm vyrovnaných evropských kusů. Odráží to obtížnost nebo i nemožnost vnímat Evropu z jediného bodu. V tom je Entropa velmi realistická.
Asi se vám muselo stát, že jste všude nevyhmátli to podstatné. A přitom jste museli očekávat, že největší reakce budou na zpodobnění konkrétní zemí, nikoli na "konceptuální vtip" - nebo jste to opravdu nečekali?
Samozřejmě čekali. Ale budeme pořád odpovídat, že podstatné nejsou zobrazení jednotlivých států, ale celkový mystifikační postup, v němž leží hlavní satirický potenciál díla.
Kolik nám toho přiznáte z toho, co mnozí diváci na mapách našli? Tedy Mohammeda, hákový kříž? A odhalíte něco dalšího?
Veřejnost a média začala být až paranoidní a jednotlivým kusům připisují významy, které by nás nikdy nenapadly. Autíčka, která se prohánějí po německých dálnicích, prý mají poznávací značky, jež obsahují skandální šifrovaná sdělení. Obdivuji sílu teleobjektivů a lidské imaginace. Jeden finský novinář mi tvrdil, jak od nás bylo chytré pomocí slonů upozornit na problémy Finska s alkoholismem. To jsem nepochopil, ale on byl dojatý téměř k slzám. Každý v Entropě vidí, co chce, nebo často spíš to, co za normálních okolností vidět nechce.
Jak vznikaly ty nápady, kolektivně, nebo jste si země rozdělili?
Je to kolektivní projekt. Zpodobnění států vznikla na základě společného brainstormingu, v průběhu práce se měnila. Podstatnou součástí projektu bylo nejen vytvoření technického řešení mnohatunové sochy, ale i ono vytváření falešných identit umělců a jejich webových stránek. Někdo - a to byl David Černý - musel komunikovat s vládními úředníky a být dostatečně přesvědčivý. Entropa vznikala téměř rok, okruh spolupracovníků nejrůznějších profesí určitě přesáhl dvě desítky.
Jak tipujete další vývoj? Vydrží Entropa do června?
Věřím, že Entropa do června vydrží. Nevylučuji ale, že z ní v té době zbude jen prázdný rám.
