Praha - Od té doby, co David Černý natřel na Smíchově tank na růžovo, Česká republika tak hysterický poprask kolem výtvarného umění nezažila.

Vlastně ano, ještě když Jiří David postavil na Hradě své neonové Srdce. Diskuze se rozproudila hlavně ve chvíli, kdy mu z něj skupina Ztohoven udělala otazník.

Byl rok 2003 a byla to její první akce. V tomtéž samém roce stačila ještě během jediné noci překrýt 750 citylightů v metru jako ilegální kampaň na ilegální výstavu Znásilněný podvědomí a vymyslet napadení televizního vysílání. Několik měsíců hledala způsob a potom přímo v terénu nejslabší místo. Pak se nápad dostal k ledu.

Vrátila se k němu až po čtyřech letech. Hřib byl v tu dobu připraven na mix už dva roky, ale o konkrétním obraze v obraze se ještě diskutovalo. Nápady byly různé: od pornografie přes nápis Hollywood po Krakonoše.

Podkrkonošská obec Černý Důl byla daná. Šlo o jediné volně přístupné místo, kde bylo možné se relativně bez problémů napojit na kameru. Skupina se do vysílání nabourala dvakrát, nejdřív pustila zkušebně jen lehké strobo. Poprvé její členové lezli ke kameře po tubusu budovy.

Až uvnitř zjistili, že je všude otevřeno. První pokus o odvysílání výbuchu se nezdařil, ještě v noci se rozhodli, že druhý proběhne hned následující den. Kdyby se nepovedl ani ten, šel by nápad zase k ledu; ale to už nebylo třeba.

Skupina svou akcí Mediální realita chtěla upozornit na manipulovatelnost médií, přihlásila se k ní odkazem na své webové stránky už na obrazovce.

Mělo to také zabránit případné panice. Její členové věděli, že jejich nacionále má policie k dispozici z akce na Pražském hradě, nepoužívali rukavice, moc se nesnažili maskovat stopy.

Záznam jejich činu, který nevyvolal paniku, ani nezpůsobil nevratné ztráty, obletěl svět. Zapsal se do historie české kriminalistiky i výtvarného umění. Je z něj fenomén.

Najdete ho na googlu i v anglické verzi wikkipedie. Stal se, bez vědomí skupiny, předmětem reklamní kampaně i vítězným projektem prvního ročníku Ceny Národní galerie.

Teď stojí sedm obviněných členů skupiny mezi procesem a oceněním. Do soutěže se sami nepřihlásili, cenu sami nepřevzali. Galerii, která cenu stanovila jako nákupní, vlastně ani nemají fyzicky co prodat. Peníze, ať už od kohokoli, nemají.

Přestože finance za první místo dává bezpečnostní společnost Securitas, což je vzhledem k okolnostem pikantní, média operují její nepřijatelností s ohledem na společnost ČEZ, která figuruje v názvu ocenění. Skupina Ztohoven už si za to vysloužila tzv. "despekt" časopisu Respekt.

Takové odsouzení zní přinejmenším divně od redakce týdeníku, jehož provoz podporuje majitel OKD Zdeněk Bakala. Jednoho z nejmocnějších mužů v této zemi mezi "mocné" zřejmě nepočítá. Jen pro informaci, tu "správnou" Cenu Jindřicha Chalupeckého v minulosti sponzoroval tabákový koncern Philip Morris.

Související

Národní galerie ocenila Ztohoven, trest ji nemine

8 fotografií

ČT zase ve svých tiskových zprávách pro změnu určuje, co je a není umění. To se dá vnímat jedině při vědomí toho, že za ni umělci začali vysílat. Zábavná schizofrenie se završuje tím, že veřejnoprávní ČT žaluje skupinu za čin, za který ji státní NG oceňuje.

A Ztohoven? Nedělají vůbec nic. Nevyjadřují se ani pro média. Jen dál pracují na filmu, který o celé věci vzniká. Nestaví se ani za Milana Knížáka, ani za Jiřího Davida, který je asi nejvýraznější osobností na druhé straně barikády.

Zajímavé je, že členové skupiny představují široký průřez spektrem uměleckých oborů i ateliérů; jsou tam jak žáci jednoho, tak druhého pána a evidentně zase udělají jen to, co budou chtít. Stačí si počkat.