Dvaačtyřicetiletý umělec, vlastním jménem Vladimír Brož, je především vypravěč. První plátna, na která padne návštěvníkův zrak, téměř komiksově líčí případ z roku 2018: napadení číšníka skupinou nizozemských turistů poblíž Národní třídy v Praze. Autor si všiml zajímavé souvislosti, stalo se to poblíž obří hlavy Franze Kafky, kinetické sochy od Davida Černého. Tvář slavného pražského spisovatele se trochu surreálně vznáší na několika obrazech cyklu.
"Můj výrazový slovník prošel změnou, zbrutálněl, objevuju primitivní postupy," hodnotí autor svůj současný styl, který odpovídá tématu. Zkoumá, jak lidská animalita prosakuje zpoza hladké fasády civilizace. Sérii nazvanou Národní třída doprovází také video, pravděpodobně sestřih ze záznamů pouličních kamer.
Staré omalovánky
Součástí cyklu je i plátno zachycující soud s provinilci, jakousi katarzi představuje malba s neohrabaně formulovanou SMS zprávou. "Aräsh Nahvi, jeden z hlavních obviněných, se v ní nedokonalou angličtinou omlouvá a vysvětluje to zatemnění mozku," dodává Vladimir 518.
Trojice dalších velkých obrazů zachycuje holčičku u školní tabule. Třikrát stejný, postupně se rozpadající výjev je dekonstrukcí jednoho okamžiku. Jmenuje se Ticho! a zobrazuje učení, zařazování původně divoké dětské podstaty do společenského systému. "Dítěti říkáme, kdy má mlčet, kdy může mluvit, co má nosit a tak dále," vyjmenovává umělec, který se na věc snaží nahlížet nekriticky, nehodnotit. "Fascinuje mě zvíře v nás a jak s ním ve společnosti pracujeme."
Podivný školní výjev usměrňuje a zjemňuje pastelová barevnost. Barevné tóny jsou chlácholivé, vzbuzují melancholii starých omalovánek.
Dalším výrazným motivem výstavy v DSC Gallery je sport. "Ten vnímám jako přenesený archetyp souboje, je v něm agrese a také hierarchie. Vítěz je alfa samec potvrzený medailí," konstatuje umělec, který například olympiádu znázornil jako válku národů.
Nejčastěji ale maluje koňské dostihy, momenty, kdy žokejové padají ze sedla pádícího koně. Námět inspiroval i název výstavy. "Je to symbol dominance nad celou přírodou. Jsme překvapení, když nás vyhodí ze sedla, což se teď děje," shrnuje.
V zadní části galerie visí "covidová série" nazvaná Hlad/Lov. Nákupní vozíky dávají jasně najevo, o jaký lov se jedná. "V karanténě jsem byl jsem v rodině vybraný, abych jel na lov do obchoďáku. Řešili jsme, kdy kam jít, aby to bylo bezpečné," popisuje Vladimir 518, který v běžných činnostech hledá dávno zakódované vzorce chování.
Ohýnek z hraček
Výstava pokračuje dalšími bizarními výjevy. Je tu emotivní triptych, na prvním obraze děti vykopávají jiné děti z pískoviště, na druhém si dělají ohýnek z hraček. Třetí je zachycuje při prapodivném tanci za plotem.
Na protější straně dva chlapci zapálili fabriku a prchají z místa činu na tříkolkách. "Ale zároveň se vrhají do další temnoty," dodává autor. Obraz nazvaný Útěk symbolizuje slib, který si Vladimir 518 kdysi dal: že se nikdy nezapojí do pracovního systému. To se mu prý podařilo, vždy dělal sám pro sebe. "Ale to znamená, že se člověk vrhá zase do jiných pastí," přiznává vysoký, nakrátko ostříhaný dvaačtyřicetiletý muž, který dospělý život začal mezi pankáči.
Na svět se ale nedívá z vyhraněné pozice. "Angažovanost mě unavuje. Spíš mě zajímá analýza s odstupem. Pády, ztracené ráje," cituje další téma, jež se objevuje na obrazech.
Vyhnání z ráje podle Vladimira 518 odstartovalo, když člověk začal přemýšlet, a dovršila ho snaha dominovat celé planetě. Na obrazech automobil pronásleduje běžícího mustanga nebo reflektory oslňuje lidskou dvojici - výjev se jmenuje právě Vyhnání z ráje.
Za sobě nejbližší z celé výstavy výtvarník považuje expresivní černé plátno s padajícím jezdcem. Sám sebe vidí mezi tvůrci art brut, i když toto samozařazení úplně nesedí. Obrazy Vladimira 518 jsou sice brutální výrazem a primitivní stylem, ale zároveň dobře čitelné a také poučené. I když je samouk, nemůže zapřít množství vstřebaných informací.
Čas na vlastní
"Začal jsem malovat v dětství jako každý dítě, jen mi to vydrželo," říká. Po intenzivní graffiti eskapádě v 80. a 90. letech minulého století dělal experimentální scénografii, byl součástí divadelní skupiny Tow. Spoluzaložil také audiovizuální skupinu Spam, v níž byl výtvarníkem. Zároveň ilustroval knihy a vydával komiksové noviny s ilustrátory Davidem Böhmem a Jiřím Frantou.
To vše je však jen zlomek věcí, kterým se věnoval. "Výtvarnictví u mě zválcovala hudba plus knihy," říká Vladimir 518, především známý raper, člen skupiny PSH a zakladatel nakladatelství BiggBoss. Mezi hudebními deskami a knihami o umění v něm zveřejnil mimo jiné obsáhlou trilogii Kmeny, mapující české subkultury. Letos však Vladimir 518 provoz firmy ukončí. Nastává pro něj čas na vlastní, především výtvarnou tvorbu.
Začátkem roku uspořádal výstavu nejprve v bývalé továrně na nitě v severočeské Krásné Lípě, kde šéf nakladatelství Divus Ivan Mečl začal s přáteli budovat galerii a kavárnu Nová perla. Druhou přehlídku zaměřenou na audiovizuální objekty měl Vladimir 518 v Chebu.
"Je mi jedno, jestli dělám knihu, nebo výstavu, pořád je to nástroj na analyzování nějaké situace," vysvětluje. Teď dokončuje knihu o socialistické architektuře, která bude posledním titulem nakladatelství BiggBoss. "Bude z toho nejen kniha, ale také seriál a celovečerní film, které v následujících letech půjdou ven," dodává.
Doufá, že projekt pomůže obhájit a zachránit důležité budovy, které by jinak skončily demolicí. Třeba jako liberecký obchodní dům Ještěd. Jeho zbourání, které Vladimir 518 bere tragicky, se promítlo do série kreseb Liberecká událost. I ty jsou k vidění na pražské výstavě.
Velké pracovní nasazení a kombinování různých témat autor označuje za nezbytnost. "Mě práce strašně baví, nevnímám ji jako práci. Bez ní bych se zbláznil," říká Vladimir 518, že bez tvůrčí nebo organizační činnosti vydrží nanejvýš deset čtrnáct dnů. "Když se zastavím, vyjedou démoni, zlo, pochybnosti, nejistota, rozpolcenost," dodává.
Výstava
Vladimir 518: Pád
DSC Gallery, Praha, výstava potrvá do 2. září.
