Jak píše britský deník Guardian, skupina založená roku 2000 v Jakartě je historicky první asijskou hvězdou tabulky, jíž dosud dominovali představitelé Západu. "Reflektuje to rostoucí význam globálního Jihu a obecně posun k větší rozmanitosti ve světě umění," uvádějí pořadatelé z časopisu ArtReview. Ten od roku 1948 vychází v Londýně.
Širší západní veřejnost se s Ruangrupou seznámila díky poslednímu ročníku přehlídky současného umění Documenta, která se v německém Kasselu koná každých pět let. Letos ji navštívilo 738 tisíc lidí.
Na prvních ročnících Documenty vystavovali převážně Evropané a díla pro ni donedávna vybírali prominentní kurátoři jako Carolyn Christov-Bakargievová či Adam Szymczyk, napojení na západní instituce či globální byznys s uměním. "Ruangrupa však pochází z Indonésie, nejpočetnější muslimské demokracie na světě. A protože se doma nemůže spolehnout na infrastrukturu západního typu, od muzeí po granty, vyvinula si osobitou filozofii založenou na sdílení povinností, peněz i rozhodovacích pravomocí," popsalo Aktuálně.cz, proč indonéský kolektiv do Kasselu pozval dalších 14 skupin z jižní Asie, Latinské Ameriky či Afriky, obecně území mimo umělecká i ekonomická centra.
Právě kvůli decentralizovanému modelu řízení však Documentu hospodařící se 42 miliony eur, tedy více než miliardou korun, také provázel skandál. Na jednom z hlavních náměstí pořadatelé vztyčili rozměrnou malbu jiného indonéského kolektivu Taring Padi, která kromě jiného obsahovala antisemitskou karikaturu. Kvůli tomu účast na přehlídce vynechal kancléř Olaf Scholz a téma v zahajovací řeči reflektoval prezident Frank-Walter Steinmeier.
Organizátoři dílo rychle zakryli a odstranili, zveřejnili omluvu online a nakonec se jeden z členů Ruangrupy zpovídal až v německém parlamentu. Přesto debata trvala týdny a vedla k rezignaci ředitelky Documenty Sabine Schormannové.
Také sestavovatelé žebříčku ArtReview Power 100 teď přiznávají, že působení Ruangrupy na Documentě bylo obestřené skandálem. Podle nich ale Indonésané podnítili důležitou diskusi o historii, která dosáhla až na vládní úroveň.
Ruangrupa se umístila na prvním místě žebříčku, protože její práce na Documentě "obecně znamenala hozenou rukavici velkým výstavám a zaběhnutým kurátorským postupům, jež doteď pohánějí západní a evropský model fungování muzeí", zdůvodňují pořadatelé.
Oceňují, že po dvou letech pandemie a snahy vrátit se k dřívějším pořádkům Ruangrupa udělala tlustou čáru za minulostí, když nechala rozhodovat a určovat pravidla samotné umělce, nikoliv kurátory. Díky decentralizovanému modelu se letošní Documenty zúčastnilo okolo 1500 umělců. "Svým způsobem práce jako by se kolektiv ptal, komu svěřujeme právo vybírat. Kdo rozhoduje o tom, co na výstavu zahrneme a co nikoliv," ilustrují organizátoři.
Na druhém místě žebříčku nejvlivnějších umělců skončila Cecilia Alemani, italská kunsthistorička a kurátorka letošního Benátského bienále. "Narušila zavedené pořádky obří akce, když mezi letošních 213 účastníků nejstaršího bienále umění na světě zahrnula jen 22 mužů," vyzdvihují pořadatelé. Na třetí místo pak symbolicky umístili členy uměleckých odborů zasazující se o zlepšení pracovních podmínek v kultuře.
V první desítce se dále objevují mnichovská politicky angažovaná umělkyně Hito Steyerlová, americký kulturní teoretik a básník Fred Moten nebo německý fotograf a umělec Wolfgang Tillmans, který před sedmi lety vystavoval v českobudějovickém Domě umění.
Kurátoři Documenty se do čela žebříčku ArtReview Power 100, vyhlašovaného od roku 2002, nedostali poprvé. Před deseti lety se totéž podařilo teoretičce Carolyn Christov-Bakargievové.