Odkazuje k dědictví umělecké avantgardy meziválečného Československa. Bývalo svobodomyslnou oázou kulturního světa, nyní mají tuto ambici Drážďany, říká hlavní kurátor akce a bývalý ředitel pražské Národní galerie Jiří Fajt. Ten do vedení zdejších muzeí, jež disponují v přepočtu více než miliardový rozpočtem a která v posledním předpandemickém roce 2019 navštívilo přes 2,6 milionu lidí, nastoupil vloni. Řídí tu program a zahraniční projekty.
Festival chce Němcům ukázat současnou českou kulturní scénu a zároveň přilákat Čechy do saské metropole za jinou než klasickou kulturou. "Drážďany každý vnímá jako město, kam se jezdí za klasickým uměním, za starými mistry ve Zwingeru, za Sixtinskou madonou od Raffaela, za Kunstkomorou a těmi nádhernými zlatnickými předměty," vypočítává Fajt. "Už méně ale Drážďany fungují na scéně současného umění. Sem se zatím za kvalitním současným uměním příliš nejezdilo a my bychom to s kolegy rádi změnili," vysvětluje.
Letošní Česká sezóna v Drážďanech chce představit "nejzajímavější pozice českého výtvarného, slovesného a performativního umění" místním divákům a zároveň poskytnout českým autorům možnost, aby byli vidět v zahraničí. "Vnímáme to jako nový formát, který bychom chtěli v příštích letech dále rozvíjet, abychom v Drážďanech etablovali kulturní setkání mezi Německem, Českou republikou, Polskem a dalšími zeměmi střední a východní Evropy v oblasti umění a kultury," dodává Jiří Fajt.
Českou sezónu vnímá i jako součást vyrovnání letitého kulturního dluhu mezi oběma sousedy. "Kteří sice sdílejí společnou hranici, ale ještě donedávna, každopádně za existence východního Německa a socialistického Československa, toho o sobě příliš nevěděli," doplňuje. Stejný názor zastává ředitelka Státních uměleckých sbírek Drážďany Marion Ackermannová. "Pohybujeme se na neprobádaném území. Víme toho o sobě příliš málo," říká.
Česká sezóna je podle Fajta pilotním projektem nového formátu mezinárodní kulturní spolupráce. Drážďanské sbírky chtějí založit tradici každoročních letních sousedských německo-česko-polských kulturních dialogů, takzvaných Drážďanských festivalů umění. "Chceme tu vytvořit centrum prezentací, setkávání a diskuzí nad díly ze střední a středovýchodní Evropy," objasňuje Fajt. Ten s Ackermannovou prohlašuje, že tento region pro drážďanskou instituci nekončí v průlivu Bospor, ale pokračuje do hloubi Turecka.
Česká sezóna má čtyři programové body, ve kterých se postupně objeví začínající autoři i přední osobnosti současné scény. Jako první začala část nazvaná Relocated, která do veřejného prostoru uvádí sochařské instalace Čestmíra Sušky, Františka Skály, Michala Gabriela, Mileny Dopitové, Davida Černého, Krištofa Kintery a Jakuba Nepraše. Jejich díla jsou k vidění mimo jiné na náměstí Georga Treue či na Brühleho terase u labského nábřeží.
Je zde mimo jiné plastika Quo vadis výtvarníka Davida Černého, kterou Češi i Němci dobře znají. Představuje trabant, jemuž Černý před třemi dekádami dal lidské nohy. Učinil tak v reakci na masový útěk východních Němců přes západoněmecké velvyslanectví v Praze roku 1989.
V Drážďanech nechybí ani další Černého známá práce Miminka, proslulá z dob, kdy byla umístěna na televizním vysílači z pražského Žižkova. Fajt doufal, že by batolata podobně mohla šplhat po zdi Frauenkirche neboli kostela Panny Marie na drážďanském náměstí Neumarkt. "Kolegové mě ale rychle zchladili, když mi řekli, že něco takového není na takovémto svatostánku možné," dodává Jiří Fajt.
Druhá část programu, zaměřená na divadlo, čtení, rozhovory, film a hudbu, začne 4. srpna, třetí část s podtitulem Česko-německý kulturní chillout následuje 20. a 21. srpna, poslední pak bude výstava současného umění od 11. listopadu. Celkově akce potrvá do 31. prosince, koná se mimo jiné u příležitosti letošního českého předsednictví v Radě Evropské unie.
