"Když se podíváte na mé obrazy zezadu, uvidíte, že jsou všechny různě prořezané. Vlastně je to také zajímavá abstrakce," směje se dvaapadesátiletý autor ve zvláštním společenském obleku. Na rozdíl od mužů, jenž se proti bontonu prohřešují košilí s krátkými rukávy, Petr Písařík stříhá nohavice, které nahrazuje silonovými podkolenkami.
Podobně jako před dvěma lety na velké výstavě v Rudolfinu Písařík také v bubenečské vile ukazuje sochy z recyklovaných součástek, pospojované v grandiózní tvary zalité polyuretanem. Představovat mohou cokoliv. Je jich ale jen pár, hlavní pozornost patří obrazům, ze kterých vystupují drobná, děrovaná sklíčka mnoha barev.
Vyměnil barvy za korálky
"Zkoušel jsem už tak před 15 lety vymyslet nový způsob malování, vyměnit barvu za skleněné korálky. Jsou z toho neskutečné odstíny," rozplývá se autor, kterého podporuje přední šperkařská firma Preciosa. Dostává od ní "tuny korálků, takže můžu být divoký a sypat z dvacetikilových pytlů, můžu riskovat," pochvaluje si.
Větší skleněné kameny obdržel také od značky Swarovski, jejich barevné prolínání vytváří iluzi akvarelů. Na těch nejtřpytivějších jsou korálky nalepené na povrch plátna. Míchání barev většinou znamená i větší hustotu korálků, jejichž "násep" se vzdouvá a jinde propadá. Díla tak jsou plastická.
Opravdu reliéfní podobu mají ale vrstvené a následně prořezávané obrazy. Umělec nanáší barevné "podloží", které prolévá lakem, po zaschnutí je přetírá a nanáší další vrstvu. Přitom nanést dva až tři centimetry trvá několik měsíců. "Mám velký ateliér, tak můžu dělat několik obrazů najednou," popisuje.
Nezamýšlenou výhodou je, že při takovém postupu malíř zapomene, jaké barevné podklady které plátno obsahuje. Práce s bruskou, s jejíž pomocí pak začne odkrývat skleněné barvy, je překvapující.
Bruska bez krytů
"Je to vlastně reverzní strojová malba," pojmenovává svou metodu Petr Písařík. Na brusce si sundává ochranné kryty, aby přesně viděl, kde se do skleněných vrstev zařezává. Kvůli skelnému prachu musí pracovat v masce. Jak ukazuje video z ateliéru, jehož projekce běží v podkroví galerie, přes všechny ochranné pomůcky Písaříkův pracovní oděv zase tvoří krátké kalhoty a podkolenky.
I když obrazy jsou abstraktní, vzbuzují konkrétní asociace například botanického rázu nebo připomínají figurální kompozice. Některé linie vykroužené bruskou odkazují na výtvarné tvarosloví 50. a 60. let minulého století, kdy se ke slovu výrazně dostala grafika.
I korálkové obrazy jsou částečně recyklované. Písařík dostal z Barrandova pozadí, které sloužilo, když se v Praze před 14 lety točila filmová bondovka Casino Royale, první s Danielem Craigem v hlavní roli. "Na Barrandově se dělají dobrá plátna," pochvaluje si materiál. Zezadu některých obrazů je prý poznat, že to byla kulisa, zůstaly tam namalované stromy.
Obrazy Petra Písaříka působí robustně a lehce zároveň. Stačilo by fouknout a třpytivá krása se rozlétne. Když na ně ale umělec poklepe prstem, zaduní jako těžká vrata. "Však také těžké jsou. Nevím, proč já, kluk nevelkého vzrůstu, dělám tak velké a těžké věci," směje se umělec, jenž se považuje za pouhého správce talentu, který si ho vybral.
Petr Písařík počátkem 90. let minulého století vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, prošel ateliéry Stanislava Kolíbala, Milana Knížáka a sochaře Aleše Veselého.
Byl členem skupiny Pondělí, která ve své době představovala to nejprogresivnější v českém výtvarném umění. V polovině 90. let Písaříka proslavila série obrazů, jimiž parafrázoval značky světových módních návrhářů. Dnes jsou jeho práce zastoupeny ve sbírce pražské Národní galerie, brněnské Moravské galerie nebo v prestižních soukromých kolekcích, například sbírce Richarda Adama.
Petr Písařík: Star Dust
Galerie Villa Pellé, Praha, výstava potrvá do 11. listopadu.
