Festival, jenž začal tuto středu v Dolní oblasti Vítkovic a potrvá do sobotního večera, to měl poslední dobou těžké. Loňský 20. ročník se stal nejdramatičtějším v historii Colours, když odpadly hned dvě hlavní hvězdy. V jednu chvíli stála v zákulisí ředitelka Zlata Holušová a nevěřícně pozorovala oznámení na velkoplošných obrazovkách, že po zpěvačce Ellie Goulding zrušil vystoupení také nigerijský zpěvák Burna Boy. Byla v tu chvíli bledá jako nikdy.
A nešlo jen o to. Colours za poslední dekádu vyrostly v největší českou hudební akci, což symbolicky završilo, když roku 2022 většinový podíl v pořádající společnosti získala investiční skupina Rockaway, dále provozující karlovarský festival nebo síť knihkupectví Luxor. Poslední roky ale přehlídka mezi vítkovickými vysokými pecemi čelí intenzivnější konkurenci od královéhradeckého Rock for People a co do návštěvnosti ji letos poprvé překonaly taneční Beats for Love, které se na stejném místě konají o 14 dnů dřív.
Vloni navíc doznívala pandemická krize, v jejímž důsledku náklady Colours stouply na rekordních 200 milionů korun. Paralelně s tím kvůli inflaci ceny ubytování v ostravských hotelech během festivalu vyskočily až na 4000 korun za noc pro jednoho. I to mohlo přispět k tomu, že se po areálu posledně pohybovalo výrazně méně lidí, agentura ČTK odhadla pokles návštěvnosti na zhruba 30 tisíc lidí. Když pak navíc skončil dlouholetý dramaturg festivalu Jiří Moravčík, člověk měl o budoucnost Colours obavy.
Naštěstí se zdá, že zbytečně. Pořadatelé v čele se Zlatou Holušovou na letošek připravili jeden z nejsilnějších programů za roky. Možná je o něco skromnější nabídka menší Drive stage nebo scény v bývalém plynojemu Gong, naopak na dvou hlavních pódiích hvězda střídá hvězdu. A po prvním dnu si pořadatelé pochvalují i návštěvnost. "V době hlavních koncertů bylo v areálu ve středu více než 35 tisíc návštěvníků, celková denní návštěva byla ještě vyšší," říká mluvčí festivalu Jindřich Vaněk s tím, že na páteční show Lennyho Kravitze dorazí další. Areál koncipovaný na 50 tisíc lidí by se mohl "výrazně přiblížit" k této hranici, doufá Vaněk.
Všechny riffy na jedné hromadě
Přímo na místě oproti loňsku došlo k minimu změn. Přibylo šapitó pro několik stovek lidí na sezení zvané New York stage, před hlavní scénou vyrostla tribuna, kavárna v přízemí Gongu se rozrostla na pizzerii. Hned k plynojemu se nově přestěhovala čajovna.
Druhá hlavní scéna už se nejmenuje po ostravské huti Liberty, jež skončila v insolvenci, nýbrž telefonním operátorovi T-Mobile. Nový sponzor si za to postavil hodně hlasitý stan, což ale nevybočuje z trendu. Oproti situaci před deseti lety jsou Colours větší, hlučnější a dražší. Je to daň za to, aby mohly mít hvězdný program.
Z toho středečního patřily k nejpříjemnějším vystoupení hudebnice Anny Vaverkové, která se střídavě doprovázela na klávesy i baskytaru, velmi slušně hrající projekt D.Y.K. zpěváka a herce Vojtěcha Dyka nebo vpodvečer excelentní americký kytarista Gary Clark Jr.
Největší pozornost ale vzbuzovala hlavní hvězda Tom Morello. "Dobrý večer, my jsme Queens of the Stone Age," pozdravil. Narážel tím na fakt, že původně anoncovaná americká kapela ze zdravotních důvodů odřekla účast. Všeobecně uznávaný kytarista Morello je víc než důstojnou náhradou, navíc v Česku samostatně nehrál - jen roku 1996 vystoupil v Praze s kapelou Rage Against the Machine.
Právě tato skupina, která vedle Nirvany či Nine Inch Nails patřila k největším rockovým hvězdám 90. let, vynesla Morella ke slávě. Rage Against the Machine míchali politické apely s prvky rocku, rapu, metalu, punku či hip-hopu. Získali dvě ceny Grammy a jejich skladba Wake Up uzavírala první díl sci-fi filmu The Matrix. V novém tisíciletí se ale formace několikrát rozpadla, naposledy letos. Definitivně tím padla naděje, že by Rage Against The Machine nahradili v roce 2020 avizovaný návrat do Prahy.
Tom Morello to nyní částečně vykompenzoval alespoň návštěvníkům Colours. Na pódium vběhl se šátkem na krku, v černých brýlích a armádním baretu, který později vyměnil za kšiltovku. Začal energicky, hlasitě a v rychlém tempu. Už ho celý večer udržel.
Hned po několika minutách spustil riffy skladeb od Rage Against the Machine jako Testify, Freedom, Know Your Enemy nebo Bullet in the Head. Překvapivě ale bez textů, sesypané jeden za druhým do několikaminutových instrumentálek. Jako by si chtěl odbýt povinnost a co nejvíc času věnovat vlastní tvorbě.
Dědictví z Keni
Všechny tyto riffy Morello hrál na upravenou elektrickou kytaru Fender Telecaster, na které má nejhlubší strunu podladěnou o jeden tón níže, aby dosáhl tmavší polohy vhodné pro tvrdou muziku.
Kdo se na tu kytaru pořádně podíval, rozpoznal nápis Sendero Luminoso. Odkazuje k peruánské maoistické gerile, již Evropská unie zařadila na seznam teroristických organizací. Když hudebník nástroj vyměnil, na další kytaře se skvěla výzva "Vyzbrojte bezdomovce" a komunistický srp s kladivem.
Má to svůj kontext. Tom Morello se na kytaru učil pod vlivem kapel jako Sex Pistols nebo The Clash, které utvářely i jeho světonázor. Zná tradici amerických protestsongů od Woodyho Guthrieho přes poválečné Jednou budem dál po politické vystoupení Jimiho Hendrixe, který na festivalu Woodstock parodoval americkou hymnu a jehož zkreslená kytara v době války ve Vietnamu napodobovala zvuk padajících bomb.
Na tento kontext navazuje socialista Morello, když na koncertech už roky vyzývá k neklidu. Hodně o něm bylo slyšet okolo hnutí Occupy Wall Street z roku 2011. Zároveň jeho politické postoje mají osobní rovinu. Morello je synem americké učitelky, která odjela do africké Keni a tam poznala jeho otce, povstalce bojujícího proti tehdejší britské koloniální správě. Kdo se na Colours dobře podíval, spatřil na jedné z Morellových kytar nalepenou černobílou fotografii s nápisem "Běžte domů, fakt vás nenávidíme". Pochází právě z Keni.
Rodiče se ale krátce po jeho narození rozešli a chlapec vyrůstal bez otce na předměstí Chicaga. "Byl to jediný černý kluk v bílé čtvrti a jediný levicový kluk ve čtvrti plné republikánů," interpretoval roku 1999 jeho politickou orientaci spolužák v deníku Washington Post. Než se Tom Morello později dal na tvrdou hudbu, stihl vystudovat společenské vědy na prestižní Harvardově univerzitě.
Ve srovnání s tím, jak často o politice mluví v USA, se na Colours držel zkrátka. Možná upozorněný pořadateli, že srp a kladivo znamenaly v někdejším Československu tisíce obětí justičních vražd, statisíce politických vězňů nebo rozkrádání majetku. Američan za celý devadesátiminutový koncert neučinil jediné politické prohlášení. Pouze skladbu Hold the Line věnoval odborářům.
Šedesátiletý Morello místo toho v Ostravě vzpomínal na zesnulé kamarády. Zahrál coververzi písně Kick Out the Jams z repertoáru detroitských rockerů MC5, jejichž člen Wayne Kramer letos zemřel. Uvedl také Like a Stone z repertoáru Audioslave, kde doprovázel Chrise Cornella ze Soundgarden. "Mrzí mě, že jsme s Cornellem nikdy nepřijeli do té Prahy," řekl Morello v Ostravě. Narážel na incident z roku 2005, kdy v české metropoli oznámili koncert a zase jej zrušili.
Publikum nejeuforičtěji reagovalo na song The Road I Must Travel, při němž Morello lidi přiměl si dřepnout a vyskočit v refrénu. Později je instruoval, aby vytvořili takzvaný circle pit a tančili v kruhu - pod pódiem vznikly hned dva, což na Colours není běžné.
Repertoár občerstvily novější skladby: Gossip natočená s italskými Måneskin, Let’s Get The Party Started napsaná s britskými Bring Me The Horizon nebo ani ne měsíc starý Soldier in the Army of Love. Jeho riff kytarista vymyslel s třináctiletým synem Romanem Morellem, který se za pandemie naučil hrát na kytaru.
Z coververzí nechyběl The Ghost of Tom Joad od Bruce Springsteena, s nímž Morello hrává od roku 2008, nebo agitační Power to the People od Johna Lennona. Vše prokládaly skladby ze sólových desek a projektů typu The Nightwatchman.
Prakticky v každé kytarista kromě delaye užíval modulační efekty jako distortion, overdrive, whammy nebo phaser. Opakovaně si hrál s vypínáním a zapínám signálu na kytaře, čímž vytvářel efekt podobný staccatu. Párkrát použil techniky připomínající Eddieho van Halena. A vícekrát rozezněl struny jen silou levé ruky, s pravačkou vítězoslavně zvednutou nad hlavu. Bezchybní byli i spoluhráči: bubeník Eric Gardner, baskytarista Dave Gibbs a kytarista Carl Restivo, který spoustu skladeb sám zpíval.
Z repertoáru Rage Against the Machine nakonec v úplnosti uvedl jediný song, Killing in the Name, navíc Morellem mystifikačně představený jako "stará česká lidovka". Skladba z roku 1993 reaguje na dobové nepokoje v USA zapříčiněné osvobozením bílých policistů, kteří brutálně zmlátili černocha Rodneyho Kinga. A její síla spočívá jednak v převrácení figury "tančíš, jak pískám" na "nebudu tančit podle toho, jak pískáš". A jednak v nedořečenosti refrénu, kde se vždy zpívá jen "zabíjím ve jménu" - už se ale neřekne koho.
Tom Morello s napřaženým mikrofonem v Ostravě asi doufal, že to s ním odzpívá větší část publika. Mladší návštěvníci Colours skladbu mohou znát spíš v apolitickém kontextu. Roku 2009 se Killing in the Name znovu vyšvihlo do čela britské hitparády v rámci tehdejší kampaně na sociálních sítích, kterou Angličané projevili nespokojenost s tím, když rádia před Vánoci hrají samou líbivou pop-music.
Ta na hlavním pódiu Colours of Ostrava dostane prostor hned ve čtvrtek, kdy vystoupí Sam Smith. Tak to má být: všechno se tu střídá jako v nejlepších letech a snad si každý najde svoje.
