Nová Pyšná princezna, kterou od čtvrtka promítají kina, se na rozdíl od Disneyho zahraničních předělávek do značné míry blíží originálu. Tím spíš se nabízí otázka: není to poněkud zbytečný podnik?
Tvůrci, k nimž coby spolurežisér a scenárista patří také respektovaný animátor Radek Beran, zkoušejí prodat oblíbenou klasiku dnešnímu mladému publiku. Základem tak zůstává jednoduchý příběh inspirovaný pohádkou Boženy Němcové, který do filmové podoby v roce 1952 převedl Bořivoj Zeman.
Divák se vydává spolu s mladým pohledným králem Miroslavem z prosperujícího Slunečního království do sousedního Půlnočního, kde se nesmí zpívat a vůbec tu panují neradostné poměry. Tady čeká, zda se králi v utajení povede změnit princeznu Krasomilu ze zpovykané holčičky v milou lidskou bytost.
Pro každého, kdo viděl extrémně nevydařený plakát nového snímku, bude příjemným překvapením, že animačně je Pyšná princezna poměrně vydařená a zdatně kopíruje zahraniční vzory. Fungují vtípky i drobné emoce a byť celek po vizuální stránce co do detailů působí skromněji, to nejdůležitější zabírá. A jelikož scénář se relativně věrně drží předlohy - od titulní písně po známé průpovídky zmateného krále z Půlnočního království -, výsledek vyznívá celkem uspokojivě. Jen poněkud zbytečně.
Zahraniční filmaři u Disneyho obvykle zkouší vymyslet trochu jiný příběh, aktualizovat staré hity.
Obvykle se to moc nedaří, možná proto, že původní kresba v sobě měla jisté až lyrické kvality, kdežto hrané či počítačově animované verze tuto poetiku neumí napodobit či nahradit. A tak se snímky jako Dumbo z roku 2019 zcela zřekly původního kresleného a bezeslovného půvabu a naopak zkusily vše kopírovat takřka doslova. Což už vícekrát dopadlo navzdory realistické animaci až děsivě, jako v případě pět let starého Lvího krále.
Čeští tvůrci se podobného problému nemusí bát, vycházejí z hrané pohádky a animačně novinka dopadla celkem dobře. Jenže kdekoli se drží originálu, nová verze vždy vychází o něco hůř. A tam, kde se snaží inovovat, to dopadá buď nepřesvědčivě, nebo katastrofálně.
Jelikož si autoři vzali za vzor Hollywood, někdo z hrdinů nutně musí mít svého lehce natvrdlého či komického parťáka, který hraje druhé housle a je tu jen, aby vytvářel zábavu. A tak princeznu Krasomilu, kterou se Miroslav pokouší zbavit pýchy, doprovází roztomilý, avšak zcela manipulovatelný a tupý pes bišonek. Jeho počínání však generuje dostatek gagů, takže to malé publikum dovede snadno ocenit.
Budiž, bišonka by člověk přetrpěl, co ale vůbec nejde na rozum, je hudba. U pohádky vystavěné okolo slavné písně Rozvíjej se poupátko opravdu zaráží, když v nové verzi tento slavný popěvek doplňují zcela příšerné songy.
Když už jde o projekt, který z podstaty vzniká roky, nešlo vedle animátorů najmout také někoho, kdo by textům a melodiím věnoval víc než dva večery? Samozřejmě nelze chtít po Ondřejovi Gregorovi Brzobohatém, aby se z něj nějakým zázrakem stal autor původního textu František Hrubín. Ale musel stvořit songy, které bolí a sabotují původní poetiku?
Právě kvůli podobné nedůslednosti nová Pyšná princezna dopadla přinejlepším polovičatě. Po každé povedené scéně dovede s podobnou silou rozčílit.
Především je na mnoha místech odbytá. Proč nový zahradník v přestrojení zbavuje fontánu u zámku seschlého kořenu, zatímco v okolí jsou všude keře dokonale vymodelované do tvaru obličejů místních rádců? Tato podivně videoherní estetika, v niž stačí jednou šmiknout a vše se náhle rozzáří, působí především nevkusně.
Ve chvílích, kdy snímek zkouší být akční, což se místy daří, si filmaři moc nelámou hlavu s časoprostorem a logikou. Zatímco hrdinové na útěku poněkolikáté rozdělávají oheň a uléhají ke spánku, záhy stejnou vzdálenost překonají tam a zpět během chvilky.
Pyšná princezna stála na samém počátku obrovské popularity domácích filmových a televizních pohádek. Dnešní produkce naopak mnohdy zavdává k pochybám, zda to není poněkud přežitý žánr.
Animovaný remake na jedné straně předčí spoustu současných hraných pohádek, neboť klasické a univerzální poselství překonává generace. Ale děje se tak spíše navzdory snahám dát příběhu modernější háv.
Česká animace je dnes na vzestupu. Krátkometrážní díla se opakovaně prosazují na nejprestižnějších světových festivalech jako tom ve francouzském Annecy. A poslední dobou tam bodují i domácí celovečerní projekty, naposledy letos si odsud cenu poroty odvezl snímek Život k sežrání, který je též aktuálně k vidění v kinech.
Zatímco ten sebevědomě cílí na náctileté publikum a umí s nadhledem i optimismem podat těžké téma obezity či dalších obtíží spojených s pobytem ve školním kolektivu, Pyšná princezna je produktem čistě lokálního charakteru. A navíc takovým, který z poměřování s originálem nikdy nemůže vyjít vítězně.
Film
Pyšná princezna
Režie: Radek Beran a David Lisý
CinemArt, v kinech od 7. listopadu.
