Nejen výrazný portikus s mohutnými korintskými sloupy ze sv. Martina v polích učinil možná nejslavnější anglický kostel. Po vzoru Martina z Tours, jemuž je zasvěcen, se stal institucí, která se stará o místní bez domova a mladé lidi s problematickým zázemím. A známý je také díky hudbě, která zde má prominentní místo.
Svatý Martin v polích hostí několik souborů, jejichž renomé dalece přesahuje britské ostrovy. V kryptě znějí jazzové koncerty, zázemí tu mají tři slavné ansámbly založené dirigentem Johnem Eliotem Gardinerem, tedy Monteverdi Choir, English Baroque Soloists a Orchestre Révolutionnaire et Romantique. Především tu ale sídlí orchestr Akademie sv. Martina v polích, který přijede na letošní ročník festivalu Dvořákova Praha. Ten začíná příští týden, Britové vystoupí 21. září.
Soubor v roce 1959 založil houslista Neville Marriner, jehož 100. výročí narození soubor letos velkolepě připomněl. Původně dvanáctičlenné těleso se rozrostlo na komorní orchestr, v jehož řadách postupně usedli nejlepší britští muzikanti.
Zatímco Marrinerovi kolegové v té době zkoumali možnosti starých nástrojů a historicky poučené interpretace, Angličan nabízel svěží podání barokních a klasicistních kusů na moderní instrumenty. S Marrinerem v čele, v novější době také s dalšími výraznými osobnostmi, soubor pořídil stovky zvukových snímků, které se ihned zařadily mezi referenční. Nahrál mimo jiné soundtrack k filmu Amadeus režiséra Miloše Formana, jehož se prodalo více než šest milionů kopií.
Experiment v metru
Na nadcházejícím pražském koncertu v Rudolfinu doprovodí Akademie sv. Martina v polích amerického houslistu Joshuu Bella. Poprvé s nimi natáčel jako jedenadvacetiletý v roce 1988 a právě tato spolupráce mu pomohla nastartovat nevídanou mezinárodní kariéru.
Bella si nakonec zakladatel Marriner vybral jako svého nástupce, když mu v roce 2011 předal titul hudebního ředitele. Od té doby Američan již dvakrát prodloužil kontrakt, v čele tělesa zůstane minimálně do roku 2028.
"Náš orchestr je zvyklý fungovat bez dirigenta, ale s Joshuou, kterého považujeme za jednoho z nás, jsme našli recept, jehož výsledkem jsou koncerty s nevídanou vitalitou a virtuozitou," řekl klarinetista Tom Lessels. "Vyžaduje od nás stejnou míru soustředění a nasazení, jakou se vyznačuje jeho vlastní hra, a bez výjimky odcházíme z pódia s pocitem, že jsme podali životní výkon. Díky tomu posluchači i hráči získávají dojem, že známou hudbu slyší nově, jako poprvé," dodal.
Šestapadesátiletý Bell je hudebník, jemuž nezpochybnitelné renomé umožňuje vydávat se do oblastí, kam "klasický" muzikant zabloudí zřídkakdy. Už jeho první soundtrack ke snímku Krvavé housle získal Oscara. Nebyl to špatný začátek, přesto "filmová hudba představuje asi tak dvě procenta mých aktivit", odbývá to Bell.
Auru rodáka ze státu Indiana dotváří několik půvabných příběhů. Jeden dokonce získal Pulitzerovu cenu, když se houslista domluvil s redaktory deníku Washington Post a v lednu 2007 se postavil do stanice washingtonského metra, kde cestujícím v ranní špičce na stradivárky inkognito hrál Bachovy sonáty a partity. Hlavní teze experimentu, z nějž vzešlo virální video, dětská kniha a dokumentární film, zněla: poznáme špičkové umění, když ho vyjmeme z jeho "přirozeného prostředí"? Z téměř 1100 lidí, kteří za tři čtvrtě hodiny prošli kolem, houslistu identifikovala jediná žena.
Pět živlů
Bell je pravým umělcem 21. století. Sólista, komorní hráč, lídr a dirigent, držitel Grammy a pedagog. Všestranný, připravený experimentovat, nerozlišující mezi hudbou takzvaně klasickou a populární.
"Jednou jsem si sedl s Frankiem Morenem, poprockovým pianistou a zpěvákem, na kterého jsem narazil ve Vegas, a napsali jsme transkripci písně Eleanor Rigby od Beatles. Byla to zábavná, hudebně náročná skládačka, která vzala podstatu písně a změnila ji v něco složitějšího," vyprávěl třeba v roce 2009, jak se rodilo jeho tehdejší album At Home with Friends.
V Praze zahraje Dvořákův houslový koncert, jejž už provedl mnohokrát, například roku 2019 na festivalu BBC Proms s Bamberskými symfoniky dirigovanými Jakubem Hrůšou.
Vystoupení londýnského orchestru v Rudolfinu vyvrcholí Symfonií č. 41 od Wolfganga Amadea Mozarta. Začne však skladbou současného amerického autora Kevina Putse, jednoho z pěti, které Joshua Bell oslovil v době pandemie koronaviru a uzavřených koncertních sálů s nabídkou zkomponovat jednu větu koncertu či suity. Jednotícím motivem bylo pět živlů.
Skladba tím může připomenout Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho, patřící k nejúspěšnějším nahrávkám Akademie sv. Martina v polích.
Putsova kompozice měla premiéru na koncertě Newyorské filharmonie a od té doby Joshua Bell uvádí její věty také jednotlivě. Puts si z pěti živlů vybral zemi, proto se dílo jmenuje Earth. "Hudba vyjadřuje stabilitu, ukotvení, trvání," líčí své dílo autor. Podle něj má však skladba také jistou meditativní rovinu, modlitbu za náš pozemský domov, a apel, abychom jej chránili.
