Historické životopisné drama už viděl Tošijuki Mimaki, který jako tříletý přežil výbuch v Hirošimě. Příběh strůjce atomové bomby Oppenheimera jej nepřestává fascinovat. "Nedokážu pochopit, jak mohli Japonci zaútočit na Pearl Harbor a rozpoutat válku, kterou nemohli vyhrát," říká dnes jedenaosmdesátiletý Japonec.
Mimaki předsedá konfederaci přeživších útoku na Hirošimu a Nagasaki. Film viděl s předstihem na zvláštní projekci pro zvané. "Celou dobu jsem v kině čekal, kdy konečně přijde záběr se svržením bomby na Hirošimu, ale oni to tam vůbec nedali," diví se.
Snímek britského režiséra Christophera Nolana se víc zaměřuje na osud vědce Oppenheimera, jehož zbraň pomohla ukončit druhou světovou válku. Neukazuje samotné svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki, které v srpnu 1945 bezprostředně zabily okolo 100 tisíc lidí. Koncem téhož roku už počet obětí vystoupal zhruba na 200 tisíc. V následujících dekádách další tisíce podlehly nemoci z ozáření způsobeného radiací.
Právě absenci scén zachycujících následky kritizuje bývalý hirošimský primátor Takaši Hiraoka. "Co se Hirošimy týče, film bohužel nezachycuje dostatečně hrůzu jaderných zbraní," cituje jej japonský deník Asahi šimbun. "Je to natočené na podporu teze, že atomová bomba pomohla zachránit americké životy," konstatuje šestadevadesátiletý bývalý politik, který byl primátorem zasaženého města v letech 1991 až 1999. Podle něj tříhodinový epos alespoň v několika vteřinách mohl ukázat ruiny zničených měst a utrpení obyvatel.
Vcítit se do situace druhých
Podobně se vyjadřuje osmdesátiletý Masao Tomonaga, který přežil výbuch v Nagasaki a právě tam nyní Oppenheimera viděl, jak popisuje agentura AFP. "Je fakt, že mi tam chyběl záběr na přeživší," říká muž, jemuž byly v té době dva roky. Později vystudoval medicínu a stal se profesorem se specializací na leukemii, zhoubné onemocnění, jež se často vyskytovalo u přeživších výbuchu atomové bomby. "Na druhou stranu ve spoustě scén vidíte, jak byl Oppenheimer z důsledku použití bomby otřesený, a to mi zase přijde dostatečné," dodává Masao Tomonaga.
Jiní Japonci chápou, proč režisér drastické scény nezahrnul do filmu. "Brutalitu a tragičnost jaderné války ukazuje nepřímou cestou, která je možná méně atraktivní, ale o to silněji člověka zasáhne po emocionální stránce," hodnotí Tacuja Mori, sedmašedesátiletý japonský dokumentarista z prefektury Hirošima.
Právě Mori se zúčastnil zvláštní projekce Oppenheimera v hirošimské oblasti Naka, na kterou přišla také více než stovka místních středoškoláků a vysokoškoláků. Dokumentarista jim kladl na srdce, že se musí umět vcítit do situace druhých.
"Ve druhé světové válce bylo Japonsko agresorem," připomněl studentům. "Je klíčové umět se podívat na věc z pohledu někoho jiného," dodal. Uvedl také, že byť je Japonsko jedinou zemí, proti které byly použity atomové bomby, nepodepsalo mezinárodní smlouvu o zákazu jaderných zbraní, o níž v roce 2017 hlasovaly členské země OSN.
Studenti jsou rádi, že film viděli. "Tím, že tam ten výbuch není ukázaný napřímo, vás to nutí zapojit představivost. Doufám, že si lidé dohledají, co následovalo po explozi," říká Juta Sakata, student třetího ročníku hirošimské střední školy Sótoku.
Jeho spolužačka z druhého ročníku Noa Jamaniši popisuje, že když ve snímku došlo na scénu s testem jaderné zbraně, raději si zakryla uši. "Úplně mi stačila tahle pasáž. Dnes žijeme ve světě, kde je takových zbraní strašně moc. Film jasně říká, že musíme dělat všechno pro to, abychom zabránili jaderné válce," interpretuje to studentka.
K podobnému závěru podle japonského deníku Mainiči šimbun nakonec došel také šéf konfederace přeživších Tošijuki Mimaki. "Ten film podtrhuje, že musíme pracovat na jaderném odzbrojení a zákazu atomových zbraní. Jiná cesta pro lidstvo ve 21. století nevede," shrnuje.
Studio se muselo omluvit
Uvedení Oppenheimera v Japonsku předcházely obavy. Studio Universal Pictures oficiálně nezdůvodnilo, proč jej neposlalo do kin hned vloni v létě jako ve zbytku světa. Podle agentury AFP mohlo váhat, protože právě na přelomu července a srpna si Japonci připomínají oběti svržení bomb.
"Ten film je natočený hodně z amerického pohledu. Nejsem si jistá, jestli se na něj obyvatelé Hirošimy dokážou dívat," varovala dopředu Kjóko Heja, prezidentka hirošimského filmového festivalu. Až po několika měsících změnila názor. Dnes snímek i obyvatelům svého města, kde žije skoro 1,2 milionu lidí a výbuch bomby tam kromě muzea připomíná památník míru, doporučuje.
Atmosféru dále zjitřila společenská nálada. Oppenheimer měl vloni premiéru ve stejné době jako lehká letní komedie o panence Barbie, pročež uživatelé sociálních sítí souhře dvou očekávaných snímků začali přezdívat Barbenheimer a vytvářet na téma nejrůznější memy, tedy vtipné obrázky.
Jeden takový, kde Barbie sedí na Oppenheimerově rameni a na pozadí vybuchuje atomová bomba, zvlášť pobouřil japonskou veřejnost. Lidé začali podepisovat petice, šířit příspěvky s hashtagem #NoBarbenheimer a studio Warner Bros. stojící za Barbie se nakonec omluvilo, že správce jeho sociálních sítí na meme reagoval kladně. "Warner Bros. litují svého nedávného necitlivého vystupování na sítích. Hluboce se omlouváme," napsala firma.
Kazuhiro Maešima, jenž přednáší o americké politice na japonské katolické Sophia University, označuje film Oppenheimer za "projev amerického svědomí". Přesto podle něj dokazuje, že se Hollywood posouvá. "Před několika desítkami let v americké společnosti panovala jednoznačná shoda na oprávněnosti použití atomové bomby. Tehdy by takovýhle film vzniknout nemohl," myslí si.
Jiní podle agentury AP tvrdí, že nastal čas, aby země tento příběh odvyprávěla ze svého pohledu. Přímo si o to říká Takaši Jamazaki, režisér posledního japonského snímku o Godzille, který začátkem měsíce získal Oscara za triky a jenž se nepřímo také týká svržení atomové bomby. "Myslím, že už by někdo měl natočit japonskou odpověď na Oppenheimera. Já bych to režíroval s chutí," prohlásil.
Podle agentury AFP se obavy distributora z uvedení Oppenheimera do japonských kin nicméně nenaplnily. Nic z prvních reakcí nenaznačuje, že by veřejnost snímek neunesla nebo že by následovaly vyhrocené reakce a další stížnosti.
"Začali to hrát pozdě, ale lepší pozdě než nikdy. Bylo by nemyslitelné, aby se film o atomové bombě nedostal do kin zrovna tady," říká pětašedesátiletý Tacuhisa Jue, který přišel na jednu z prvních pátečních projekcí do multiplexu v centru Tokia.
"Film je dlouhý, zabere tři hodiny, ale má to takovou sílu, že to docela uteklo," pochvaluje si ho další divák, jedenapadesátiletý Masajuki Hajaši.
Oppenheimer, v němž hlavní roli ztvárnil Cillian Murphy, měl rozpočet zhruba 100 milionů dolarů. Celosvětově utržil 960 milionů dolarů, v přepočtu 22,5 miliardy korun. Začátkem měsíce získal sedm Oscarů včetně sošky pro nejlepší film.
