Seriál stanice FX se stal hitem krátce po premiéře v roce 2022. Možná překvapivě, protože nešlo o hvězdně obsazený "áčkový" titul, nicméně zaslouženě. Důvtipný scénář, neokoukaní charismatičtí herci v čele s Jeremym Allenem Whitem, energické vyprávění a autentický pohled do nitra jedné rodinné prodejny hovězích sendvičů potěšil diváky i kritiky.
Ti na Medvěda nezanevřeli ani po pomalejší druhé sérii, která recyklovala konflikty z té první. I některé dokola omílané vypravěčské postupy, třeba dlouhé montážní sekvence, už působily okoraleji.
K jednomu důležitému dějovému posunu každopádně došlo. Hlavní hrdina, potetovaný šéfkuchař Carmen Berzatto, dokázal proměnit milovaný rodinný podnik v luxusní restauraci. Slavnostní otevření se ale v závěru druhé řady strašlivě zvrtne. Carmy, jak se hrdinovi přezdívá, jej kvůli zlomené klice stráví zavřený v chladicí místnosti, kde rozdýchává panickou ataku. Na opačné straně dveří se mezitím hroutí jeho kariérní sen i vztah s lékařkou Claire, které dochází, že pro modrookého blonďáka s kuchařským nadáním nikdy nebude stejně důležitá jako práce.
Carmyho zástupkyně Sydney má sama co dělat, aby neodhodila rondon a z kuchyně napěchované negativními emocemi frustrovaně neodkráčela. Harmonii do nastalého chaosu nedokážou vnést ani cholerický provozní Richie, ani Carmyho sestra Natalie, jež se kromě pokročilého stadia těhotenství vypořádává s nevděčnou rolí vedoucí manažerky.
Přestože třetí řada začíná bezprostředně po noci plné stresu, první díl je nezvykle kontemplativní. Carmy přichází k oknu v bytě. Prohlíží si jizvu na dlani. Nad Chicagem se rozednívá. Několik minut potrvá, než někdo řekne první větu. Avšak bez křiku a nadávek, jaké bychom v Medvědovi čekali. Půlhodinovou epizodu tvoří asociativní série retrospektiv.
Carmy získává zkušenosti ve špičkové newyorské restauraci. Před odjezdem z domova se loučí se sestrou. Ohromuje šéfa svou vytrvalostí a nádhernými kresbami vymýšlených jídel. Pobývá v Kodani, kde jej tamní mistři zasvěcují do tajů dánských dezertů. Dozvídá se o sebevraždě svého bratra Mikeyho. S úsměvem si prohlíží plody zeleninové zahrady.
Prchavé okamžiky radosti a úžasu, většinou tak či onak spjaté s jídlem, kontrastují se scénami šikany na pracovišti, rodinných hádek a partnerských neporozumění. Fragmenty nám pomáhají pochopit, jak se z Carmyho stal neurotický perfekcionista s mnoha obsesemi a nezhojenými šrámy, pro kterého je vaření spásou i únikem.
Poetické pásmo obrazů, připomínající zasněné filmy amerického režiséra Terrence Malicka, také udává tón celé série. Oproti těm předchozím je méně hektická, introspektivnější. A také prázdnější.
Pohroma na obzoru
Neznamená to ale, že by se z Medvěda stala bezezbytku tichá "pocitovka". Hned druhá epizoda, kdy parta lidí s odlišnými představami o směřování podniku stojí okolo stolu a dvacet minut po sobě křičí, nás vrací "domů".
Carmyho tým se pořád potýká s hromadou trablů. Cukrář Marcus truchlí nad ztrátou matky, kuchařka Tina má problém udržet u grilu vysoké pracovní tempo a Sydney už nebaví být tou jedinou racionální a vyrovnanou osobou v místnosti. Její přátelský a profesní vztah s Carmym může každou chvíli vzplanout jako olej na pánvi.
Byť se navenek zdá, že restaurace zaplněná hosty funguje, finanční nejistota, nesehraný tým a blížící se narození Nataliina dítěte navozují spíš zdání nevyhnutelně se blížící pohromy. Pocit, že vše dobré už pominulo, umocňují vyhaslé, zasmušilé pohledy postav. Jejich dřívější vtipkování ustupuje temným úvahám o budoucnosti. Také humor obvykle spočívá v tom, že někdo na někoho pokřikuje "fuck you", což je s každou epizodou únavnější.
Monotónní a bez života jsou i výkony herců, dříve patřící k přednostem seriálu. Emocionální intenzitu většinou jen simulují frenetické střihy mezi jednotlivými tvářemi.
K záživnosti vyprávění nepřispívá, že vývoj postav se skoro zastavil a není jasné, kam kdo míří. Carmy dál zápasí s vnitřním zmatkem i vnějším tlakem na dokonalost. Kvůli maximální koncentraci na karamelizovanou cibuli a kopřivové pyré zanedbává vše kolem. Rodinu, přátele i své duševní zdraví. Proto stačí drobnost, nepatrný rozdíl mezi objednanými kamennými miskami, aby ztratil rozvahu. Tohle všechno už ale víme.
Ostatní se kvůli tíze dědictví - ať jde o rodinnou restauraci, nebo transgenerační trauma - stále nejsou schopni dohodnout na základních věcech a učinit důležitý krok. Z nerozhodnosti se stává definiční znak seriálu. Vztahy sice zůstávají komplikované, ale stejným způsobem jako dřív. Samé variace, žádné nové tóny. Tvůrci věnují samostatné epizody událostem, k nimž došlo před lety, aniž by vyřešili přítomné konflikty a popostrčili děj vpřed.
Všechno při starém
Velká část třetí řady vyznívá jako ustavičné odbíhání od tématu a otázek, na které bychom chtěli znát odpovědi. Ornamentálním záběrům nádherně nazdobených talířů věnuje seriál víc prostoru než efektní gastronomické pořady typu MasterChefa. Přitom stále opakuje tytéž vzorce. Detaily jídel střídají detaily mluvících hlav herců. Střihy jsou rychlé a nahodilé. Okolní prostředí zůstává rozostřené. Kamera nově málokdy opouští interiéry, takže prakticky nevytěžuje prostředí Chicaga, jednu z předností úvodních řad.
Jako kdyby měl šedivý, na blízkosti založený styl odrážet skutečnost, že postavy nedokážou vystoupit ze svých hlav a vidět něco jiného než pracovní úkol, který mají zrovna před sebou. Jejich identita se pomalu rozpouští ve vymýšlení menu, pečení, vaření a smažení. Jídlo je pro ně současně jediným prostředkem k navázání kontaktu a dosažení alespoň krátkodobé spokojenosti.
Kdyby nám to nebylo jasné ze všech detailů pokrmů a scén, kdy si hrdinové povídají nad talíři, tuto myšlenku ad nauseam opakují dialogy.
Tvůrci v čele s Christopherem Storerem na jednu stranu občas přejímají postupy umělecké kinematografie a dost na sílu dávají najevo, že tentokrát jde o vážnou věc, žádnou komedii. Že mají větší ambice.
Zároveň ale nelineárně skládaným obrazům nevěří natolik, aby je nechali bez polopatických vysvětlivek. Když se Carmy v poslední epizodě svěřuje šéfkuchařce Terry, jaký zázrak, že existují místa jako fine dining restaurace, jde jen o jednu z bezpočtu vatových replik, pouze opakujících cosi zjevného.
Všechno, co chtěl Medvěd říct o úzkostech, ambicích, sobectví a neschopnosti vnímat vztahy jinak než jako překážky na cestě za úspěchem, už zaznělo v první a druhé řadě. Ta třetí postrádá vedle ospravedlnění hrátek s formou jakýkoli dějový posun. Připomíná restauraci, která vás naláká na menu o mnoha chodech, ale pak naservíruje jen nevýrazný předkrm. Doufejme, že už natočená čtvrtá série bude vydatnější.
Seriál
Medvěd III
Tvůrce: Christopher Storer
Třetí řada seriálu je k vidění ve videotéce Disney+.
