Jeho postavení zpečetilo, když v srpnu 2021 při cestě vlakem do Prahy doprovodil německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera mířícího na státní návštěvu. Politik o měsíc později Rudišovi udělil Záslužný řád Spolkové republiky Německo za budování mostů mezi Čechy a Němci.
To nezní příliš punkově, na rozdíl od "špinavé" hudby dvoučlenné kapely U-Bahn, kterou Jaroslav Rudiš tvoří s kytaristou a skladatelem Petrem Kružíkem z někdejší jesenické skupiny Priessnitz. Nyní s U-Bahnem po dlouhé pauze chystá sérii vystoupení. Nejprve v neděli v Praze a následující dny v Brně, Ostravě a Zlíně. Plánovaný sobotní termín v Českých Budějovicích byl kvůli povodním zrušen. Další se uskuteční nejspíš příští rok na jaře, protože o ty nynější je podle Rudiše velký zájem.
Spisovatel vymyslel kapelu U-Bahn na stránkách prózy Nebe pod Berlínem a obsadil ji třemi fiktivními postavami. Tou ústřední je třicetiletý český učitel a kytarista Petr Bém, který někdy na přelomu milénia zavolá řediteli základní školy v pražské Jindřišské ulici a zkraje školního roku mu oznámí, že nepřijde na odpolední poradu, že nedorazí ani zítra a už vlastně nikdy. Odjíždí vlakem do Berlína, aby tam zkusil štěstí jako pouliční muzikant.
V podzemní dráze na nádraží Weberweise potká budoucího spoluhráče, baskytaristu Pancho Dirka. Pro Berlíňana, který na tričku nosí nápis Pohřběte mě s kytarou, je punk především prostředkem na balení holek. "Podobně jako Hitlerovi kluci brali do rukou pancrfausty, aby zastavili ruské tanky v berlínských ulicích a zachránili vůdce, bere Pancho Dirk do ruky kytaru, aby obnažil holčičí srdce," charakterizuje ho Rudiš na stránkách románu.
Název skupiny U-Bahn navrhne právě Pancho Dirk. Nejen proto, že v berlínském metru potkal Béma. U-Bahn prý vyjadřuje všechno důležité pro punkrockovou kapelu - potemnělost, hluk a rychlost.
K bicím pak ti dva seženou na inzerát trochu jednoduchého hromotluka řečeného Atom, který ovšem složí zásadní píseň románového U-Bahnu nazvanou Ich bin Berlin. Tvrdí, že v ní chtěl vyjádřit ostře levicové, antikapitalistické postoje. A deník Berliner Zeitung o ní v Rudišově fikci napíše, že odráží vyprahlost a prázdnotu současnosti.
Spisovatel takto ve své debutové próze stvoří ještě několik songů, jež se po vydání Nebe pod Berlínem roku 2002 stanou skutečnými.
Petr Kružík z knihy vyjme Rudišovy texty a zhudební je - U-Bahn vystoupí z románu, stane se součástí reálného světa a začne koncertovat. Někdy jako předkapela Priessnitz, kteří se k U-Bahnu při jeho hraní přidávají.
Repertoár U-Bahnu je ovšem skromný. Na autorském čtení někdy před deseti roky to Rudiš popsal slovy: "Máme tři písně, jednou jsme měli čtyři, ale tu čtvrtou jsme zapomněli."
Několik dnů před nynějšími koncerty ale Aktuálně.cz řekl, že čtyři zahrají určitě a možná jich bude pět. Základní trojice je daná letos vydanou, remasterovanou 14 let starou nahrávkou se skladbami Gagarin Pop, Ich bin Berlin a Tunel. Čtvrtou má být skladba, která v knize nedostala název, ale Rudiš ji teď pojmenoval CNN. Románový Pancho Dirk v ní zpívá, že včera ztratil holku, má mokré oči, je mu trochu blbě, "ale počasí má být od zítřka lepší / hlásí paní na CNN". Tu holku samozřejmě v Nebi pod Berlínem Dirkovi přebral Bém.
Rudiš a hudba
U-Bahn není jediný hudební projekt spisovatele Jaroslava Rudiše. Nejčastěji koncertuje a nahrává s Kafka Bandem, s nímž vydal tři alba inspirovaná romány Franze Kafky.
Kromě toho se Zdeňkem Jurčíkem a Tomášem Neuwerthem z tohoto souboru letos zveřejnil singl The Beautiful Landscape pod hlavičkou nového projektu Winterberg. Ten odkazuje k Rudišově prvnímu německy psanému románu Winterbergova poslední cesta a měl by vyústit v celé album. Rudiš říká, že se do něho ale nejspíš promítne také další próza, na které začíná pracovat.
Další hudební projekt, Jaromír 99 & The Bombers, naopak spisovatel považuje za uzavřený. V roce 2007 ho na desku natočil s kreslířem a zpěvákem kapely Priessnitz Jaromírem Švejdíkem jako soundtrack k jeho komiksu Bomber.
Gagarin Pop se zase váže k hudební inspiraci románového U-Bahnu. Tou byli kromě skupin Ramones, Jesus and Mary Chain a Joy Division především David Bowie a Iggy Pop. V repertoáru měl proto U-Bahn i dvě písně z Popova sólového debutu The Idiot produkovaného Bowiem. V polovině sedmdesátých let, kdy tato deska vznikla, Pop i Bowie žili v Západním Berlíně a snažili se tam zbavit drogových závislostí.
Na tuto reálnou událost Rudiš napasoval jednu smyšlenou. Strýc románového bubeníka Atoma utekl z NDR do Západního Berlína, kde v té době Popa i Bowieho potkával v prodejně zeleniny. Chodili si tam pořád pro totéž: dva litry mléka a lahev vodky, vypráví Atom v knize. Strýc se jich jednou zeptal, proč k té vodce nepijí třeba pomerančový džus, na což údajně Iggy Pop opáčil: "Už jsi někdy viděl zblízka Mléčnou dráhu?" Když strýc řekl, že ne, dodal rocker, že on také ne, protože každý nemůže být Gagarin.
Z fiktivní historky se v románu zrodí píseň vyprávějící o divných "vopilých" raketách, které se "motaj" po nebi a "v jedný pije Gagarin, v druhý Iggy Pop". Do toho křičí Dirk, že "rocker hledá lásku ve vesmíru". Je to narážka na slova básníka a ideologa českého undergroundu Ivana Martina Jirouse řečeného Magor, že jedině rocker vytváří lásku.
Na celovečerní program by tak skromný repertoár nevydal, a tak Rudiš vystoupení s Kružíkem nazývá "literárními koncerty". Za doprovodu kytary doplněné předem připravenými smyčkami a beaty na nich bude proto číst úryvky z Nebe pod Berlínem. A ty občas proloží písněmi. Jako knižními záložkami.
Video: Singl Gagarin Pop od kapely U-Bahn
