Rudiš se v knize vyznává z celoživotní vášně pro vlaky. Přiznává ale, že nešlo o první volbu. "Když se mojí literární agentce ozvalo německé nakladatelství, jestli bych pro ně nechtěl něco napsat, nabízel jsem jim knihu o pivu. Odmítli s tím, že pivo není moc zdravé," směje se spisovatel.
Proto nakladateli nabídl téma železnice. "Trochu vykolejený, klopotný název pochází z němčiny. Vyšla v řadě osobně laděných průvodců psaných lidmi, kteří hoří pro nějaké téma," vysvětluje jedenapadesátiletý spisovatel a hudebník, jenž vloni obdržel Cenu Karla Čapka.
Podcast s Jaroslavem Rudišem si můžete poslechnout zde:
Že jde pro Rudiše o "hořlavé", tedy srdeční téma, je zřejmé z dosavadní tvorby. Na kolejích se odehrává nejen Winterbergova poslední cesta, díky které předloni převzal Záslužný řád Spolkové republiky Německo od prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera za sbližování Česka s Německem, ale také komiksová trilogie Alois Nebel. Podle ní roku 2011 vznikl oceňovaný film.
V novince Rudiš vypráví, jak mu brýle překazily dětský plán pracovat u dráhy stejně jako předtím jeho strýc Miroslav, dědeček Alois i bratranec Ivan. Pro kluka vyrůstajícího v Československu za železnou oponou byla železniční mapa Evropy zprávou o propojeném světě, přestože jej zrovna dělily ostnaté dráty.
"Jízdní řády nám umožňovaly cestu do fantazie. V každém z nich vždy byla mapa, nejen Československa, ale celé Evropy, takže byla vidět spojení od nás z Lomnice nad Popelkou do Lisabonu, Madridu nebo do Říma. Přestože se tam nemohlo cestovat," vzpomíná Rudiš s tím, že i později jako student historie vnímal, nakolik jsou dějiny střední Evropy provázané s železnicí. "Železničáři jsou zároveň nositeli přirozené vícejazyčnosti, která k Evropě patří," všímá si.
V knize popisuje železniční trasy, lokomotivy a nádražní budovy. Pozornost věnuje pokrmům i nápojům v jídelních vozech, což je podle spisovatele, který ve vlacích často píše, zanikající svědectví o kulturní, a tedy i kulinářské pestrosti zemí bývalé monarchie. "Pokusy tu byly - ve Švýcarsku a myslím, že i v Německu - udělat z 'jídelňáku' fast food na kolejích, ale nefungovalo to. Jídelní vůz je vlastně luxus na kolejích, dělá z cesty zážitek," myslí si Rudiš.
Kromě gurmána je také železničním mystikem. "Železnice jako systém má něco společného s náboženstvím či vírou v boha. Nebo spíš bohyně, protože železnice je ženského rodu, Die Eisenbahn, která to s námi, svými zákazníky, myslí dobře," uvažuje.
Koleje jsou podle něj svorníkem s minulostí, ale zároveň do budoucna zajímavým, ekologicky šetrným způsobem dopravy - pokud nedojde k jejich rušení. "Jednou zrušenou železnici je drahé znovu oživit. Zažívám to ve své druhé vlasti, v Německu, kde kdysi proběhlo rušení tratí. I takový automobilový národ jako Německo si uvědomuje, že dálnice nemůže pojmout všechnu dopravu, a uvažuje o tom, že v Sasku nebo kolem Berlína znovu zavede vlaky. Stojí to ale strašné peníze. Myslím, že bychom měli k dědictví železnice přistupovat s pokorou, vážit si ho a rozvíjet," uzavírá romanopisec.
Vítejte u podcastu Na dotek. Hostem Petra Viziny je spisovatel Jaroslav Rudiš. Ukázku z knihy Návod k použití železnice čte Eva Srpová. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spotify, Spreaker, Google Podcasty a Apple Podcasty.
