Naopak příjemné překvapení nachystala mladá britská písničkářka Birdy se svým suverénním vystupováním i pražští Tata Bojs, jimž byla malá i druhá největší scéna.
Dlouhé zástupy u vstupů do festivalového městečka a pražící slunce - to byly kulisy letošního zahájení festivalu Colours of Ostrava. A také ještě pestřejší skladba publika, v němž se vedle hudebních fanoušků objevuje stále více těch, pro které je návštěva spíš společenskou povinností, neboť je třeba "být u toho".
Předpokládanou trojici hvězd prvního dne, tedy jednadvacetiletou zpěvačku Birdy, svěží popové trio alt-J a teenagerské idoly Imagine Dragons, nepřekvapivě - a s vřelým přijetím - doplnili i pražští Tata Bojs. Těm totiž byla druhá největší scéna festivalu evidentně malá.
Už na podvečerním vystoupení Birdy se shromáždil takový dav zájemců, že to připomínalo vystoupení největších hvězd předchozích let v lukrativní víkendové termíny.
Zpěvačka přesto působila zcela přirozeně. Mladistvým elánem a radostným přístupem nechala vzpomenout na své kolegyně Auroru či Zaz z předchozích ročníků a její chování až kolidovalo s chladnou profesionalitou doprovodných muzikantů. Mezi nimi vyčníval jen "naplno" rozjetý bubeník.
Birdiny skladby nejsou sice ničím, co bychom v minulosti neslyšeli, ale právě vřelé podání, entuziasmus a zaujetí pro hudbu přineslo nadprůměrně příjemný zážitek. Birdy by navíc mohla okamžitě jít přednášet mnohým kolegům o tom, jak dobře funguje set, když jsou skladby poskládané s rozmyslem. Střídání křehkých pasáží, kdy na pódiu osaměla u kláves, skvěle vyvážila rockovými písněmi s početným muzikantským doprovodem.
Britské trio alt-J, které nedávno vydalo experimentálnější album Relaxer, vše vyřčené ještě o něco povýšilo ve všech směrech, především pak ale silnějšími melodickými nápady, skvělými aranžmá, v nichž navzdory skromnému počtu muzikantů nejsou hluchá místa, a v neposlední řadě působivou projekcí.
Ta se prolínala i do postranních videoploch, kde obvykle bývá jen snímané pódiové dění pro vzdálenější diváky. Na alt-J, jak se včera ukázalo, je sympatický hlavně kontrast mladistvé energie dvaceti let a středního věku, v jehož rozptylu se hudebníci nacházejí.
Půjdeš na tu kapelu pro děti?
"Půjdeš na tu kapelu pro děti?" neslo se areálem Dolních Vítkovic. Pohled na k pódiu se valící se moře hlav dával tušit, kdo je první den největším tahákem. Na hlavní scéně se totiž právě chystala hlavní hvězda večera, americká poprocková kapela Imagine Dragons. Tohle byl ten nejvíc mainstreamový pop, jaký si lze představit.
Imagine Dragons, jejichž publikum bylo tak o patnáct let mladší než publikum ostatních kapel, mohou být ideálním objektem při výuce významu slova "podbízivost". Kalkulace v jejich skladbách zastává zásadní roli, ovšem nutno dodat, že se svými věrnými to opravdu umějí.
Čile s nimi komunikují, v Ostravě se frontman Dan Reynolds - který měl mimochodem před vystoupením potíže s hlasem, kvůli nimž hrozilo zrušení koncertu - objal s fanynkou, jíž před tím sebral vlajku s nápisem "obejmi mě". Jiného fanouška zase vytáhl na pódium a zatančil si s ním při coververzi skladby Blur.
Výborně odehrané skladby, mezi nimiž zazněla i coververze letitého "slaďáku" Alphaville Forever Young, doprovázela světélka mobilů a někdy až hysterické pištění dívek, které nechalo vzpomenout na oddané fanynky z nejslavnějšího období The Beatles. Slovo "fanynky" není náhodné - chlapci totiž v tomto případě byli ve viditelné menšině.
Ředitelka festivalu Zlata Holušová několik hodin předtím řekla, že koncert Imagine Dragons je pro Colours of Ostrava obrovská událost, protože jde o kapelu, která je v současné době na vrcholu popularity.
Co se dělo na menších scénách
- Spojení Petra Marka z Midi Lidí s členy brněnských Květů v projektu Muzikant Králíček pobavilo lehce infantilními písničkami v melodickém duchu Mňágy a Žďorp.
- Samy Květy pak v pozdní hodinu dokázaly zaujmout současnou "klávesovou" podobou, která oživila i starší písně. Přes celý arelá přitáhla stovky zájemců.
- Chorvatské dámské trio Žen zahrálo energické písničky na pomezí shoegazu a indierocku. Velmi milé překvapení od skupiny, která měla v line-upu scény časopisu Full Moon původně pouze zaskakovat.
- V tištěném programu vůbec neuvedená projekce němého japonského filmu Kurutta Ippēji, doprovozená naživo kapelou s obskurním názvem Harakiri Czurakami, poskládanou z mladých muzikantů nejrůznějších moravsko-slezských kapel, nabídla taktéž pozoruhodný zážitek.
Je jasné, že velký festival podobně masová jména v programu potřebuje. Také by ale bylo trapné zamlčet, že kvalitativní laťka akce šla v tento čas povážlivě dolů.
"Tata Bojs z Hanspaulky", kteří těmito slovy na začátku koncertů rádi připomínají svůj původ základkové skupiny z Prahy 6, opět dokázali, že jsou jedněmi z mála, kteří na festivalech hravě konkurují i velkým světovým hvězdám.
K jejich scéně se dostávalo jen velmi obtížně a několik desítek tisíc lidí spolehlivě zaplnilo každou část stánky ohraničené plochy. Skupina vystoupila v rozšířené sestavě, většinu setu odbubnoval hostující Tomáš Neuwerth. Milan Cais aka Bublajz si tak mohl užívat pozice skutečného frontmana. A užíval si to náramně.
Kapela postavila set na novějších skladbách a vytěžila maximum i z těch, které byly původně zamýšlené jen jako studiové - například z Mardošou interpretovaných Kamarádek nebo Světové, v níž se o part na albu hostujícího Vladimira 518 rozdělili Cais a kytarista Vladimír Bár.
Trochu za očekáváním naopak zůstalo vystoupení Melt Yourself Down, seskupení kloubícího divoké freejazzové saxofony s hypnotickými dubovými rytmy. Energie se často ze skladeb vytrácela a mnohdy to vypadalo, že se baví hlavně muzikanti.
