reklama
 
 

Recenze: Nové album alt-J, hvězd ostravských Colours, zní jako hudba k zadumanému filmu

14. 6. 2017
Video: YouTube / alt-J
Nebude to náhoda, že se na obal nové desky Relaxer britské kapely alt-J dostal vizuál z počítačové hry, který simuluje stav po požití LSD. Album připomíná ze všeho nejvíc hudbu k zadumanému filmu, při jehož křehkých i dynamicky odvázaných pasážích se otevírají působivé scenérie. Pokud posluchač chce, hudba jeho fantazii snadno vyprovokuje k nevšedním výkonům.

Trio alt-J je navzdory desetileté dráze typickým příkladem kapely, o které si publikum myslí, že ji poslouchá jen klubová hipsterská mládež.

Na angloamerické scéně jde ale už od dob jejich platinového debutu o masově úspěšné "velké" jméno, kterému nečinilo problém vyprodat Madison Square Garden, posbírat pár cen a na festivalech dostává lukrativní časy na největších scénách. Na třetím albu Relaxer (první klip vidělo za dva měsíce 2,5 milionu lidí) však jako by se těm předurčeným kolejím a očekávanému naplňování trendů skupina chtěla vzepřít.

Co zůstalo stejné, je artové pojetí popu: skladbám zjevně záleží na tom, aby nezněly lacině, přesto ale mají silné melodie. Zvuková pestrost přichází nenásilně a produkční experimenty jsou spíš podprahové. Na druhou stranu jde o nahrávku, která je oproti dvěma předchůdcům znatelně melancholičtější a potemnělejší. Namísto optimistické roztančenosti spíš svádí k zamyšlení. Kapela se nechala slyšet, že atmosféra pouhých osmi skladeb je poznamenaná znechucením ze zvolení Donalda Trumpa zrovna ve chvíli, kdy alt-J nahrávali.

Trio má sklony k tajuplnosti, i díky ní si totiž mohlo dovolit přepracovat natolik obehraný a celosvětově populární House of Rising Sun z repertoáru The Animals. Kapela píseň přearanžovala tak, že to posluchači "sepne" a souvislost naskočí až s textem - tedy bezmála po dvou minutách, kdy do teskného harmonia vstoupí navrstvené akustické kytary a ozve se zpěv. V ukolébavce Last Year zas kapela zcela opustí svou obvyklou aranžérskou opulentnost a najednou zní folkově křehce.

Skladby na desce se od sebe hodně liší, jako by chtěly nabídnout všechny podoby a polohy kapely. Finále je doslova neoklasicistní, s pompézně okrasnými motivy, smyčci Londýnského metropolitního orchestru a chrámovým sborem. Že ale úderné skladatelství alt-J umí i na zcela jiný způsob, dobře dokazuje zpěvná i rockově odpíchnutá In Cold Blood (pojmenovaná podle románu Trumana Capoteho) s výraznými žesti.

Nahrávka dostává svému názvu a snad jen s výjimkou úderné Hit Me Like That Snare, v níž dokonce zazní japonština, nabízí relaxační balzám. Byť jen minimální pozornost však odměňuje objevováním dalších vrstev - chuť experimentovat a nedělat všechno podle osvědčených šablon trio rozhodně neopustila.

alt-J: Relaxer

Vydali Infectious / P.I.A.S., 2017
Hodnocení Aktuálně.cz:
75 %

Relaxer připomíná ze všeho nejvíc hudbu k zadumanému filmu. Při křehkých i dynamicky odvázaných pasážích se otevírají působivé scenérie, a pokud posluchač sám chce, hudba mu fantazii snadno provokuje k nevšedním výkonům.

Ostatně nebude to náhoda, že se na obal dostal vizuál z počítačové hry, který simuluje stav po užití LSD. Ať už se v létě příznivci kapely rozhodnou si onen pomyslný film spolu s kapelou promítnout při jejích koncertních zastávkách na Colours of Ostrava nebo na trenčínské Pohodě, mohlo by to stát za to. 

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama