Londýn - Britská zpěvačka Amy Winehouse je mrtvá. Byla nalezena v sobotu ve svém bytě na severu Londýna. Policie dostala hlášení o úmrtí umělkyně kolem 17:00 SELČ.
Na Camdenské náměstí ji přivolala záchranná služba, uvedla agentura Reuters s odvoláním na britskou televizi Sky News. Oficiální příčiny úmrtí stále nejsou známy, nicméně sedmadvacetiletá zpěvačka měla problémy s drogami a alkoholem, jež pravidelně plnily stránky britských novin. Nedávno pět byla v léčebně.
Amy Winehouse patřila mezi nejúspěšnější interpretky nulté dekády, stejně jako hity Rehab či You Know I'm No Good ji ale proslavily skandály spojené s životním stylem. Předčasnou smrtí se určitě zařadí do panteonu hudebních ikon, na jejichž krátkou a hvězdnou kariéru se bude dlouho vzpomínat.
O to víc, že ji smrt zastihla ve věku 27 let, jenž se zdá být v dějinách rockové hudby přímo mytický. Ve stejném věku zemřeli bouřliváci Brian Jones, Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jim Morrison a Kurt Cobain. Už několik minut po oznámení úmrtí začali tento Forever Club 27 připomínat fanoušci na sociálních sítích.
Poslední hit
Amy Winehouse o sobě dala naposledy vědět před měsícem, kdy ji vypískali diváci během koncertu v Bělehradě. Na pódium doklopýtala s hodinovým zpožděním a písně spíš odmumlala. Občas ze scény zmizela a tyto pauzy byla nucena vyplňovat kapela. Vzápětí zrušila část svého evropského turné. Záznam toho, jak se potácí na pódiu, se stal na YouTube jejím skutečně "posledním hitem".
Čtěte také:
Opilou Amy Winehouseovou v Srbsku vybučeli
Producent Amy Winehouse je k popukání perverzní
Grammy byly retro. Stejně jako vítězka Amy Winehouse
Ikonický účes ve tvaru včelího úlu, zastřený soulový hlas, potetované tělo a excentrické chování na pódiu - to všechno neodmyslitelně patřilo k Amy Winehouse, která se stala jednou z největších popových ikon nového tisíciletí, ačkoliv vždycky působila tak, jako kdyby jí byla sláva ukradená. "Nechtěla jsem se proslavit, nic takového mě nikdy nezajímalo," citují média její výrok z časů vydání druhé desky Back To Black. "Jsem prostě jen hudebnice."
Byla to právě druhá deska z roku 2006, která z ní udělala globální hvězdu. Nahrávky kombinující dřevní soul, jazz a blues s popem se prodalo po celém světě přes 13 milionů kusů a zpěvačka za ni v roce 2008 získala pět Grammy. K cestě za oceán už ale nedostala víza a gramofonky symbolicky přijímala přes telemost do Británie.
Stala se tehdy historicky nejúspěšnějším britským interpretem při udělování prestižních cen, od té doby se nicméně její kariéra začala propadat do zoufalé spirály zrušených koncertů, pobytů na odvykací klinice a nepovedených pokusů o comeback. Dlouho ohlašované třetí studiové album už nikdy nedokončila.
Unikátní mišmaš
Zpěvačka se narodila 14. září 1983 v Londýně do židovské rodiny jako nejmladší dcera taxikáře a matky lékárnice; prý založila první kapelu už v deseti letech a od třinácti psala vlastní písničky. Střídala školy jako na běžícím páse, ale byla mezi nimi třeba i proslavená croydonská BRIT School pro začínající muzikanty.
V devatenácti podepsala smlouvu se společností Simona Fullera (vytvořil televizní pěveckou show Pop Idol), pro její budoucnost ale bylo stejně klíčové setkání s americkým hiphopovým producentem Salaamem Remim. Společně v roce 2003 natočili album Frank, které představilo unikátní mišmaš jazzu a popu, kterému vládl zpěvaččin zastřený hlas srovnávaný s báječnou jazzovou vokalistkou Sarah Vaughan nebo Macy Gray.
Přes příznivé přijetí u kritiky (deska byla nominovaná na Mercury Prize, píseň Stronger Than Me dostala autorskou cenu Ivora Novella) slavilo album jen menší komerční úspěchy - v britském žebříčku vyšplhalo na číslo třináct. Po jeho vydání se Winehouse rozešla s přítelem a propadla do depresí, které řešila drogami.
Světlem na konci tunelu bylo společné turné se soulovou kapelou The Dap-Kings, které zpěvačku nasměrovalo k bombastickému popovému soundu padesátých a raných šedesátých let i k evokaci dívčích kapel. Společně s Remim a bývalým britským mash-upovým králem Markem Ronsonem pak natočila Winehouse desku Back To Black, která z ní měla udělat hvězdu první velikosti.
Po pomalejším rozjedu se fantastická koláž v duchu soulového retra stala nejprodávanější britskou nahrávkou roku 2007 a Winehouse s ní zářila i za oceánem. Už tehdy ji ale začaly rovázet divoké historky o drogových jízdách.
Back To Black se drželo v žebříčcích dva roky a odstartovalo vlnu britského soulu, která nyní kulminuje žebříčkovými úspěchy jejích kolegyň jako Duffy a současná hvězda Adele. Zároveň odstartovala výraznou pětiletku britských zpěvaček; jako svůj vzor ji přes odlišný styl přiznává i nová generace, do níž patří Florence and the Machine, La Roux nebo Little Boots.
Na vedlejší koleji
Zatímco její epigonky kralovaly žebříčkům, Winehouse nově nabytou slávu zvládala jen těžce. Britský bulvár ji sledoval na každém kroku a osobní život spolu s nekonečnými skandály nafouknutými tiskem brzy zastínily její pěveckou kariéru. K tomu se přidalo ne zrovna profesionální chování na koncertech a ostré slovní výpady proti jejím kolegyním.
Alespoň v optice bulvárních médií žila Winehouse jako nespoutaná rocková hvězda. Hodně se propíral její vztah s dalším enfant terrible britské hudby - Pete Dohertym z Libertines a Babyshambles - a její policejní fascikl se plnil; od opileckých rvaček přes podezření z držení kokainu až po žaloby za nenaplnění koncertních smluv.
Od desíti k pěti to šlo i s jejím zdravím - po několika hospitalizacích potvrdil vloni její otec médiím, že Winehouse trpí zárodečným stavem plicní rozedmy způsobené nadměrným kouřením. K tomu se přidalo i krachující manželství s Blakem Fielder-Civilem trvající dva roky.
Během posledních divokých let internet zpěvačku pohřbil hned několikrát, pokaždé se ale zprávy ukázaly jako falešné. Její kariéru se nicméně pokoušeli oživit především manažeři a šéfové hudebních vydavatelství - pro Amy byla hudba už dávno na vedlejší koleji.
Chystaný projekt s bubeníkem Questlovem z kapely The Roots ještě zastavily další problémy s vízy, natáčení třetí desky s Ronsonem a Remim hlavně její neschopnost dodržet stanovený řád. Poslední vydanou skladbou byla coververze hitu It's My Party zpěvačky Lesley Gore, kterou vloni přispěla na album Q Soul Bossa Nostra pod taktovkou producenta Quincy Jonese. Avšak málokdo si zřejmě opravdu připouštěl, že za pár měsíců bude následovat na věčnost jiného Jonesova klienta - Michaela Jacksona.
