Vloni na jaře Hassell v nahrávacím studiu upadl, zlomil si nohu a čtyři týdny se zotavoval v nemocnici, kde byl kvůli pandemii koronaviru izolován. Sbírka na jeho léčbu vynesla přes 100 tisíc dolarů, v přepočtu 2,1 milionu korun. "Miloval život a s odchodem z tohoto světa bojoval, protože se chtěl ještě podělit o spoustu hudby, myšlenek a textů," uvedla rodina.
Hassella znali také čeští posluchači, na podzim 2008 v pražském Paláci Akropolis představil album Maarifa Street. O tři roky později měl přijet na festival Colours of Ostrava, kvůli zlomenému žebru však cestu odložil a dorazil až roku 2013 jako šestasedmdesátiletý. V sále Gongu tehdy uvedl program Sketches of the Mediterranean, oslavující jazzového pianistu a aranžéra Gila Evanse.
Hassell debutoval roku 1978 albem Vernal Equinox, na kterém předestřel svůj koncept takzvaného čtvrtého světa, jak označoval "fúzi primitivních a futuristických zvuků, kombinující etnickou hudbu z různých částí světa s pokročilými kompozičními postupy", respektive muziky s duchovním přesahem a technologickými možnostmi západního světa.
Název vysvětloval tím, že v době studené války existovaly dva světy: Západ a Sovětský svaz. "Všechna hudba odjinud byla označována za hudbu třetího světa, to znamená z méně rozvinutých zemí. Právě tam stále žily tradice a hudba si udržela duchovní rozměr," vysvětloval, jak se to vše snažil zkombinovat ve "čtvrtém světě" a převrátit naruby dosavadní úzus západní muziky, která si jako referenční bod vybírala evropskou klasickou hudbu.
"Cílem je stvořit dílo, u kterého nikdo nemůže přesně určit žánr nebo z jakého kulturního zázemí pochází," dodával.
Za svůj největší přínos považoval, že ovlivnil mladší generaci hudebníků, která už nerozlišuje hudební styly. Jako ke vzoru se k Hassellovi hlásili trumpetisté Erik Truffaz z Francie nebo Nils Petter Molvær a Arve Henriksen z Norska.
Jon Hassell se narodil roku 1937 v americkém Memphisu, absolvoval newyorskou Eastman School of Music a později studoval v Kolíně nad Rýnem u vlivného německého komponisty Karlheinze Stockhausena. Mezi jeho spolužáky byli klávesista Irmin Schmidt a baskytarista Holger Czukay, zakládající členové německé experimentální skupiny Can aktivní v 70. letech.
Po návratu do USA získal doktorát z muzikologie v Buffalu. Spřátelil se s vlivným minimalistickým skladatelem Terrym Rileym a účinkoval na první nahrávce jeho přelomové skladby In C z roku 1968. "Možnost být v Americe po boku Terryho Rileyho a později La Monte Younga jsem vnímal jako zajímavý protipól k evropským zážitkům se Stockhausenem," vzpomínal roku 1997.
Začátkem 70. let Hassell odjel studovat indickou hudbu a pomocí elektroniky se snažil napodobit její vokální techniku na trumpetu.
Roku 1980 s producentem Brianem Enem natočili album Fourth World, Vol 1: Possible Musics, inspirované africkou a indickou muzikou. Dva roky nato Hassell vystoupil na prvním ročníku festivalu Womad, založeného Peterem Gabrielem.
Kromě toho spolupracoval s anglickým zpěvákem a hudebníkem Davidem Sylvainem, zpěvačkou K. D. Lang nebo kytaristou Ryem Cooderem. Podílel se na soundtracku k filmu Poslední pokušení Krista režiséra Martina Scorseseho nebo snímku The Million Dollar Hotel od Wima Wenderse, v němž měl Hassell sám drobnou roli.
Natočil mimo jiné dvě alba pro renomované mnichovské vydavatelství ECM. Svou poslední nahrávku Seeing Through Sound vydal vloni a měl rozepsanou knihu nazvanou The North and South of You, dodává britský Guardian.
