reklama
 
 

Monikino kino: Jsme filmaři, tvoříme hudbu v obrazech

20. 9. 2014
Rozhovor s kapelou Monikino kino, kterou tvoří Monika Midriaková a Petr Marek. Spolu dělají chytlavý elektronický pop, na kterém je znát vliv jejich původní filmařské profese.

Rozhovor - Potkali se na Myspace a první skladby sdíleli přes Soundcloud, příběh vyprávěný jejich dlouhohrajícím debutem Prázdniny se ale odehrává mimo dosah digitálních technologií – v intimním mikrosvětě dvou lidí, kteří se milují a pak rozejdou.

Monika Midriaková a Petr Marek alias česko-slovenské duo Monikino kino spolu dělají chytlavý elektronický pop, na kterém je znát vliv jejich původní filmařské profese. Zážitek při poslechu jejich Prázdnin tak trochu připomíná sledování filmu o lásce, rozchodech a hlavně dospívání.

Před třemi lety začali kutit první skladby – hitmaker Marek známý ze skupiny MIDI LIDI trochu nečekaně „jen“ v roli autora slovenských textů, hudba plně v režii Moniky zkoumající radostně možnosti elektronického software. Prvním milníkem jejich kariéry byla vloni internetová kolekce Pesničky, na které se objevují i některé skladby z regulérního debutu Prázdniny, s jehož vydáním čekali na 1. září a začátek nového školního roku.

Písničky z desky jsou něžné, rozjímavé, trochu melancholické a hlavně mimořádně hitové. Ponorka, Běžky, Kancelář, Prázdniny – marně přemýšlím nad českou deskou z poslední doby, která by obsahovala tolik písní, které nebudete moci dostat z hlavy už při první poslechu. A to se Monika nejdříve popových refrénů vyloženě bála!

Na konci září vyráží Monikino Kino na turné, které bude je zavede do obou republik bývalé federace. 8. října dorazí do pražského Café V lese, o šest dní později desku pokřtí v brněnském Kabinetu múz.

Aktuálně.cz: Možná na začátek úplně blbá otázka, ale stejně: Měli jste jako školáci rádi prázdniny? Nebo jste se naopak těšili do školy?

Monika: Na konci prázdnin jsem se vždycky těšila do školy. A na konci školy jsem se těšila na prázdniny.
Petr: To je typický váhavý přístup někoho, kdo se narodil jako Váha v Blíženci. Mimochodem, celá ta deska je o váhání... (smích) Můj tatínek je učitel a já jsem měl díky prázdninám rád učitelskou profesi. Říkal jsem si, že je perfektní být učitel, protože má prázdniny. A teď jsem sám učitel, takže to vydrželo. Ale ta profese má samozřejmě i jiné výhody. Třeba to, že jsem díky ní potkal na FAMU Moniku.

A.cz: Váš vztah je ústředním tématem Prázdnin od počátku až po hořký konec. Jak těžké bylo zachytit takhle osobní věc?
Monika: Pro nás je těžší mluvit o tom v rozhovorech než zpívat.
Petr: Ty písničky i s texty vznikaly intuitivně, až jsme se sami divili, o jakých věcech zpíváme a o čem píšeme. Občas jsme si dokonce říkali, jestli už to není moc explicitní. Zároveň si ale myslím, že ty písničky jsou napsané hodně obecně a určitě nejsou jen o nás.

A.cz: Vznikla by ta deska, kdybyste se nerozešli a neměli pocit, že musíte zrekapitulovat společný čas?

Monika: Vznikla, jen by neobsahovala některé texty. To rozcházení by tam nebylo, ale ta melancholie by určitě zůstala.
Petr: V případě, že bychom desku natáčeli v prvním týdnu našeho vztahu, byla by celá radostná. Chci ale říct, že primárně jsme nechtěli dělat výpověď o sobě, ale hudbu. O tom rozchodu jsou nakonec asi jen čtyři písničky. Ale když to celé dostalo koncept prázdnin a toho, že se to odehrává v jednom čase, celé se to spojilo.

A.cz: Vy jste oba povoláním filmaři a zdá se mi, že v písničkách to je slyšet. Třeba v tom, jak se snaží vyprávět nějaký příběh. Souhlasíte?
Monika: Hned po gymnáziu jsem šla na filmovou školu a tak jsem se jako první učila filmovou řeč. Proto znám jen tento způsob vyprávění příběhů, který je řekněme audiovizuální – tedy skrze obrazy. Určitě se to do hudby nějak zapisuje.
Petr: I když se bavíme o hudbě, tak Monika používá při popisu filmové výrazy.

Třeba nějakému zvuku začneme říkat mrak a Monika mi vysvětluje: "V té druhé minutě mrak odchází a objevuje se tam stín stromu." A ten stín stromu je třeba basová kytara. Bavíme se o tom v příbězích, což třeba pak není na výsledku znát. Může to být původně o mraku a o stínu a nakonec je z toho písnička o tom, jak jsme zašli na tenis a pohádali jsme se.

Petr Marek

A.cz: Mluvíte o hudbě ve filmařské terminologii?
Monika: To ne. Vysvětluji hudbu přes obrazy. Nějaký zvuk třeba nazývám podle obrazu nebo postavy, jejíž příběh se odvíjí i v hudbě samotné.
Petr: Třeba nějakému zvuku začneme říkat mrak a Monika mi vysvětluje: "V té druhé minutě mrak odchází a objevuje se tam stín stromu." A ten stín stromu je třeba basová kytara. Bavíme se o tom v příbězích, což třeba pak není na výsledku znát. Může to být původně o mraku a o stínu a nakonec je z toho písnička o tom, jak jsme zašli na tenis a pohádali jsme se.

A.cz: Vždycky mi vrtalo hlavou, jestli bylo Monikino kino od začátku vážně míněný projekt, nebo vás prostě jen bavilo dělat spolu hudbu? Třeba váš internetový debut Pesničky je spíš taková radostná kolekce než regulérní deska.
Petr: Když jsme se poprvé potkali nad Abletonem Live, byli jsme překvapení, jak nám to spolu jde a okamžitě jsme chtěli kapelu...

Monika: ...a tím pádem i desku, kterou se to nějak shrne do jednoho celku. Mimochodem, když jsme dali na internet ty Pesničky, tak jsme vůbec nezamýšleli, že “vydáváme desku”. Jen jsme vzali několik skladeb...
Petr: ...zazipovali jsme to a dali na uloz.to, kdyby si to chtěl někdo poslechnout. Od té doby se říkalo, že to je “debutové album”. Vlastně ještě předtím jsme udělali první zip nazvaný První půlka, protože tam byla jen polovina skladeb, které jsme udělali. Takže jsme vlastně nejdříve “vydali” EPčko První půlka! (smích)

A.cz: Pesničky ale měly docela ohlas a potvrdilo se to, když jste jeli turné s DVA. Zhruba půlka skladeb na regulérní studiové desce Prázdniny je totožných. Proměňovaly se ještě nějak?
Monika: Někde jsme třeba měnili zpěv, protože po několika koncertech jsem něco začala zpívat jistějším hlasem. Pár písniček jsme po koncertech předělali a navrstvili.

Petr: Já jsem se poučil v MIDI LIDI, že když jsme vydali desku a pak jsme se teprve vydali na turné, vyplýtvali jsme si možnosti, jak naživo vyzkoumat ještě další potenciál těch písniček a pak je teprve nahrát. Že je lepší model raných Beatles než Kraftwerk. Ale třeba Ponorka zůstala úplně nezměněná.

A.cz: Petře, ty píšeš texty písniček ve slovenštině, které pak zpívá Monika. Čím tě slovenština oslovuje?
Petr: V první řadě to byla fascinace Monikou. (smích) Láska ke slovenštině je celoživotní. Je to vlastně náš jazyk, který je ale libozvučnější a mně se v něm zpívá lépe. Stejně jako v angličtině se mi v ní otevírá hlas více než v češtině. Navíc mám rodinné kořeny na Slovensku a měl jsem vždycky rád slovenský pop, takže se to všechno sešlo.
Monika: Ono by vlastně bylo nelogické, kdybych to měla jako Slovenska zpívat v češtině.

A.cz: A musela Monika opravovat chyby?
Monika: Některé jsme tam schválně nechali, ale celkem dost jsme jich opravili.
Petr: Dokonce jsme se někdy hádali, jestli tohle slovíčko ve slovenštině existuje nebo ne. (smích) Já třeba píšu text na Moničin námět, ať už vyslovený nebo nevyslovený a ona navíc text koriguje až do té míry, že se stává spoluautorem. Je docela zajímavé, že mi několikrát vyškrtla celý refrén nebo odstavec s těmi nejdoslovnějšími pasážemi, kde jsem měl pocit, že musím všechno nějak shrnout jako “poselství”. S odstupem jsem to docenil. Je lepší, když se něco nechá v náznacích a posluchače si to pocitově domyslí.

A.cz: Hudbu pro změnu dělá Monika. Jaké tady byly Petrovy zásahy, Moniko?
Monika: To závisí od písničky k písničce. Někde dodával bicí a někde i klávesy a některé skladby jsme řešili od rané fáze. Nejčastěji jsme spolu řešili strukturu. Já jsem studovala na katedře střihu, kde se hodně řeší tyhle věci, ale u písniček se to pořád učím.
Petr: Dlouho ses bála klasické popové struktury!
Monika: Říkala jsem si vždycky: „To ne, to přeci nemůže být tak návodné.“

A.cz: Jak ses dostala k elektronické hudby? I tady je patrná fascinace a hraní si s formátem jako u Petrovy slovenštiny.
Monika: Bylo to někdy před pěti lety, v osmnácti nebo devatenácti. Rok jsem to zkoušela sama a byly z toho velmi jednoduché, začátečnické písničky, které jsem nikde neprezentovala. Spíš jsem moc neuměla ovládat software a pak přišel Petr a začal mi vysvětlovat, jak se co používá. A přišli jsme na to, že nám to spolu jde.
Petr: Hned z první session před třemi lety vzešla celá písnička Prázdniny, která je v podstatě na albu v nezměněné podobě. Tedy bez textu, ten vznikl letos v červenci. Je ale dobré říct, že pro Moniku, která je mladší než já, je elektronická hudba přirozená věc. Naopak veškerý bigbít, který slyší je pro ni stařecký a má s ním problém. Nakonec já na desce hraji všechny kytary.

Monikino kino (živě) V lese

Monikino kino (živě) V lese

8. 10. Café V lese, Praha, od 110 korun. Prázdniny ještě neskončily! Anebo se česko-slovenské duo Monikino kino minimálně postaralo o dokonalou mystifikaci vydáním debutu Prázdniny pěkně načas, 1. září. Téma jejich nové desky (zhroucený vztah) sice tak bezstarostně nezní, zato desku dvojice zpěvačky Moniky Midriakové a Petra Marka (Midi Lidi) vrací do uvolněného módu doslova primitivní elektropopová linie, táhnoucí se napříč všemi jedenácti singly. Jejich názvy (Ponorka, More v noci, Baterka nebo Pohojdaj ma) uvozují lehkou melancholii a připočteme-li k tomu naivní zpěv a retro taneční kreace studentky pražské FAMU, vyjde z toho možná trochu schizofrenický projekt, jehož atmosféra ale nevratně vtáhne. Přesvědčte se 8. října na křtu Prázdnin v pražském café V lese.

A.cz: Nezdá se ti, Petře, že pro tebe je Monikino kino trochu návratem k intimnějším polohám tvého starého projektu Muzikant Králíček po letech přímočaré taneční hudby s MIDI LIDI?
Petr: Je to tak. Prokop Holoubek mi říkal, že některé písničky zní jako kdyby materiál Králíčka zpívala Monika. Z toho mám samozřejmě radost.

A.cz: Jak vůbec snášíš to, že jsi na koncertech v pozadí? S MIDI LIDI je to úplně naopak.
Petr: Moc dobře, protože si skvěle odpočinu. (smích) Cítím se jako ten druhý z Pet Shop Boys.

A.cz: Ten, jehož jméno nikdo nezná...
Petr: Já ho znám! Jen si teď nemůžu vzpomenout. (po třech vteřinách) Chris Lowe!

A.cz: Bude Monikino kino pokračovat a nebo Prázdniny uzavřely něco, co už má zůstat v minulosti?
Petr: My doufáme, že to bude pokračovat!
Monika: Teď pojedeme koncerty, takže budeme zase víc spolu a možná na nich zase začnou vznikat nové písničky.
Petr: Byla by to velká škoda, protože obdivuji Moničinu hudební fantazii.

autor: Karel Veselý | 20. 9. 2014

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama