Rozhovor - Ani ne třicetiletý filmový producent Tomáš Hrubý toho má za sebou poměrně dost. Ještě ani neodevzdal magisterskou práci na FAMU, a společně se svou kolegyní Pavlou Kubečkovou stál za zrodem úspěšného filmu Hořící keř. Minulý týden nastartoval virální kampaň s názvem Koho na Letné, ve které hlasovalo během týdne více než 110 tisíc lidí. Tvářila se jako oficiální akce Magistrátu hlavního města Prahy, ale přitom se jednalo o propagační kampaň k jeho novému filmu Gottland, který bude mít od 19. srpna předpremiéru na Nákladovém nádraží Žižkov. Exkluzivně o celé akci promluvil pro Aktuálně.cz.
„Zašel bych daleko dál. Asi bych nechtěl někomu ubližovat a zabíjet lidi, byť fiktivně, ale Koho na Letné je pro mě ještě strašně moc před hranou. Jsme vlastně takové velmi korektní Kinder Surprise. Je pravda, že nám chodí výhrůžky smrtí, ale to si pak jen člověk říká, co musí chodit takovému Kalouskovi," odpovídá Hrubý na otázku, zda nebyla celá kampaň daleko za hranou slušnosti a snesitelnosti.
Aktuálně.cz: Jste autorem kontroverzní kampaně Koho na Letné. Dost Pražanů i úředníků magistrátu vaše anketa s myšlenkou nadživotní monstrózní sochy Jiřiny Bohdalové na Letné pobouřila, dokonce vyděsila. Jak vznikl nápad s postavením sochy na Letné?
Tomáš Hrubý: Celá fiktivní anketa má původ ve filmu Gottland, který je také o hledání našich vzorů a o tom, jak se stavíme k hrdinům, o naší národní neschopnosti. Gottland o tom mluví a vypovídá o tom i celý ten problém Letenské pláně. Jedna z filmových povídek od režisérky Rozálie Kohoutové je přímo o tématu a jmenuje se Místo Stalina. Myslím, že název mluví za všechno.
A.cz: Jak jste se rozhodovali pro osobnosti k vysochání?
Hledali jsme lidi, kterým by Češi uvěřili a dokázali si je představit jako sochu, a zároveň jsme chtěli použít i postavy z filmu. Představa některých jmen zapojených do bývalé fronty na maso je prostě šílená, i když víte, že je to jenom vtip. Zároveň jsme spoléhali na to, že kombinace živých i neživých osobností všechny lidi částečně zmate, maximálně za tím budou vidět konspiraci magistrátu nebo tajemné politické strany, což se také dělo.
A.cz: Nemůže recese s anketou negativně ovlivnit přijetí filmu?
Určitě může, stejně jako může vytvářet dojem, že Gottland je vlastně veselý film. Někomu se samozřejmě může také nelíbit, že si děláme legraci z Jiřiny Bohdalové nebo z Karla Gotta, někomu to může přijít nevkusné, ale mimo mi to ve vztahu k filmu nepřijde. Česko je opravdu takový Gottland - přišlo nám mimochodem do mailu několik návrhů, že by si lidé přáli anketu o přejmenování České republiky na Kocourkov nebo případně Gottland. To ještě nikdo netušil, že jsme virální propagace na stejnojmenný film.
A.cz: Kde jsou hranice toho, kam až byste v této kampani zašel?
Zašel bych daleko dál. Asi bych nechtěl někomu ubližovat a zabíjet lidi, byť jen fiktivně, ale Koho na Letné je pro mě ještě strašně moc před hranou. Jsme vlastně takové velmi korektní Kinder Surprise. Je pravda, že nám chodí výhrůžky smrtí, ale to si pak jen člověk říká, co musí chodit takovému Kalouskovi.
A.cz: Spoustu lidí jste naštval, někomu možná ublížil… Je to pro vás problém?
Možná se někdo na chvíli naštval, tak jako se lidi naštvou, že jim zrovna ujela tramvaj.
A.cz: Třeba Jiřina Bohdalová se stala velkým terčem posměchu, což by se asi nestalo, nebýt té ankety. Nemáte trochu výčitky?
Lidé si z ní dělají legraci ne kvůli anketě, ale proto, že je Jiřina Bohdalová. A hlavně pokud mají pocit, že chtějí někoho zesměšnit, už to jde mimo nás. My jsme po pravdě vůbec nečekali, že zrovna Jiřina bude takový fenomén. Vlastně je to zajímavé zjištění. Návrhy na facebookové stránce Chceme sochu Jiřiny Bohdalové na Letné, která vznikla mimo naši režii, jsou hodně originální. Můj oblíbený návrh je paní Bohdalová jako sfinga.
Lidé si z ní dělají legraci ne kvůli anketě, ale proto, že je Jiřina Bohdalová. A hlavně pokud mají pocit, že chtějí někoho zesměšnit, už to jde mimo nás. My jsme po pravdě vůbec nečekali, že zrovna Jiřina bude takový fenomén. Vlastně je to zajímavé zjištění.
A.cz: Proč jste se pustil do zesměšňování magistrátu?
Myslím, že pražský magistrát se už víc zesměšnit nedá. Zasloužil se o to vším, co dělal za posledních dvacet let.
A.cz: Jak vypadala jejich reakce?
Zábavné bylo, jak dlouho trvalo, než zjistili, že to nepořádají oni. Nejvíc výhružných mailů jsme dostali od lidí z Evropského fondu, kteří nám vyčetli, že jejich logo používáme špatně. Pořád ale chodí vážně míněné maily, například teď psal tiskový mluvčí Prahy 7 a ptal se, jak to s tou sochou bude a kdy se bude stavět. Hodně lidí ale ten vtip přijalo a hrají tu hru s námi.
A.cz: Může se úsilí, které téhle mediální kampani věnujete, vrátit?
Třeba jo, třeba ne, je to risk. Ale je to něco, co vyrobíte za nula nula nic. Je v tom hodně energie, ale ve srovnání s klasickou propagací jsou náklady nesrovnatelně nižší. Zkusili jsme prostě jít jinou cestou. Třeba nám na nádraží (pozn. red. - Nákladové nádraží Žižkov, jediné místo, kde se film promítá v Praze) nepřijde ani jeden divák, ale za zkoušku to stálo.
A.cz: Pro koho film Gottland je?
Pro lidi, které zajímá, co vlastně znamená „být Čech“ včetně všech jeho dějinných traumat a komplexů. Ten film je ukazuje ironicky, ale – oproti knížce – i velmi vážně. Je to film, který mnohé dokáže nadzvednout ze židle, protože boří mýty o našich ikonách. Je to taková „Česká neradost“.
A.cz: Jste producentem, který se obvykle tvůrčím způsobem podílí na podobě svých projektů. Jak to probíhalo konkrétně u Gottlandu?
Gottland je autorský film, zasahoval jsem do jeho tvorby minimálně. Vybral jsem režiséry, kteří se na něm budou podílet, ti si sami vybrali povídku, kterou zpracují. Pak už jsem s nimi jen konzultoval scénáře. Výslednou podobu filmů jsem ovlivňovat nechtěl.
Kam vyrazit na film Gottland?
- Unikátní online předpremiéra jedné z povídek filmu Gottland Místo Stalina proběhne exkluzivně jen na Aktuálně.cz v úterý 19. srpna.
- Prvních deset předpremiér se uskuteční od 19. srpna na Nákladovém nádraží Žižkov.
- Program na www.kohonaletne.cz.
A.cz: Každý autor zpracovával své téma jiným způsobem. Když jste s tímto projektem přišel, přemýšlel jste dopředu nad tím, jak budou jednotlivé povídky fungovat dohromady?
Přemýšlel jsem nad tím, nicméně na začátku se to odhadnout nedá. Všechny vybrané tvůrce ale spojuje věk a podobný pohled na film, alespoň na FAMU se o nich mluví jako o výrazné dokumentární generaci. Minimálně jsou nesrovnatelně zajímavější než celá katedra režie. Proto se to tak nabídlo propojit dohromady.
A.cz: Je záměr, že v propagaci otevřeně neříkáte, že je Gottland dokument?
Myslím, že to není dokument. Pro mě je to povídkový film, vůbec to tak neškatulkuju.
A.cz: A není to tak nastavené i proto, že chcete přilákat lidi, kteří by na dokument normálně nepřišli?
Doufám, že na Gottland přijde minimálně sto tisíc diváků. Když chodí na takové sračky, jako jsou třeba Bastardi, tak proč by nešli na kvalitní film, jako je Gottland. (smích)
A.cz: Proč Gottland nedistribuujete do kin?
Když děláte film, který nemá miliony na to, aby měl propagaci po celé republice, zpravidla se stane, že vstoupí do kin, přijde pár lidí, film vyšumí a občas nemáte ani na zaplacení kina. Natož aby se vrátily náklady na vznik filmu. Myslím, že jediný způsob, jak v dnešní době dostat lidi na nemainstreamové filmy, je udělat z projekce událost.
A.cz: Co to přesně znamená „udělat událost“?
Když jsme Gottland dokončovali, začali jsme tušit, že bude na lidi daleko lépe fungovat v netradičním prostředí než v klasickém kině. A chtěli jsme zároveň vybrat takové místo, které bude sedět k atmosféře filmu. Chci, aby to byl zážitek. Nejdete na hodinu a půl na film, ale jdete například na nákladové nádraží, sednete si tam do lehátka, dáte si pivo, setmí se, pustí se film, pak přijde hudba a k tomu doprovodný program a strávíte tam celý večer. Má to také svůj sociální rozměr, po skončení projekce si můžete poslechnout třeba Floexe nebo Ventolína a nebo strávit zbytek večera s přáteli. Snažím se o posun z klasické kinoprojekce směrem k festivalu, kde sice máte fixní program, ale také spoustu svobody.
A.cz: A jak nahlížíte na to, že kino poskytuje nějakou standardizovanou kvalitu, kterou žádná jiná projekce nezajistí?
Chci, aby promítání filmu byl zážitek. Nejdete na hodinu a půl do kina, ale jdete například na nákladové nádraží, sednete si tam do lehátka, dáte si pivo, setmí se, pustí se film, pak přijde hudba a k tomu doprovodný program a strávíte tam celý večer. Má to také svůj sociální rozměr.
Na to kašlu. V dobách, kdy existovaly jen malé televize, přinášelo kino jiný rozměr. Lidé už mají doma HD rozlišení, technické rozdíly se smazaly a jen pro zanedbatelné procento lidí zůstávají důležité. A to je omyl části filmového průmyslu, že si myslí, že tento malý kvalitativní rozdíl jim pomůže přežít. To prostě není důvod, abyste se někam vypravil, cestoval hodinu, zaplatil za to sto padesát korun a pak hodinu cestoval nazpátek. Pokud se kina v tomhle uvažování nezmění, tak vymřou.
A.cz: Není to příliš odvážné tvrzení?
Jestliže kino má fungovat na principu sdíleného prožitku, pak ten prožitek musí být skutečně sdílený. A v momentě, kdy ho rozmělníte nadměrným množstvím kopií, které se krátce točí v kinech, kde je pár lidí, celý benefit kina je pryč. Film může být sebelepší, ale jakmile máte v sále pět diváků, tak to vždycky bude ubohé a bude to strašně poškozovat ten film. Proto mi přijde lepší to, co fungovalo dřív, kdy dvě tři kopie objížděly celou republiku a byla to vzácnost. Lidé se sešli, naplnili kino a fungovalo to úplně jinak.
