reklama
 
 

Yemi AD: Zábavní průmysl v LA mi v mnohém otevřel oči

29. 8. 2014 20:30
Rozhovor s tanečníkem, choreografem a hudebníkem Yemi AD o spolupráci s Kanye Westem i o tom, jaké možnosti mu otevřelo stěhování z Prahy do Los Angeles.

Rozhovor - Taneční skupina JAD Dance Company slaví patnácté narozeniny. Tanečník, choreograf a hudebník Yemi AD je jejím zakladatelem a zároveň nejvýraznější tváří. Nejvíce na sebe v posledních letech upozornil spoluprací s kontroverzním raperem Kanye Westem, naposledy v rámci Yeezus Tour, pro kterou se stal režisérem.

V současné době Yemi působí především v Los Angeles, kam se přestěhoval, aby se zaměřil na kariéru a tamní umělecké možnosti. Jak sám říká, nechce využít kontaktů získaných díky spolupráci s Westem, protože protekce člověka k něčemu zavazuje a vytváří dluh.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví také o finanční stránce tance, která je samozřejmě neodmyslitelnou součástí, pokud se tanečník věnuje této činnosti profesionálně. Že v České republice nejde o nic jednoduchého, to potvrzuje i Yemi.

Aktuálně.cz: Na turné Westa jste poprvé pracoval jako režisér, měl jste volnější ruku?
Yemi AD:
Rozhodně ne. Konkrétně u Westa není režisér ten, který přijde, vymyslí si vlastní nápad a ten si celý zrealizuje. U Westa jsem se stal režisérem na základě toho, že můj navrhovaný scénář show se mezi všemi ostatními návrhy líbil nejvíc. Na turné ale pracuje dalších patnáct kreativců z oborů kostýmní tvorby, videografie, pyroefektů, designu stage a nebo třeba křesťanský kněz, který konzultuje význam symbolů či použití textů z bible. S těmi všemi musím najít společnou řeč a musím také najít prostor pro jejich geniální nápady a představy, aby šly všechny zkombinovat dohromady. Nejde rozhodně o svévolnou kreativitu jednoho člověka, jde o spolupráci celého týmu.

A.cz: Je spolupráce s Westem hlavním důvodem, proč jste se přestěhoval do Los Angeles?
Hlavním impulsem byla určitě zmiňovaná spolupráce na turné a to, že by si přál se mnou spolupracovat i na budoucích projektech. S Kanyem pracuji od roku 2010 a díky této spolupráci se účastním těch největších hudebních událostí od festivalů přes předávání cen až po televizní performance. Americký zábavní průmysl mi v mnohém otevřel oči. Až teď jsem ve stadiu, kdy chci zkusit v USA spolupracovat s dalšími klienty. Co se týče áčkových interpretů, tam bych hodně zvažoval, zda nejde o konkurenci vůči Westovi, do čehož bych se nerad pouštěl. Ale jsou tu umělecké produkce, módní domy a samozřejmě americká televize, která se svou produkcí nedá s ničím, co jsem v České republice zažil, srovnat.
Mým hlavním cílem v LA je posunout své režisérské schopnosti a praxi. Myslím tím jak pro živá vystoupení, tak v klipech, reklamách, krátkých filmech a později také těch celovečerních. O Los Angeles se říká, že je to hlavní město zábavy a filmu, je tu velká konkurence, obrovská přetvářka, ale také velká profesionalita a nekonečné možnosti.

A.cz: Jsou hudba a film v LA hodně propojeny, co se týče těch zásadních lidí v průmyslu?

Upřímně mi přijdou tyto dva obory hodně oddělené. Funguje tu dokonce zákon, což je rarita, že vás může prodávat pouze váš agent, nikoliv manažer, takže potřebujete oba. Jenže agent, který vás dokáže nabídnout klientům filmového průmyslu, nemá většinou přehled v tom hudebním, či naopak. Samozřejmě existují i žraloci, kteří mají vliv na zábavní průmysl jako celek, ale to je jiná liga. Nesnažím se využít svých kontaktů získaných spoluprací s Kanye Westem ve filmovém průmyslu, protože mám rád, když si cestu vyšlapu sám, nemám rád protekce. Protekce vás k něčemu zavazuje, něco dlužíte – to nechci.

A.cz: JAD Dance Company letos vstoupila do patnácté sezony. Které projekty pro ni byly v tomto roce zásadní?

Důležitým je bezpochyby Yeezus Tour, na které spolupracovalo také několik tanečníků z JAD DC – vystupovali jsme v Severní Americe, Kanadě a USA. Důležitou věcí pro mě i letos je práce s nováčky, které jsme do naší třídy New Generations přijali. V září nás čeká další velký konkurz jak do profi taneční skupiny, tak i do týmů Dance Academy Prague, které nás i Českou republiku reprezentují na světových soutěžích. Zároveň mají možnost pracovat na divadelních i komerčních projektech. Jedním z výjimečných komerčních projektů je například Adidas Convention, což je největší prezentace nových kolekcí pro sedm zemí střední a východní Evropy, o kterou se již potřetí staráme.

A.cz: Není u nás příliš tanečních skupin, které by fungovaly tak dlouho. Vy si na nějakou vzpomenete?
Moc tanečních skupin v Česku neznám, respekt si určitě získal skvělý tým BDS Academy, nebo Dance2XS, ale ta již zanikla. My jsme se od začátku zaměřovali na propojování kultur a mezinárodní spolupráci. Chtěli jsme dělat projekty v Česku a také na velkých scénách v zahraničí. Proto jsme také vždy měli v týmu zastoupení různých etnik a států. Jsme “fusion” taneční skupina, spojujeme nespojitelné – to je asi hlavní přínos našeho fungování. Vzpomenul bych určitě na Uno, která měla velkou tradici, za působení Richarda Hese ji v Česku znal každý. Uno nebyla jen skupina, která reflektovala módní trendy, ale přivážela nápady ze zahraničí, na svou dobu byla velmi progresivní a odvážná a pro mě rozhodně inspirativní.

A.cz: Bylo pro vás působení Uno svým způsobem motivující pro založení vlastní taneční skupiny?
Určitě. Ze zahraničí naši generaci velmi ovlivnil třeba Michael Jackson, na lokální úrovni pak třeba Jiří Korn, který byl vždy mega progresivní, nebo právě Uno. Vždy měli moderní kostýmy, choreografii i novodobou hudbu, což bylo u nás tehdy neobvyklé. Pro mě je umění i tanec o hledání současného jazyka, kterým mluvíte k publiku formou, která si získá pozornost. Podle mě je třeba být odvážný. Ne si jen zjistit, co lidé mají rádi, a to jim dát. To je hloupá cesta.

Talentovaných lidí je v Čechách mnoho, o tom to není. Tanec publikum baví, i to není problém. Ten je v managementu, či struktuře, která by mohla těmto lidem pomoci. Po pádu komunismu ztratil tanec ve své tradiční formě zastání v právu, u nových forem nebylo nic popsáno, oficiálně neexistují.

Yemi AD

A.cz: Během patnácti let jste se s JAD DC jistě musel vypořádat s mnoha překážkami, která byla největší?
Nejtěžší je ekonomická stránka tance. Talentovaných lidí je v Čechách mnoho, o tom to není. Tanec publikum baví, i to není problém. Ten je v managementu, či struktuře, která by mohla těmto lidem pomoci. Po pádu komunismu ztratil tanec ve své tradiční formě zastání v právu, u nových forem nebylo nic popsáno, oficiálně neexistují. Nejsou tu profesionální manažeři, ani agentury, které by nabízely tanečníkům práci. Vždyť i tanečníci baletu Národního divadla, což by měl být vrchol, dostávají kolem dvanácti tisíc korun měsíčně. To je demotivující jak pro tanečníky, tak třeba i pro rodiče, jejichž podpora je pro každého, kdo s tancem začíná, zásadní.

Když jsem na začátku chtěl, aby skupina trénovala každý den, narazil jsem. I ti nejlepší tanečníci si museli přivydělávat jinde a nezbýval jim čas. A to je začarovaný kruh. Bez časové investice do tréninků nemůže být skupina výjimečná, tím pádem prosperující, a tak nemůže tanečníkům vyplácet dost na to, aby nemuseli pracovat jinde. To bylo třeba změnit, a proto jsem založil agenturu JAD People, která tanečníkům poskytuje další práci, třeba v reklamách, kampaních značek, ve filmu či v televizi.

A.cz: Kolik vám bylo, když jste se rozhodl, že se chcete věnovat pouze tanci?
Tanec a sport pro mě byl únik z domova, kde byly stálé hádky a boje. V patnácti jsem začal chodit na sportovní aerobik. Začal jsem jezdit po soutěžích a po dvou letech přivezl medaili. Na soutěžích jsem si ale začal uvědomovat, že mě omezují. Stále opakující se povinné prvky, malý prostor pro kreativitu, hodnocení porotců, kterému jsem nerozuměl.

Využil jsem nabídku od Honzy Crhy (bývalého člena Uno - pozn. red.) přijet do Prahy a stát se členem jeho skupiny jménem Q. Tam jsem potkal první profi tanečníky, naučil se zvedat holky nad hlavu a zažil jsem své první turné. Později jsem se díky Richardu Hesovi, který mě angažoval do sólové role v muzikálu Hrabě Monte-Christo, naučil pracovat s obřím jevištěm a zažil potlesk někdy i dvoutisícového publika. Pak jsem ale zjistil, že i v muzikálech jde spíš o rutinu, nikoliv o progresivní záležitost. Chodíte prostě do práce a každý den děláte to samé. Neberte mě špatně, jsem za to vděčný, v té době jsem potřeboval získat disciplínu a naučit se pracovat s velkým týmem.

A.cz: Jako choreograf jste pracoval s mnoha interprety, je pro vás důležitá i kvalita jejich hudební tvorby?

Pokud člověk vytvoří píseň, která je připravena přesně pro komerční trh, nenese žádnou message, ale jde o čistý kalkul, tak do toho dnes již nejdu. Nechci se stydět za to, co je součástí mého portfolia.

Yemi AD

To je těžká otázka. Na jednu stranu zastávám postoj, že řemeslo je potřeba ctít. Pokud umíte řemeslo opravdu dobře, musíte být schopní vytvořit pro svého klienta to nejlepší. Ať už chce styl, který osobně vyznáváte, nebo se vám příčí. Na druhou stranu nejsem jen řemeslník, ale umělec s vlastní vizí a názorem. Takže pokud člověk vytvoří píseň, která je připravena přesně pro komerční trh, nenese žádnou message, ale jde o čistý kalkul, tak do toho dnes již nejdu. Nechci se stydět za to, co je součástí mého portfolia.

A.cz: Jste stále aktivním tanečníkem?

Měl jsem dobu, kdy jsem trénoval každý den, někdy i dvakrát. Teď je mi dvaatřicet, vedu taneční školu, talentovou agenturu, uměleckou produkci, taneční skupinu a k tomu tvořím choreografie a režíruji každý měsíc novou show či event někde po světě. Tančit ale nikdy nepřestanu, dril je jako droga a tělo je na endorfinech a spalování závislé a s tím souvisí i psychika. Je to můj aktivní odpočinek. (úsměv)

autor: Kateřina Nováková | 29. 8. 2014 20:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama