Recenze: Z deprese se u Thoma Yorka stává očistná slast

Benjamin Slavík
1. 10. 2014 12:08
Thom Yorke, zpěvák kapely Radiohead, vydal přes torrentovou síť druhou sólovou desku. Kolekce smutných skladeb „elektronického folku“ může patřit k nejlepším deskám roku.
Thom Yorke.
Thom Yorke. | Foto: Thom Yorke

Recenze - Žít a tvořit jako Thom Yorke není vůbec snadné. Kdykoliv se hudebnímu světu zpěvák kapely Radiohead ozve - ať s novou písničkou, nebo třeba jen názorem na hudební showbusiness, či život ptactva v Oxfordu - je přísně hodnocen, nemilosrdně interpretován či srovnáván.

Většina věcí, kterých se v minulosti pouze dotknul, se ale měnila v revoluci, či minimálně silnou progresi - buď tu hudební na albech OK Computer, či Kid A, nebo marketingovou v době vydání kolekce In Rainbows, za kterou mohl každý zaplatit tolik, kolik sám uznal za vhodné, klidně nula doláčů.

Poslechněte si album Tomorrow's Modern Boxes od Thoma Yorkea.
Poslechněte si album Tomorrow's Modern Boxes od Thoma Yorkea. | Video:

Publikum ani kritika mu stále ještě nepovolily stát se zasloužilým umělcem, který si to své už odpracoval: Thom Yorke je pořád vnímán jako někdo, v jehož povinnostech a schopnostech je posouvat věci dál. Možná také proto působí jeho tvorba a aktivita v posledních letech - jak v rámci kapel Radiohead, či Atoms for Peace, nebo pak na aktuální sólové desce - jako útěk před očekáváními. Jako pokus o vymanění se z pevného stisku pout, co se zařezávají do zápěstí.

Svůdná schizofrenie

Tracky právě vydané desky Tomorrow's Modern Boxes nemají být okázalou definicí hudebního eskapismu, jak to naplňovala alba Radiohead. Naopak jsou gestem, které říká: Teď chci a budu tvořit jen sám pro sebe. Nechci cítit žádnou zodpovědnost za kohokoliv jiného, jako by vzkazoval hudebník, jehož hudbu v minulosti používalo jako terapii v depresi sedm z osmi melancholicky založených teenagerů s dobrým hudebním vkusem.

Tato interpretace by však v žádném případě neměla sloužit jako omluva za to, že nové album není dost dobré. Už proto, že Tomorrow's Modern Boxes patří k tomu nejlepšímu, co kdy Yorke vydal.

Thom Yorke
Thom Yorke | Foto: Pitchfork.com

Čtenáři, nebuď naivní. Nevěř zde prezentované romantické pohádce o tom, jak se citlivá umělecká duše cítí být utlačovaná vlastní slávou, potenciálem a očekáváním publika. Konstruktu, že Thom Yorke musí utéci z kontextu své hudební minulosti, aby mohl konečně zase tvořit svobodně a sám za sebe, prosím, nepodlehni. Pouze ho přijmi jako kontext, který charakter současné tvorby skutečně může ovlivňovat.

Že je to vše komplikovanější, než by se mohlo zdát, doloží následující řádky. Na Thoma Yorka lze vlastně nahlížet také jako na pořádného schizofrenika. Přestože poslední roky utíká a schovává se, dává si také dobrý pozor, aby byl stále viděn, ale nestojí o post globální alternativní hvězdy s vlivem. Současně se ani nechce schovat v jeskyni, do které ani trendsetterský web Pitchfork nedohlédne. Zpěvák Radiohead je spíše arogantním cynikem, který si pozici nedostupné, zbožňované hvězdy užívá a poměrně úzkostlivě ji opečovává opakovaným vymezováním se vůči hlavnímu nezávislému či komerčnímu proudu.

Tomorrow's Modern Boxes bylo vydáno přes torrentovou síť za šest dolarů. Za tímto krokem lze spatřovat podvratné gesto, kdy zavedený umělec dává legitimitu nástroji, který je pro symbolem internetového pirátství. Argument, že tento krok byl spíše manýrou, než marketingovou progresí, se ale dá těžko vyvrátit.

Taková image je z jedné strany velmi svůdná. Z druhé je ale vlastně zbožím na prodej. Tak jako M.I.A. prodává anarchistický pop, Yorke prodává iluzi cynického eskapisty, který se jen tak s někým nekamarádí.

Tomorrow's Modern Boxes bylo vydáno přes torrentovou síť za šest dolarů. Za tímto krokem lze spatřovat podvratné gesto, kdy zavedený umělec dává legitimitu nástroji, který je pro symbolem internetového pirátství. Argument, že tento krok byl spíše manýrou než marketingovou progresí, se dá těžko vyvrátit. Stejně jako se nedá čelit názoru, že Thom Yorke zase přišel na způsob, jak album vydat jinak, než je to běžné. A to je vždycky cool.

Smutný tanec

Výjimečnost kolekce Tomorrow's Modern Boxes není z prvního poslechu úplně zřejmá. Zejména zpočátku se posluchač musí sám snažit, aby se mu skladby líbily, neboť ani k příznivcům hudbou přenášené skepse nejsou úplně vřele otevřené.

Thom Yorke.
Thom Yorke. | Foto: Profimedia

Estetika druhé sólové desky Thoma Yorka říká, to, co už hudební scéna nějakou dobu ví: zpěvák Radiohead by sám sebe rád viděl mezi producenty introvertní elektroniky. Tomorrow's Modern Boxes tak lze doporučit třeba fanouškům Four Tet nebo Buriala. Vy, co jste si zvykli, že na každém Yorkově albu jasně identifikujete zvukovou produkci Nigela Godriche, si také přijdete na své.

Spojení elektronických ruchů, šumů, beatů a písňové formy bylo v posledních letech často pokoušeno. Na žádném albu však zatím nebyl žánr elektronického folku stoprocentně naplněn. Elektroničtí interpreti svůj zvuk kořenili písněmi, stejně jako písničkáři své skladby ozvláštnili hejblátky a umělými laptopovými zvuky. Thom Yorke je z tohoto důvodu možná prvním umělcem, který dokázal elektronickými prostředky odvyprávět tradiční píseň. A po té ji řádně zamaskovat basovým smogem.

Thom Yorke.
Thom Yorke. | Foto: Profimedia

Chce-li Yorke stavět svou současnou tvorbu na okouzlení elektronickou scénou,  je sólová deska ideální platformou. Pouze na ní se totiž může plně soustředit na koncentrované rozpracování kýžených motivů. Sólová kolekce je vždy názorem jednoho hudebníka; deska kapely je naopak produktem kompromisu několika osobností. Radiohead, přestože se stále pokoušejí objevovat nové způsoby vyjadřování, jsou stále zavázáni tím, aby zněli jako Radiohead.

Tomorrow's Modern Boxes je v tom smyslu, že je zrcadlem optiky pouze Thoma Yorka, a ne několika dalších hudebníků, mnohem svobodnější. A mnohem více se tak může přiblížit estetickému výrazu zmiňovaných elektronických umělců. Současně ale nelze tvrdit, že by nové skladby byly od kontextu Radiohead úplně odtrženy; posluchači mohou připomínat méně přístupné skladby z alba Kid A, třeba track In Limbo.

Thom Yorke.
Thom Yorke. | Foto: Thom Yorke

Skladby nového Yorkova alba se odvíjejí v pomalém tempu, jako by se jen tak plížily. Jejich tep posluchače sice vybízí k tanci, ale zároveň nikdy neopustí temnou, depresivní emoci. Jako když se chcete vlnit do rytmu hudby, ale po tvářích vám tečou studené slzy. Název jedné z písní There Is No Ice (For My Drink) by mohl album jako reklamní slogan poměrně spolehlivě charakterizovat a prodávat.

Smutek nových Yorkových skladeb není - tak jako v minulosti - intenzivním neradostným prožitkem; je spíše vyjádřením apatie nad dlouhodobým stavem. Zpěvák Radiohead už dávno nebrečí a nenaříká; své texty spíše s klinickým chladem odříkává. Jako by nic necítil, jako by mu už o nic nešlo. Něco takového pak může být ve svém důsledku mnohem smutnější než pláč, který je znakem boje. Současná Yorkova deklamace jako by ztratila víru a na lepší příští už rezignovala.

V tomto ohledu Thom Yorke došel stejného místa jako Michel Houellebecq ve svém posledním románu Mapa a území, kde také mezi řádky konstatoval, že „v současném světě a společnosti už nemá sebemenší smysl se o cokoliv snažit“.

Nálada doby mladé společnosti

Přestože svá nejvýznamnější alba Yorke s Radiohead vydal před více než deseti lety, není hudebníkem minulosti a stále ještě se ho vyplatí poslouchat.

Smutek a deprese ještě nikdy nebyly tak cool jako dnes. Každý správný hipster dnes "fetuje" antidepresiva, tak jako na sociálních sítích cynicky komentuje dění. Když Radiohead jednu ze svých skladeb na albu In Rainbows pojmenovali Down is the Up, nebylo to stylisticky atraktivní gesto, leč minimalistický dobový komentář.

Jestliže album OK Computer v roce 1997 definovalo zvukovou estetiku doby, tak Tomorrow's Modern Boxes může být odrazem nálad současné „mladé společnosti“.

Smutek a deprese totiž ještě nikdy nebyly tak cool jako dnes. Každý správný hipster dnes "fetuje" antidepresiva, tak jako na sociálních sítích cynicky komentuje dění. Když Radiohead jednu ze svých skladeb na albu In Rainbows pojmenovali Down is the Up, nebylo to stylisticky atraktivní gesto, leč minimalistický dobový komentář.

V tomto kontextu pak můžeme paradoxně Tomorrow's Modern Boxes vnímat jako čistý dobový artefakt. Skladby tohoto alba vyvolají těžké úzkostné stavy. Bolest, se kterou je budou posluchači konzumovat, se pak stane slastným požitkem.

Proč to vůbec posloucháš, když je ti pak z té hudby vlastně tolik zle? zeptá se racionální člověk. Taková hudba je pro mě prostě tím nejpohodlnějším prostředkem očistné katarze, odpoví výmluvnou argumentací vybavený intelektuál.

Budeme-li z letošní nabídky hledat k Tomorrow's Modern Boxes vhodnou alternativu, najdeme ji jen těžko. Ale - když se vám ten příměr bude líbit - klidně svým známým řekněte, že Thom Yorke se svou novinkou dostal do podobných míst jako před několika měsíci Damon Albarn na svém sólovém albu. Jenom k tomu nepotřeboval chytlavé muzikální melodie. Stačil mu beat, ruch a ledově chladný hlas.

Thom Yorke: Tomorrow's Modern Boxes. 2014. Vydáno přes BitTorrent.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Dopravní nehoda u Ostrovačic na Brněnsku uzavřela dálnici D1 ve směru na Brno

Dopravní nehoda dvou kamionů u Ostrovačic na Brněnsku od 06:00 uzavřela dálnici D1 ve směru z Prahy na Brno. Kolize se obešla bez zranění, vyplývá z informací jihomoravské policie a hasičů. Dálnice D1 je zavřená mezi sjezdem 178 u Ostrovačic a exitem 182 u Kývalky. Podle policie bude zřejmě neprůjezdná delší dobu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy