V té době už byla deska nazvaná Dýchej po obsahové stránce připravená a částečně natočená. Přestože Stypka své party nahrával na soustředěních, ve zkušebně nebo doma, nejde o ten typ posmrtné nahrávky, kdy producent podle vlastního uvážení skládá dohromady útržky. Stypka je na albu intenzivně přítomný. A posluchačům otevírá světy, které dříve neprobádal.
Přestože hudbě se věnoval od mládí, upozornil na sebe v nezvykle pozdním věku. Až jako osmatřicetiletý byl nominován na objev roku cen Anděl. Rok nato díky albu Neboj a hitu Dobré ráno, milá se zpěvačkou Ewou Farnou převzal sošku pro nejlepšího sólového interpreta.
Už tehdy šlo jeho písničkářský talent těžko zařadit do kontextu české scény. Jeho písně byly těžké hudbou i velkými slovy, ve kterých si liboval. Zároveň ale okouzlovaly silnou poetikou.
Stypka dovedl vtáhnout posluchače do nitra písní a obmotat ho příběhy a slovy, kterým rozuměl každý, i když často jen v rovině pocitů. Jeho univerzálnost byla fascinující, přesto, nebo možná proto, že nešlo o podbízivý pop, ale silně osobité rockové skladby. Album Neboj mělo úspěch, i když bylo ještě navíc zatěžkáno ústředním tématem strachu. Zrodilo málo pravděpodobnou, avšak vzácně civilní hvězdu.
Zásadní atributy Stypkova rukopisu lze slyšet i na novince. Přes všechny peripetie a složitosti, ve kterých vznikala, ale strach překvapivě vystřídala naděje. První singl nazvaný Farmářům má v sobě bezstarostnost babího léta a nádech Hříšného tance, ke kterému přímo odkazuje výrazný klávesový motiv. "Tak jsme se milovali / Ve větvích stromů větrem vláli a zváleli úrody půl farmářům," kreslí Stypka s lehkostí romantické obrazy, na kterých věrně ulpívají prchavé emoce. A mimoděk je skládá do průzračné milostné písně, jakou česká scéna už dlouho nepamatuje.
Stypka zpívá o lásce, ale bez banalit, klišé nebo strojenosti. Na předchozí nahrávce spíš zadumaný a rozervaný autor se k milostnému tématu ještě několikrát vrací, pokaždé se stejnou přirozeností, bezelstností a básnickou obratností. Nejvýrazněji ve skladbě Růže, která už na první poslech zní jako dávno zlidovělá táboráková odrhovačka, přesvědčivá radostí, v níž je něco z rošťáctví klasických písní Waldemara Matušky. "A prosím vesmír, ať mi pomůže / Obstarat alespoň kilo na růže / Nebo ať ukáže mi zahradu / Kterou pro tebe vykradu," haleká Stypka, jako by měl celý život ještě před sebou.
Přes výrazné optimistické momenty však album Dýchej není žádnou instagramovou hrou na štěstí. Stypka si oproti předešlým nahrávkám víc všímá, jak jsou pro lidi důležité naděje a radost. Právě tímto celistvým pohledem je deska jeho skutečně životním dílem. "No jasně, že to může být i zlé / Ba ne, my se s tím popereme / Ba ne, tohle zvládneme / To znamenité, co chráníme / Je to jediné, co po nás zůstane," zpívá nejspíš o dětech, ale také o smíření se s osudem ve skladbě Ještě se mi zdají sny.
Hned v následující Do čehos to duši dal se hořce rozčiluje a naštvaně apeluje rovnou na boha: "Tak jsme vyhráli a porazili stromy v Brazílii / Vyhráli a rozpustili staré kry / My vyhráli, na celé čáře zvítězili / Vyhráli a brzy bude klid."
Ve všech těch spletitých rovinách i náladách přitom Stypka zůstává konzistentní a hlavně přesvědčivý.
Nejsilnější je jeho výpověď tam, kde se dotýká vědomí konce. "Letím teplou nocí, vlastně lítám pro ten pocit, že duše může sama, bez těla," líčí zbytnost fyzického bytí ve skladbě O lítání, kterou doplňuje dalším mnohoznačným veršem. "Možná teď nad hlavou nám poletují davy / A máváním vás nelétavé zdraví," snaží se vidět svět shora. A pomalu posluchače provází svými stavy až do závěrečné "stingovské" písně Mňam o místě, kde "můžeš být vším".
Byť to bude znít pateticky: poslech Stypkova posledního alba skutečně působí jako autentický dokument o cestě někam, kde už je líp. Zvlášť když hudební složka vzácně vyrovná tu textovou.
Přestože byl vnímán jako sólista, jeho sílu podtrhuje souhra kapely Bandjeez a produkce Martina Ledviny i práce zvukového mistra Ecsona Waldese, kteří album přesvědčivě dotáhli i přesto, že nepracovali s dokonalými studiovými náběry. I díky nim Dýchej nepůsobí jako vypočítaná tryzna, ale plnohodnotná, v českém mainstreamu naprosto výjimečná deska.
David Stypka dokázal, že nejlepší pop v sobě může mít stejnou měrou chytlavost, líbivost, talent, silné melodie i hluboký smysl. Škoda, že právě ve chvíli, kdy na tolik věcí přišel, musel odejít.
Autor je šéfredaktorem časopisu Headliner a předsedou rady České hudební akademie cen Anděl.
Album
David Stypka: Dýchej
SinglTon 2021
