Teď se o to pokusila skupina Nerez s novou zpěvačkou Luciou Šoralovou. Návrat bez Zuzany Navarové se vydařil až nečekaně.
Při včerejší pražské premiéře v sále Kalichu obecenstvo staronové partě dvakrát tleskalo vestoje. Nebyla v tom jen pocta legendární zpěvačce Navarové, která by se letos dožila šedesáti let, ale hlavně radost z toho, že Nerez žije a přichází v nečekaně novém. Zrodil se Nerez pro 21. století.
V současnosti představuje šestičlennou koncertní skupinu. Zkušené členy Víta Sázavského a Zdeňka Vřešťála plus novou frontmanku Luciu Šoralovou doplňují hráči na akordeon, kontrabas a perkuse. Původně folkovému triu se dvěma kytarami tak přidávají na barevnosti zvuku.
Je to pochopitelné, protože od původní inspirační směsi, která obsahovala jak českou písničkářskou tradici, tak romský folklor, se kapela posunula přes Slovensko dál na Balkán - a navíc přišla s několika písněmi zřetelně inspirovanými židovským klezmerem. A dvě vlastní skladby Šoralová včera zpívala ve slovenštině, což přispělo k pestrosti programu.
Pokud takový přístup někomu připomene Nohavicovo vrcholné dílo, album Divné století z roku 1996, je na správné cestě: na této desce se výrazně podílel právě Vít Sázavský z Nerezu.
Nový Nerez ale vnímá středoevropsko-balkánský svět z jiného úhlu. Není v něm nostalgie po zmizelé éře v duchu nohavicovského "kdybych se narodil před sto lety". Spíš se jedná o zrcadlení současného života "v době, kdy vymývaj' mozky".
Lucia Šoralová spoluprací s Nerezem udělala velký krok. Už na její nedoceněné desce O lásce, cti a kuráži z roku 2012 bylo znát, jak se cílevědomě vzdaluje od původní nešťastné image "malé Lucie Bílé" a nachází si vlastní svérázný prostor na rozhraní popu a šansonu.
Tím, že do hry vstoupily folkové a folklorní prvky Nerezu, nyní projev Šoralové nabyl na originalitě a svérázu. Temperamentní zpěvačka, naživo stejně suverénní jako ve studiu, pak navíc zpětně nalévá energii i inspiraci kolegům. V Kalichu včera oba "veteráni" Vít Sázavský se Zdeňkem Vřešťálem po trochu svázaném začátku hráli s gustem, jaké u nich dlouho nepamatujeme.
Když už obnovili značku Nerez, museli se vrátit také k repertoáru Zuzany Navarové. Staré nerezovky tvořily asi polovinu včerejšího koncertu a přirozeně splynuly se skladbami z nového alba Zlom.
Šoralová se folkové klasiky zmocnila jediným možným způsobem - bez snahy napodobit obdivovanou předchůdkyni. Písně Zuzany Navarové zbavila občasné melancholie a křehkosti, rezignovala na skrytý smutek, který publikum v osmdesátých letech minulého století vnímalo jako do sebe zachumlaný obraz bezútěšné doby, a pokusila se z nich vykřesat úsměv a radost.
Když jsou k dispozici dobré písně, tak to jde. Navíc se svým naturelem občanky zemí V4 dokáže Lucia Šoralová silněji podtrhnout multinárodní svéráz, s nímž Zuzana Navarová v náznacích přišla už před pětatřiceti lety.
Nerez & Lucia
Divadlo Kalich, Praha, 8. dubna
Ne každému se bude přístup Šoralové líbit, mnozí posluchači se s ní ztotožní těžko. Člověk se musí osvobodit od srovnávání s Navarovou. Přijmout, že před ním stojí někdo jiný, kdo v písních hledá své akcenty, má jinou představu o intimitě, diametrálně rozdílnou pěveckou techniku. Vždy je ale u toho Lucia Šoralová autentická.
Pořád je ještě co dobrušovat a jak vylepšovat detaily. Už dnes je ale jasné, že starý Nerez byl jako krajina v předjaří se stromy obsypanými květy, zatímco jeho nová podoba má naplno žitou červnovou tvář.
