V úterý po sedmé hodině večerní přišla na pódium diváky rozproudit kapela Doctor Victor vedená energickým Vojtou Burešem. Právě ten je v posledním roce prakticky stínem kytaristy Lucie Roberta Kodyma, se kterým dokonce hraje v jeho druhé kapele Wanastowi Vjecy. Na postu kytaristy tak vystřídal Tomáše Varteckého. Po Doctoru Victorovi už pak obecenstvo netrpělivě očekávalo novou sestavu v čele se zpěvákem Viktorem Dykem.
Spolu, a přece každý jinde
Lucie začala na čas a zprudka, rovnou jednou ze svých největších pecek Černí Andělé. Bylo patrné, že v porovnání s prvním rozpačitým výkonem v klubu OX se sehranost s novým členem kapely viditelně vylepšila, nicméně to, co se odehrávalo na pódiu v O2 areně, mělo k muzikantské chemii daleko. Přitom ještě po vydaní alba Evolucie v roce 2018 na pódiu všechno klapalo, jak mělo. Posluchač by mohl dospět k závěru, že izolace jednotlivých členů vznikla právě změnou sestavy, ale tak to není.
Dyk, který je o něco mladší než jeho noví spoluhráči, svému zpěvu a pohybům věnuje dostatečnou energii i péči, hlas na to má a chuť očividně taky. I přes to je odsouván do pozadí. Do země jako by ho zadupával Michal Dvořák v prapodivném blyštivém ufonském hábu, který před obecenstvem poskakoval jako na spartakiádě, nebo Robert Kodym, který se svou sbírkou drahých kytar jako by v myšlenkách opouštěl pódium a odcházel na návštěvu jiných světů. Bohužel se tyto jeho transcendentní prožitky na venek projevily improvizací vytrženou z kontextu a absolutní odtržeností od zbytku kapely.
Na pódiu samozřejmě byl i baskytarista P.B.CH., který kdysi tvořil nerozlučnou dvojici s Kodymem stejně jako dnes Vojta Bureš. Nicméně ty časy jsou pryč a Petra Břetislava Chovance si v úterý večer na pódiu nikdo nevšiml až do půlky koncertu, kdy poprvé promluvil do mikrofonu. Snad jediný, kdo vypadal, že si hraní opravdu upřímně užívá a nepřišel si do O2 areny jen pro peníze, ale i pro potěšení, byl nový bubeník Štěpán Smetáček, který v nové sestavě nahradil Kollerova syna Adama. Před obecenstvem jako by na pódiu už nestála mocná kapela Lucie, ale její smutná prázdná schránka.
Lucie a něco jako Televarieté?
Aby bylo kostřičku bývalé Lucie čím podepřít, musela kapela využít pomoci jiných, a to celkem výrazně. Pro oslavu svého výročí zvolila ten nejpokleslejší formát narozeninového koncertu, kdy se po jejím boku střídal jeden umělec za druhým, případně se na pódiu vyskytovali všichni naráz, a vytvářeli tak scenérii podobnou školní besídce. Na píseň Krása a zázrak a tajemství si kapela jako hosta přizvala frontmana kapely Olympic Petra Jandu, který ale působil, jako by si nevšiml, že už vyšel na stage. Navíc při pokusu o sólo očividně začal na hmatníku úplně jinde, než zamýšlel, a ani zběsilé brnkání Roberta Kodyma tuto chybu nepřekrylo.
Dalšími hosty byli například Michael Kocáb, zpěvačka Lenny, Michal Pavlíček z Pražského výběru, snad všechno potomstvo všech členů kapely, bývalí členové Lucie jako Michal Penk či Tomáš Waschinger a později i baletka dramaticky tančící na píseň Lucie. Některé už tak bizarní scény navíc doplňovaly jakési čtyři "disco koule" na konci mola, které rychle a zdarma prováděli laserovou korekci sítnice všem divákům na tribunách. Tento konec pódia se navíc ještě otáčel, takže zhruba po dobu tří písniček se celá kapela vozila jako na kolotoči. K dokonalému Televarieté na pódiu chyběl už jen Daniel Nekonečný a nějaký kouzelník nebo klaun. Vše by se tak mohlo natočit a opakovaně vysílat na ČT1 mezi jednou a třetí ranní.
Jako by Kurt Cobain stál v publiku
Je však potřeba říct, že se stále jednalo o zvukově lepší zážitek než poslední verze koncertu Lucie V Opeře, který se na stejném pódiu odehrál před třemi lety. Na O2 arenu měla kapela (až na pár zakolísání s feedbackem mikrofonů) docela dobře vyvážený zvuk, a i přes to, že Viktor Dyk nikdy nenahradí Kollera, je třeba uznat, že se své nové role zhostil poměrně se ctí. Dobře mu sedí zejména rychlejší písně, jakou je již zmiňovaná novotina Krása a zázrak a tajemství nebo Lovec, střelec, doktor a vědec. Proto je škoda, že ačkoliv se kapela po dlouhé době rozhodla naživo zahrát skladbu Troubit na trumpety by se nám líbilo, zvolila originální pomalejší verzi místo té našlapanější a rychlejší z alba Pohyby.
I Robert Kodym měl nakonec své světlé chvilky, kdy se vymanil ze svého "virtuózního" opojení a předvedl, že ještě stále hoří vášní ke kapele a její tvorbě. Stejně jako na každém koncertě Lucie zazpíval píseň L’aura věnovanou Kurtu Cobainovi, jejíž přednes procítil tak, jako by Kurt stál v první řadě.
Kapela Lucie bohužel působí, jako by se s odchodem Davida Kollera prostě rozpadla. Její zbylí členové mohou stát na stejném pódiu či ve stejné místnosti, ale už tam spolu nejspíš nikdy doopravdy nebudou. Prodlužovat předsmrtné křeče této kdysi naprosto fenomenální kapely je strašná škoda a mě jako fanouška upřímně mrzí, že pánové nedokážou svůj konec přijmout a raději se věnovat svým jiným funkčním projektům tak, jak to udělal právě David Koller.
Po ukončení tohoto narozeninového turné plánuje kapela práci na novém albu, ze kterého již vypustila dva singly. Nahrávat ho budou v nové sestavě za doprovodu několika speciálních hostů a ponese název R.A.D.O.S.T..
