"V první vlně zabrala hodně času komunikace s kapelami a promotéry ohledně rušení koncertů nebo pokusů o nalezení jiných termínů. A průběžně rušíme dál," krčí rameny Monika Černá, když popisuje svou pracovní náplň v době, kdy jí mimořádná nařízení vlády v souvislosti s pandemií koronaviru znemožnila fungovat v obvyklém režimu.
Stojíme u baru strahovské Sedmičky, na němž jsou místo drinků vyskládané stoličky - znamení, že dnes večer se hrát nebude. "Zatím jsme škrtli cirka dvacet akcí a ubývají další. Zahraniční kapely ruší celá turné a nikdo samozřejmě nedomlouvá koncerty nové," pokračuje Černá, která na Strahov začala chodit za hudbou zkraje 90. let minulého století.
Dnes v klubu s číslem 007 v názvu už patnáctým rokem funguje jako pověstný agent, respektive agentka. A pomalu se smiřuje s tím, že bude muset odepsat celou jarní sezonu, tedy přibližně šest desítek koncertů. "Jisté promile se snad přesune na podzim," doufá. "Také jsme začali řešit nový web, kolem kterého je docela dost práce," vysvětluje produkční a jedním dechem dodává, že novou stránku jim zdarma programuje nadšenec.
Klub 007 Strahov na začátku 90. let platil za domov hardcorové scény, jejíž kapely a fanoušci razí myšlenku "Do It Yourself", tedy "udělej si sám". Sedmička se hesla snaží držet stále, i když v reálu tak funguje spíš jen symbolicky.
Některé podniky využívají provozní přestávku k odkládaným úpravám nebo opravám, to se ale Sedmičky netýká. Za práci by někomu museli zaplatit, což si v současné situaci nemohou dovolit. "Největší problém je, že nikdo netuší, kdy to všechno skončí. Nemůžu nic plánovat ani propagovat," popisuje Monika Černá.
Po oslavách přišlo ticho
Ještě loni přitom měla víc práce než obvykle. Jeden z nejdůležitějších podniků české alternativní hudby oslavil 50 let existence úspěšnou sérií cirka 40 koncertů nad rámec běžného programu. Zúčastnili se muzikanti, jimž Sedmička poskytla prostor v začátcích, a přestože mnozí zdejší pódium dávno "přerostli", při výjimečných příležitostech se rádi vrací.
Skupina Visací zámek zde odehrála svůj historicky první koncert v roce 1982, Peneři strýčka Homeboye na přelomu milénia proměnili Sedmičku v klubovnu pražského hip hopu při pověstných sobotních večírcích. Michael’s Uncle si "na kopec" chodili pro inspiraci už od 80. let, na tamním pódiu také hráli kytarista Luboš Andršt, klávesista Martin Kratochvíl nebo baskytarista Vladimír Guma Kulhánek. Jim akademická půda nabídla tvůrčí svobodu v dobách tuhé normalizace. Ti všichni - a mnozí další - považují Sedmičku částečně za svou.
Svou Antidiskotéku na strahovské koleje po dlouhých letech přivezl i nestor české hudební novinařiny Jiří Černý. Sedmička mu poskytla útočiště poté, co si v roce 1977 veřejně rýpnul do anticharty, načež přibližně rok nemohl vystupovat.
"Na Strahově jsem měl takřka absolutní svobodu, stejně jako C&K Vocal, Vladimír Mišík nebo Petr Skoumal, kteří tam v té době vystupovali," vzpomíná Černý a dodnes žasne, že nikdy nepřišlo udání. "Připadá mi samozřejmé, že někdo ze studentů spolupracoval s StB, ale nepamatuji, že by tam někdo něco prásknul."
Sláva na periferii
Po revoluci se Sedmička organicky zapojila do kulturního bujení a začaly zde pravidelně vystupovat domácí i zahraniční kapely stylů jako hardcore, punk, rockabilly, noise, industrial, ska nebo reggae. Jenže za centrum okrajových žánrů platil klub už od začátku existence, jako by měl alternativu vepsanou do osudu.
"My jsme kolem roku 1972 začali zkoušet na Jedničce, když jsem ale později přesedlal na jazz rock, vystupovali jsme na Sedmičce," vzpomíná kytarista Luboš Andršt. Zatímco klub prvního bloku strahovských kolejí patřil populární rockové hudbě, Sedmička se nebála širšího žánrového záběru. "Fungovala trochu jako alternativní scéna, což znamenalo, že se tam hrálo pro menší publikum," směje se kytarista při vzpomínce na první roky klubu a na jeho slovech se za půlstoletí mnoho nezměnilo.
Právě útěky do jinakosti se staly důvodem k historicky prvnímu přerušení provozu. V roce 1986 správě kolejí došla s alternativou trpělivost, vedení dostalo vyhazov a klub zůstal přibližně na půl roku uzavřen. O výběrové řízení na novou klubovou radu byl zájem, přihlášení studenti měli všelijaké představy o dramaturgii. Jako zázrakem se povedlo navázat na tradici svobodného prostoru.
Od roku 1988 se na programu začal podílet také Ivo Kučera, jemuž České vysoké učení technické v Praze pronajímá prostor dodnes. Receptem na výjimečnost se ukázala být absolutní svoboda a nelpění na škatulkách. Klub 007 Strahov slouží především jako místo otevřené všem hudebním fanatikům. Na vlastní dramaturgii spoléhá jen částečně, většinu koncertů zde pořádají externí promotéři i kapely.
Sedmička nepadne
V novodobé historii Sedmička pamatuje dva krizové momenty. V roce 2001 došlo při prvním a zároveň posledním pokusu o zavedení točeného piva k požáru, škody se ale s pomocí komunity podařilo opravit.
Nejblíže ukončení byl klub na přelomu let 2006 a 2007, kdy kvůli stížnostem jednoho studenta reálně hrozilo vypovězení pronájmu. Konec živé hudební produkce se posunul na nekompromisní desátou hodinu večerní, sklepní prostory přesto potřebovaly radikální odhlučnění, a tedy nákladnou rekonstrukci. Naštěstí zasáhla vyšší moc solidarity. Kapely i fanoušci se odmítli smířit s představou, že by strahovský kulturní život přišel o svůj genius loci.
"Dnešní krize je svou závažností podobná hlavně proto, že netušíme, kdy to celé skončí," opakuje mantru, která už pár týdnů rezonuje celou společností, Ivo Kučera. Klub provozuje z čirého nadšenectví, přes den chodí do civilního zaměstnání. Respektive chodil, současná omezení se ho zásadně dotkla, podobně jako celého osazenstva Sedmičky.
Drtivý dopad
"Zasáhlo mě to na sto procent, stejně jako další stovky až tisíce zvukařů, osvětlovačů, produkčních, barmanů a vůbec všech, kteří zajišťují chod klubů po celé republice," říká Pavel Hejč, jemuž nikdo neřekne jinak než Kuře.
Kytarista heavymetalových Vitacit na Strahově zvučí koncerty od května 1991 a je jednou ze zásadních postav klubu. Také kvůli jeho preciznosti se sem rády vracejí i zahraniční kapely a slova "nejlepší zvuk je na kolejích" nejsou pouze prázdnou marketingovou frází.
Hejč nejenže přišel o "kšefty" mimo Sedmičku, práce stojí také v jeho vršovickém studiu Professional Sound. "Nemyslím si, že nahrávání je v současné situaci bezpečné. Při naší práci se na relativně malém prostoru soustřeďuje několik lidí," vysvětluje a dodává, že jde o kolektivní záležitost, při níž musí panovat pohoda a tvůrčí duch. "Muzikanti teď budou spíš tvořit doma a do profesionálního studia vyrazí později," míní Pavel Hejč.
Kdo vyrazí na Sedmičku, v klubu kromě Kuřete narazí také na barmana Jardu. Během posledních 20 let tu vystřídal všechny myslitelné pozice, od úklidu přes výběr vstupu po šatnu.
Donedávna grifem profesionála otvíral lahvová piva, míchal drinky a pekl vyhlášenou pizzu. "Vzhledem k tomu, že práce v klubu je v současnosti mým jediným zdrojem příjmu, uzavření se mě dotklo dost citelně," líčí Jaroslav Novotný, který je jedním z mála zaměstnanců podniku. Ten vzhledem k nepravidelnému programu funguje z velké části na bázi brigád.
Život i rozpočet strahovského barmana se už roky řídí podle harmonogramu klubové sezony, který má jasně daná pravidla - od března do června si vydělá dost na to, aby přečkal hubené léto. "Na rozdíl od jiných nemám výrazné závazky, takže bych to měl nějak zvládnout. I když s vědomím, že sáhnu hodně hluboko do rezerv," přiznává Jarda, který před klaustrofobií zavřeného velkoměsta uprchl na venkov. Aby nevyšel ze cviku, lahvová piva teď nosí každý den ze sklepa a místo pizzy peče alespoň záviny.
V hudební branži není úniku
Ještě donedávna za barem vedle Jardy kmital také Miroslav Škapa, další ze stěžejních postav Sedmičky. Klub na konci loňského roku s těžkým srdcem opustil, strastem z prázdného baru se ale nevyhnul.
"Někdo mluví o tom, že by se to mohlo na konci září srovnat, ale upřímně, my světlo na konci tunelu zatím nevidíme," kroutí hlavou Škapa, který nově vede sklad firmy zajišťující technické vybavení a vozy s řidičem převážně pro zahraniční kapely.
Mimo nepřeberného množství aparatury firma disponuje také flotilou 14 dodávek a každý den, co nejsou na turné, generují ztrátu. Na všechny vozy musí platit povinné ručení, přišli o zálohu na další dvě dodávky, jejichž koupi museli narychlo odvolat. "V současné situaci děláme inventuru. Až skončíme, pošleme domů i poslední dva zaměstnance," líčí Škapa nijak příjemnou budoucnost a otevřeně mluví o rozprodávání techniky a propouštění zaměstnanců - jinými slovy o zásadní redukci prosperující firmy s dlouhou tradicí.
Místo potkávání
Za hrdého "klubáka", což je označení pro lidi starající se o chod strahovských klubů ještě z dob před revolucí, se prohlašuje také Štefan Fábry. Na Sedmičce pracoval na všech pozicích, a dokonce tam potkal svou ženu. V posledních letech vybírá vstupné a za klub občas mluví v médiích.
"Když jsem se dozvěděl o zákazu akcí nad 100 lidí, přemýšlel jsem, jak to udělám," vzpomíná na první fáze vypínání kulturního života. Měl vybírat vstupné na večírku Josefa Sedloně z Rádia 1, který na Sedmičce od začátku 90. let víkend co víkend zasvěcoval hladové publikum do nové kytarové a následně i taneční hudby. Dnes se sem vrací párkrát do roka. "Napadlo mě, že si u vstupu budu lidi čárkovat, pak jsem si ale uvědomil, že jich stejně asi moc nepřijde. Médii už znělo, že virus je tady a všichni se nakazíme. Než přišel pátek, zrušili to úplně," vzdychá Fábry.
Zatímco některé kluby a divadla omezily kapacitu na 99 lidí, Sedmička se musela řídit nařízením rektora, který na půdě ČVUT zakázal všechny společenské akce nehledě na počet účastníků. "Mrzelo mě to. Sedmička je pro mě hlavně druhý domov, velká část mého života. Baví mě, jak se na baru potkáš třeba s frontmanem kapely, poslechneš si skvěle nazvučený koncert a pak koukáš, jak si balí fidlátka. Baví mě potkávat se s lidmi, které znám řadu let, a poznávat nové. Baví mě všechny ty subkultury, které se na Sedmičce schází. Chybí mi hlavně ti lidi. Vážím si návštěvníků, zejména srdcařů," vyjmenovává Fábry, čím je Sedmička výjimečná.
Štefanovi Fábrymu jisté finanční ztráty ze zákazu kulturních akcí plynou, nejsou ale zásadní. "Pro mě je to takový bonus, který stejně částečně nechám na baru nebo si pořídím vinyl kapely," vysvětluje Fábry, který jinak pracuje v oboru památkové péče.
Světlo na konci tunelu
Klub ale čeká zásadní ztráta, i když snaha o její vyčíslení se rovná věštění z křišťálové koule. Když dojde na otázku ušlého zisku, "agentka" Černá se začne překvapivě smát: "Zisk, to je v našem případě vždycky tak legrační slovo." Na Strahově jsou na nedostatek financí zvyklí, o to silněji na ně ale současná krize může dopadnout.
Storno poplatků za zrušení koncertů se neobávají, chyba není na straně klubu. Peníze už ale tratili v propagaci nebo poplatcích z předprodejů zrušených koncertů. "O času, který mě to všechno stálo, radši ani nemluvím. Nejtíživější ztrátu ale znamenají tržby z baru. Ty klub udržují v chodu, i když s na krev odřenýma ušima," přibližuje Černá.
"V případě zářijového zahájení provozu bychom mohli situaci ustát," přemýšlí Ivo Kučera. Jakoukoliv pomoc od státu by ocenil, z dosavadních opatření ale zatím dvakrát moudrý není. "Zajistíme vám bezúročné půjčky, ale v Praze to nejde, podpora OSVČ jen pro někoho… Zatím je to spíš chaos," rozhodí rukama s tím, že se pro začátek pokusí vyjednat alespoň snížení nájmu ze strany ČVUT.
Od našeho prvního setkání uplynulo pár dní a Monika Černá už světlo na konci tunelu možná zahlédla. Jako správná agentka 007 si v hlavě skládá sérii benefičních koncertů, na podporu klubu plánuje také řadu triček. "Teoreticky bychom mohli fungovat, i kdyby hranice zůstaly zavřené déle než podniky. Program by šel postavit z tuzemských kapel," uvažuje Černá.
Ostatně několik promotérů a kapel jí pomocnou ruku už nabídlo, v zákulisí se mluví o velké benefiční akci na podporu nezávislých klubů. "Sedmička musí přežít. Pod tímto heslem se ponese i celá kampaň na obnovu provozu. Zkusíme strhnout lavinu solidarity, která nás pokaždé vytáhla z bryndy. Právě na semknuté komunitě kapel, fanoušků a pořadatelů klub vždycky stál a to platí i dnes. Jinak to asi neumíme, zatím nám to ale vždycky vyšlo," vyhlíží klubové obrození Monika Černá.
