Praha - Britští slaďouši Keane v dojemném pianovém popu našli dlouhodobý recept na úspěch a proto se k němu na aktuální desce Strangeland naplno obrátili. Všechny čtyři desky včetně EP Night Train se jim podařilo dostat na britské číslo jedna a s křehkou hudbou se pochopitelně stali miláčky davů. Sláva už sice dnes není taková, jako v období debutu, do Prahy ale i tak přijíždí coby pravděpodobně nejpopulárnější aktivní kapela britpopového žánru.
Svou pianovou romantiku rozbalí v pátek 2. listopadu ve velkém sále Lucerny. Vstupenky na vystoupení jsou stále k dispozici za 920 korun v předprodeji.
Pocukrovaný britpop
Britpop v sobě vždy nesl alespoň trochu floutkovství - Blur se od něj sami záměrně odvrátili, Oasis chtěli být největší kapelou na světě, Pulp si zase pohrávali s pocity nezapadání do společnosti - byť to bylo v intencích snesitelnosti pro masového posluchače. Keane z jejich odkazu příjemného popu stojícího na velkých melodiích de facto vycházeli.
Když se ale rok po přelomu tisíciletí vydali na první turné, kytarista je opustil. Zkusili to tedy bez něj. Výsostnou roli řízného nástroje převzaly dojemné klávesy a klavír, u publika to mělo úspěch a proto se staly pro tvorbu Keane ikonické.
Zabodovali s nimi už v prvním singlu Everybody's Changing, začali se objevovat nabídky velkých vydavatelství a skupina díky svému zázemí dostala nálepku „nejlepší kytarová kapela Velké Británie bez kytar". Trochu paradoxně to bylo v době, kdy menší renesanci ostrovní kytary podnikali třeba Franz Ferdinand nebo Razorlight.
Klenuté klavírní melodie na posluchače působily jako magnet a debut Hopes and Fears poměrně rychle doma dosáhl na platinovou desku. Podobná situace se pak opakovala i u druhé řadovky Under the Iron Sea.
Klavír klíčem ke slávě
Po ní už měli Keane pozici natolik výsadní, že jí neotřásly ani epizody zpěváka Toma Chaplina s drogami i alkoholem. Na místo jedna se pak podařilo vyšplhat i rozporuplné třetí desce Perfect Symmetry, kde kapela opustila svůj charakteristický zvuk a začala koketovat se synťáky a o něco hravějším přednesem.
Zpětně jim ale pomohla navrátit se na svou tradiční cestu něžných kláves, tedy tam, kde Keane většina fanoušků pravděpodobně chce mít. „Spíše než řízená kariérní sebevražda to s odstupem vypadá jako PR manévr, který jim teď umožňuje ohlásit velkolepý návrat ke kořenům," glosoval tuto epizodu v recenzi na Aktuálně.cz Karel Veselý. „Od prvních tónů nové desky Strangeland je jasné, že to rozhodně není výstup na cizí zemí, ale výlet po staré známé bezpečné krajině s rozněžnělým klavírem, stadionovými refrény a romantickými vzdechy," pokračoval pak s postřehy ohledně letošní desky.
Právě s ní Keane do Prahy přijíždějí. A protože se samotná nahrávka nese v duchu přepírání nejlepších okamžiků vlastní slávy, zařadili do koncertního pochopitelně i ty největší hity včetně Bedshaped, We Might as Well Be Strangers nebo Somewhere Only We Know.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Navštěvujete pravidelně koncerty?
