Téměř na vteřinu přesně, s úderem první hodiny ranní, se klubem rozezní notoricky známá klavírní melodie. Původně vyšla roku 1975 na testovacím vinylu od výrobce audio elektroniky JBL. Jde o záznam písničkáře a zpěváka Hoyta Axtona při práci ve studiu.
Kolem pětivteřinové sekvence Fatboy Slim koncem 90. let vystavěl Praise You, hit světových parametrů. V Roxy zní jednoduchý klavírní postup ve smyčce a brzy utichá, když ho přehluší hlas Freddieho Mercuryho. "Tenhle večer si opravdu užiju, cítím, že žiju," předznamenává šedesátiletý Fatboy Slim, vlastním jménem Norman Cook, program večera prostřednictvím samplu z písně Don’t Stop Me Now. Naplněný sál souhlasí.
Britský DJ a producent nemá problém roztančit masy. Když v červenci 2002 uspořádal v domovském Brightonu akci Big Beach Boutique II, organizační tým očekával 60 tisíc návštěvníků. Jenže na pláž anglického přímořského letoviska se sjelo čtvrt milionu fanoušků, akci předčasně ukončila policie.
O deset let později vystoupil na závěrečném ceremoniálu letních olympijských her v Londýně. Účinkoval na brightonském pochodu hrdosti a spjatý je také s festivalem Glastonbury. Těžko najít rok, kdy by tam Fatboy Slim neposkakoval za DJským pultem a jeho barevnou košili nebylo možné zahlédnout skrz dav při přecházení mezi velkými pódii. Loni uzavíral program scény v kopcích piltonského údolí, běžně ale hrává i přes den na menších stanovištích. A podobné velkolepé akce čas od času proloží klubovou nocí jakou tou, která teď v Roxy končila nad čtvrtou ranní.
Najíst se, spát, tančit, opakovat
Komorní prostory poskytují bližší kontakt s publikem, koncentrovanou energii, propocený parket i vzpomínky na 90. léta, kdy se elektronická hudba v Británii stala společenským fenoménem a kluby víkendovými svatyněmi. Přesně tak to teď vypadá v Roxy.
Dojem semknutosti umocňují fanoušci obklopující DJe. Publikum pohybující se na pódiu je dlouhodobým specifikem nejznámějšího pražského klubu spojeného s taneční hudbou.
Akce byla prakticky hned po zveřejnění vyprodaná, vedle věhlasu umělce k tomu přispěl fakt, že takový večer už se nemusí opakovat. Fatboy Slim zahrál v české metropoli teprve potřetí. Poprvé účinkoval roku 2001 na Výstavišti, naposledy před pěti roky v klubu Duplex. Kromě toho byl hostem dvou mimopražských letních festivalů. "Eat, Sleep, Rave, Repeat," opakuje publikum jednohlasně zkraje show. Jde o singl z roku 2013, ale slogan vystihuje cyklus, který se na tanečním parketu v Roxy o víkendech opakuje od poloviny 90. let. V pátek stačí půlhodina a nadprůměrně teplý únorový den se v klubu mění v horečnatý.
Láska k funku
Přelomové album Fatboye Slima nazvané You’ve Come a Long Way, Baby z roku 1998 při zpětném poslechu evokuje "best of". Co kus, to hit. Podmanivý rytmus mají i písně, které nevyšly jako singly. Nahrávka pomohla zpopularizovat žánr big beat a částečně definovala zvuk přelomu tisíciletí. Optimistický, hravý zvuk fungoval jako příslib lepších dní v nastávajícím miléniu.
Jen tyto skladby by bez problémů vystačily minimálně na hodinu. Do Roxy ale Fatboy Slim nepřijel v roli hitmakera, nýbrž jako klubový DJ a hudební nadšenec.
Tříhodinový set tak skládá především ze současných tracků. Nevybírá z hitparád, nýbrž z novinek. Spojuje je dusavý a repetitivní beat, připomínající zdánlivě nekončící píseň, v níž se jedna kompozice plynule přelévá do další. Vlastní hity hraje spíš v ozvěnách, jejich nosné části zapouští do rytmu, publikum pokaždé zbystří.
Houseový beat doplňují neidentifikované pazvuky. Připomínají konverzaci intoxikovaných robotů vracejících se z tahu nebo těžbu kryptoměny, jíž se platí v kosmopolitních barech. Jindy Fatboy Slim reflektuje globální popularitu žánru reggaeton, než španělsky zpívaný nápěv nechá rozdrtit brutálním beatem s těžkými basami.
Pokud ale Brit něco nezapře, pak lásku k funku. "Play that funky music, white boy / Play that funky music right," zpívá klub nadšeně do remixu hitu, který v září 1987 vystřelil do čela americké hitparády.
Na ploše za pódiem běží kontrastní videoprojekce v jedovatých barvách, obří obrazovkou pomalu stoupají usměvavé smajlíky coby bublinky v šampaňském napuštěným drogou LSD. Smějící se emotikon je logem Fatboye Slima stejně jako symbolem britského žánru acid house, jehož ozvěny také nelze přeslechnout. Nejsilnější vizuální dojem ale poskytuje samotná Roxy.
Udržované art deco interiéry někdejšího kina, které zde otevřelo v roce 1927, protínají lasery, sál se pravidelně halí do kouře, členitý strop je posetý tepajícími světly. V sále pod pražskou Dlouhou třídou se historické prolíná se současným - stejně jako v kompozicích hvězdy večera. Ta tracky prokládá úryvky mluvené řeči, show tak občas dostává filmový charakter. Výzva "put your hands in the air" zní možná až příliš často, publikum nicméně poslouchá na slovo.
Návrat k punku
Zatímco hudba bez ustání duní, Fatboy Slim hecuje dav, bere do ruky klakson ve spreji a "hraje" na něj, někdy i obouruč. Před pohlcující atmosférou není imunní ani stanoviště zvukaře a osvětlovačů, kam z nějakého důvodu proniká publikum a ťuká si drinky. Angličan do zimní Prahy přenesl letní večírek na brightonské pláži.
V poslední hodině show se jeho vlastní skladby objevují častěji, Praise You zní ve všemožných mutacích.
Big beatu sluší hlavně kytarové mashupy, tedy prolínání s jinými písněmi. Hit The Rockafeller Skank nabývá syrovosti i sex-appealu, když do něj Fatboy Slim vpíjí Satisfaction od Rolling Stones.
Ve finále do Right Here, Right Now pouští frackovský popěvek "hey ho, let’s go" z písně Blitzkrieg Bop od průkopníků punku Ramones. Kombinace může působit odvážně, překvapivá ale zas tolik není.
Ve čtrnáctiletém Normanu Cookovi vášeň pro hudbu zažehla deska kapely Damned, jíž domů přinesl starší bratr. Následně začal obrážet lokální koncerty a bubnovat v punkových skupinách. Od té doby ušel dlouhou cestu, živelnost punku a vášeň z hudby ale projevuje i během výjimečné show v Roxy.
