Útržky ze skladeb, při kterých britského zpěváka Eda Sheerana včera v pražských Letňanech sborem doprovodily desetitisíce lidí, mohou znít banálně. Ukazují ale, že právě zpívání přímočarých, jednoduchých písní o lásce zůstává i přes všechen technologický vývoj a možnosti esencí populární hudby. A banálního na tom není nic.
Ed Sheeran na stejném místě jako loni Rolling Stones odehrál v podstatě intimní koncert. Stejně jako při své pražské premiéře, kterou před čtyřmi lety absolvoval v Tipsport areně, si vystačil pouze s kytarou, looperem a repertoárem hitů. Ty za krátkou dobu stihly nejen pokořit hitparády, ale v několika případech rovnou zlidovět.
Přes masivní rozměry a návštěvnost, která v součtu nedělních 80 tisíc a pondělních očekávaných 70 tisíc lidí trumfne nejen Rolling Stones a Pink Floyd na pražském Strahově 90. let minulého století, ale také Michaela Jacksona kdysi na Letné, tkví kouzlo Sheeranova vystoupení v jedné věci. Nedá se o něm říct, že to byl megakoncert.
Osmadvacetiletý Brit na pódium přišel civilně a samozřejmě. Hrál bez jakýchkoliv pódiových efektů, šarád, konfet, míčů, pyrotechniky a dalších berliček, které jsou pro velké produkce typické.
Už při úvodní skladbě Castle On The Hill bylo zřejmé, že tento koncert v českých poměrech spíš než na rockové veličiny navazuje na legendární vystoupení bratří Nedvědů na Strahově. Také do Letňan si publikum včera přišlo zazpívat písničky s kytarou.
Sheeran se ukázal být přirozeným a pokorným průvodcem, pro něhož koncert vypadá stejně výjimečný jako pro publikum.
Před svým prvním hitem The A Team vyprávěl, jak tuto skladbu kdysi drhnul v každé putyce okolo anglického Framlinghamu, kde vyrůstal. A v tu chvíli Sheeran působil, že je z obřího úspěchu svých skladeb i návštěvnosti pražského koncertu stále upřímně překvapený. A je jedno, kolikrát za sebou předtím vyprodal stadion v anglickém Wembley.
Civilnost, obyčejnost a přirozenost projevu pomáhala intimní atmosféře, která byla u koncertu pro 80 tisíc lidí pozoruhodná. Stačilo udělat pár kroků do davu a při sborově zpívaných slokách i refrénech písní Thinking Out Loud či Perfect mrazilo. Když už se mluvilo, tak výhradně šeptem.
Na pódiu přitom pořád stál ten samý kluk. Hrál pár jednoduchých akordů na kytaru se vším přirozeným písničkářským talentem a hlavou otevřenou tomu, co se děje. Skutečně to působilo, jako by se všemi těmi lidmi seděl kolem táboráku a společně si zpívali i donekonečna zírali do ohně.
V Sheeranových písních ohlodaných na kytaru, looper, melodie a přímočaré texty není prostor pro žádnou vatu, přitom nepůsobí vypočítaně. Podobně prakticky, účelně a přirozeně byl koncert poskládaný i dramaturgicky.
Všechny vlivy, které do své hudby vstřebává na nahrávkách - ať už je to hiphop, nebo taneční hudba -, Sheeran do své show vkládá umně a se samozřejmou muzikálností. A tak přestože byl celou dobu na pódiu sám, koncert, na kterém připravil průřez svou tvorbou až k právě vycházejícímu albu spoluprací s jinými interprety, neměl slabé místo ani jednoznačný vrchol.
Bylo to silnější při I See Fire, když publikum temně mručelo a za Sheeranem se na projekční obrazovce proháněl drak Šmak z Hobita? Bylo to při závěrečné skladbě Sing, kdy písničkář místo dojímání celé Letňany rozeskákal? Nebo spíš při prvním přídavku v podobě absolutního hitu Shape of You?
Také v detailech byl Sheeranův koncert vzácně vyrovnaný a svou neobyčejnost skrýval v obyčejnosti, prostých věcech. Jako když písničkář přiměl publikum, aby všichni vytáhli mobily, zapnuli blesk a najednou udělali fotku. "Občas je fajn koncert narušit a připomenout si, jak je to potrhlý, že na vás přišlo tolik lidí," smál se Sheeran při tom osmdesátitisícovém blikání.
Ed Sheeran
Letiště Letňany, Praha, 7. července
Ani v této chvíli se nezdálo, že charismatický kluk na pódiu patří k nejpopulárnějším umělcům planety, že tu úplně sám hraje jeden z největších koncertů, jaké Česko pamatuje, a do dějin populární hudby se v posledních letech zapisuje se stejnou lehkostí, s jakou skládá a hraje svoje písničky.
