Rozhovor - Dead Can Dance, Youssou N'Dour, Amadou & Mariam. Na nich a ještě na mnoha dalších lze ilustrovat pronikání etnické hudby k masovému publiku kolem přelomu devadesátých let, mimo jiné v období většiny světových demokratických revolucí a s tím související rostoucí prostupností hranic jednotlivých států a kontinentů. World music okouzlila mimo jiné dva francouzské muzikanty Michela Sancheze a Erica Moqueta, kteří ji pod hlavičkou projektu Deep Forest začali mísit s poklidnými downtempo beaty a jemným trip-hopem.
Jejich postmoderní hudební koláž má dodnes na kontě více než deset milionů prodaných nosičů. Sweet Lullaby, skladba čerpající z afrických rytmů, se stala globálním hitem. Druhé album Boheme vycházející ze skryté hudby evropských regionů, mimo jiné romských menšin, dokonce získalo cenu Grammy.
Hudebně Deep Forest cestovali ještě napříč Japonskem nebo tichomořskými ostrovy. Od roku 2005 je projekt one man show Erica Moqueta a zvukovým pozadím pro meditativní devadesátkovou elektroniku se stala hudba Brazílie, Afriky, Číny nebo Indie.
Dnes, kdy už za exotikou může díky levným letenkám vyrazit velká část pracující populace, se však publikum Deep Forest výrazně zmenšilo. Milionové prodeje nahradila digitální vydání desek. „Hudební průmysl se hodně změnil, muzikanti se museli změnit s ním," komentoval situaci Moquet. „Naštěstí mám silnou fanouškovskou základnu, díky ní získávám stále nové lidi," dodal a nepřímo naznačil, že aktuální stav je stále únosný.
Kolik jich je v Česku, to se ukáže ve středu 27. února. Na tento večer totiž Deep Forest chystají zdejší premiéru. Odehraje se v žižkovském Paláci Akropolis.
Aktuálně.cz: Na posledních nahrávkách (Deep Brasil, Deep Africa, Deep India) jste pracoval s živými muzikanty. Jak jste lokální hudebníky vybíral?
Eric Moquet: Potkávám hodně lidí během cestování a koncertování v různých částech světa. Internetový kontakt ještě celou věc usnadňuje. Když se rozhodnu zahájit projekt, už většinou vím, s kým se spojit, jelikož už znám hudební zkušenosti dotyčného. Někdy mě lidé sami osloví. To byl třeba případ současné zpěvačky jménem Olyza Zamati. Nahráli jsme spolu pár skladeb pro album Deep Africa. Teď se mnou pravidelně vystupuje.
A.cz: Aktuální nahrávky se soustředí na rozsáhlé země s množstvím hudebních vlivů, ať už je to Indie, Afrika nebo Brazílie. Dají se všechny na jedné desce pokrýt, nebo jde o jejich subjektivní selekci?
Rád se zaměřuji na unikátní téma. Prozkoumávám, jak se má hudba a mé zvuky dokáží popasovat s několika jednoduchými pravidly. Připadá mi to tak jednodušší, než kdybych se pouštěl různými směry najednou.
A.cz: Poslední desku Deep Africa jste skládal až přímo ve studiu. Nic jste si dopředu nepřipravil.
Vždy pracuji tímto způsobem. Abych mohl skládat, potřebuji být v patřičné náladě a mít všechno připravené. Nechci, aby mě omezovaly jakékoliv technické problémy, proto je moje studio nejlepším možným místem k tomu být kreativní.
A.cz: Snažíte se pronikat do rytmických struktur a hudebních zákonitostí etnické tvorby? Nebo s těmito vlivy pracujete spíš jako producent, který je chápe zvuky a podřizuje je vlastní vizi?
Etnickou hudbu poslouchám už dlouho. Nechci tvrdit, že bych byl zrovna muzikolog, ale mám dost dobrou představu, jak funguje. Když ve studiu pracuji s reálnými lidmi, ukazují mi různé triky, které se sami naučili od někoho dalšího. Takový proces přenášení hudebních vlivů je velmi důležitá zkušenost.
A.cz: Snažíte se použitím elektronických nástrojů uvrhnout lokální vlivy do nějakého konkrétního kontextu?
Takhle vůbec neuvažuji. Nevidím smysl v kategorizování hudby do jednotlivých stylů. Většina hudebníků, s nimiž spolupracuji, ať už třeba hrají na africké bendžo n'goni nebo na jiný tradiční nástroj, ví o existenci Lady Gaga i o všech možných žánrech. Já především spojuji vlastní přístup k hudební kompozici s vlivy dalších muzikantů. Konečným produktem je hudba. Je jedno, jak ji pojmenujeme.
A.cz: Hudbu jednotlivých kultur podřizujete určitému unifikovanému zvuku západní elektronické produkce. Nenařknul vás už někdo z hudebního kolonialismu?
Stalo se mi to s první deskou, řekl to tehdy jeden novinář. Myslel si, že hudba bude v různých částech světa unikátní. S odstupem dvaceti let tady máme obrovské množství hudebních stylů, je jich mnohem víc než dříve, a nové talenty přicházejí ze všech možných světových stran. Myslím si proto, že se mýlil. Proč by ostatně má tvorba měla být označována jako kolonialistická? Považuji se snad za nadřazeného, když hraji s někým z Afriky? To určitě ne a od takových lidí jsem se jako muzikant hodně naučil. Podobná reakce může přijít jedině od člověka, který neví, jak hudebníci dnes spolupracují.
A.cz: Pro chystanou desku Deep India jste si vyměňoval nahrávky s indickými hudebníky po internetu. Může taková spolupráce na dálku u etnické hudby fungovat?
Deep India představuje kolaboraci s muzikantem, který se jmenuje Rahul Sharma. Shromažďoval indické zvuky pro celý projekt a jeho strunný nástroj zvaný santoor se stal tím hlavním na celé desce. Spolupráce přes internet byla jednodušší. Mohl jsem se na jeho výběr spolehnout a jsem si jistý, že výsledek je opravdu autentický. Kdybych měl album nahrávat sám, zabralo by mi mnohem víc času. Určitě bych musel mnohem víc cestovat, sám bych se také musel setkat se spoustou lidí.
A.cz: World music měla dříve nádech romantického objevování něčeho nedostupného. Dnes je exotika relativně snadno dosažitelná. Nehledě na to, že téměř jakákoliv etnická hudba je někde na webu. Nemyslíte, že tím world music přišla o primární důvod své existence?
World music je klasifikace, nepřestavuje to nic konkrétního. Jsem si jistý, že když se budete probírat internetem, najdete každý den nějakou hudbu, která vás okouzlí. Pak si ji můžete pojmenovat jakkoliv chcete, zasadit ji do nějakého vlastního kontextu.
A.cz: Občas děláte filmové soundtracky. Stala se vám užitá hudba novým odbytištěm?
Jako skladatel rád experimentuji a pracuji s různými formáty. Filmová hudba je jedním z nich, stejně tak koncerty, sound design a další. Všechno je součástí mé hudební vášně.
A.cz: Současná taneční hudba infiltrovala množství lokálních vlivů, viz rozmach brazilského baile funku, angolského kudura a dalších. Vy zůstáváte u poklidných rytmů devadesátkového downtempa a trip-hopu. Berete na vědomí současné dění v této oblasti?
Aktuální nahrávky Deep India a Deep Africa obsahují několik rychlejších skladeb. Možná byste byli překvapeni, ale pro živá vystoupení jsme i některé staré věci Deep Forest výrazně zrychlili. Mám rád úpravy, které do nich pumpují energii z elektronické taneční hudby. Na jednom z projektů, co chystám, spolupracuje několik elektronických hudebníků. Věřím tomu, že lidi znovu přimějeme k tanci.
A.cz: Počet hudebníků na koncertech Deep Forest je velmi nestálý - vystupuje od dvou až po dvacítku lidí. Jaká konstelace je vám nejbližší a proč?
Kvůli živým vystoupením je pro mě důležité být čestný, když skládám hudbu. Nemůžu se schovat za velkou produkci, pokud bych nebyl schopen zahrát něco na piano nebo na kytaru. Když jsem se rozhodl vrátit se na pódia, chtěl jsem být schopen hrát sólově. S takovou výchozí pozicí je jednoduché dát se dohromady s dalšími muzikanty, ať už pro jakýkoliv projekt. Teď se na pódiu cítím nejlépe, když na basu hraje Alune Wade, na bubny David Fall a zpívá Olyza Zamati. Mají na pódiu absolutní volnost a hodně improvizujeme. Každý koncert je tím unikátní.
