Rozhovor - Misfits v původním složení fungovali pouhých šest let, od roku 77 do roku 83, a za svou krátkou existenci nahráli dvě řadové desky. Během krátké chvíle však silně ovlivnili tehdy vyvstávající hardcore punkovou scénu a dodnes je řada kapel uvádí jako zdroj inspirace. Trika s jejich logem jsou ostatně jedny z těch nejfrekventovanějších na festivalech tvrdší kytarové hudby.
Podařilo se jim jako jedněm z prvních najít průsečík mezi punkem a metalem. Ačkoliv měli kořeny v punkové komunitě, dokázali se oprostit od tradiční politické tematiky a místo ní přijali za svou estetiku béčkových hororů. Ta jim je dodnes vlastní, u zrodu stylu nazývaného horror punk ale byl zpěvák Glenn Danzig, jehož nespokojenost ve skupině byla také zdrojem neshod mezi členy a vedla až k rozpadu.
Vzájemné vztahy se nikdy zcela neudobřily, Danzig byl se zbylými členy v soudní při kvůli rozdělení peněz za prodané nosiče, a když se bratři Ciafrové v roce 1995 rozhodli Misfits obnovit, místo zpěváka odmítl.
Sestava kolem zakládajícího člena Jerryho Ciafry (vystupujícího pod přezdívkou Jerry Only) a bratra Paula (přezdívka Doyle Wolfgang von Frankenstein) poměrně často rotovala, dvě desky odzpíval mladík Michale Graves a pak se mikrofonu chopila současná duše kapely Jerry Only. Společně s ním v ní jako kytarista působí Dez Cadena, někdejší člen Black Flag, a bubeník Eric Arce. V této sestavě se představí také na punkovém festivalu Pod Parou, jehož jubilejní desátý ročník probíhá od čtvrtka 2. do soboty 4. srpna v Moravské Třebové.
Punk dnes ve své krystalické podobě existuje takřka už jen uvnitř dané subkultury. Některé jeho atributy popkultura absorbovala, slavné chvilky žánru už jsou ale nenávratně pryč. Frontman Jerry Only má nicméně na věc trochu jiný náhled. „Ve filmu Invaze lupičů těl se lidé stali mimozemšťany. Na planetě Zemi se z nich zase stali pankáči. Iggy Pop zní v reklamě na výletní parník, Blondie v reklamě na mopy," komentuje současný stav hudebního žánru.
Aktuálně.cz: Loňská deska The Devil's Rain je prvním autorským materiálem po dvanácti letech. Proč jste si dali tak na čas?
Jerry Only: V zásadě kvůli tomu, že jsme potřebovali najít ty správné lidi. Nevyplácí se do něčeho vložit srdce, postupně sledovat, jak to umírá a pak znovu začínat. Třikrát jsme takhle narazili na zeď a teď to vypadá, že už jsme ji překonali.
Dez Cadena: Nebyla ta správná kombinace lidí, kteří by napsali novou desku. Měli jsme dost personálních změn. Tak trochu se opakovala situace, jako když se Misfits po osmdesátých letech vraceli zpátky na scénu.
A.cz: Právě poslední desku kritika přijala spíše negativně. Mají dnes Misfits ještě nějaké tvůrčí ambice?
JO: Pro nás se nic nezměnilo. Když jsme nahráli Static Age (v roce 1978, pozn. red.), nikdo o tu desku nestál. Vyšla až po osmnácti letech, potom, co kapely jako Metallica nebo Guns n' Roses udělali covery skladeb, co se na ní objevily. To svědčí, že jsme o několik dekád napřed. Vaše děti si pravděpodobně budou novinku pouštět. Pokud tedy nejste jedni z těch lidí, kdo dané skladby bude ignorovat, dokud k nim Metallica neudělá cover verze.
A.cz: Přišlo mi, že devadesátková inkarnace kapely s Michalem Gravesem měla přivést mladší posluchače, což se jí také podařilo. Snažíte se dnes oslovit někoho konkrétního?
DC: Lidi, živý nebo mrtvý, ale prostě kohokoliv, koho zajímá dobrá punková show.
A.cz: V poslední dekádě a půl stáváte na pódiu častěji po boku metalových kapel Anthrax nebo Slayer. Lze v tom hledat důvod, proč jste se přiklonili k metalovějšímu zvuku?
JO: Ne, změnili jsme se už s deskou Earth A.D. (z roku 1983, pozn. red.). Tam jsou podle mě základy veškeré hudby, co jsme dodnes udělali. Je důležité snažit se a tvořit něco vlastního raději než se ocitnout v místě, kdy lidé očekávají určitý zvuk a styl. Já jsem zjistil, že hudba se píše vlastně sama. Jakmile otevře oči, musíte ji jen nechat dýchat. My píšeme skladby, zvuk už si diktují ony samy.
A.cz: Misfits v sobě vždy spojovali prvky punk rocku a metalu, čímž výrazně ovlivnili další směřování obou stylů, stejně tak i rodící se hardcore punkovou scénu. Kvůli nemožnosti jasně vás zaškatulkovat jste se ale nestali kanonizovanou kapelou. Nevadí vám trochu, že se na vás v „rockových učebnicích" zapomíná?
JO: Ne, vůbec nevadí.
DC: Myslím, že spoustu kapel, ať už punkových nebo metalových, kanonizovalo Misfits. Metallica, Guns n' Roses, Bouncing Souls, ti všichni nahráli nějaký náš cover. My se zajímáme jen o muziku.
Festival Pod Parou
Kdy? 2. až 4. srpna
Kde? Moravská Třebová
Vstupné? 800 korun na místě
Vystoupí? Dead Kennedys, Misfits, Yellow Umbrella, The Exploited, Death by Stereo, Madball, Discharge, Adolescents, 999, Skarface, Born from Pain a další
A.cz: Koncem sedmdesátých let jste stejně jako většina tehdejších punkových kapel zabrousili do politických témat. Proč jste nakonec přešli k estetice zombie hororů?
JO: Politicky ovlivněný byl pouze text ke skladbě Bullet a možná ještě k Who Killed Marilyn, ani jedna ale nezaujímá jasný politický postoj. Když jsem byl dítě, všichni jsme se obávali Ruska a studené války, takže v tom okamžiku by dávalo smysl psát politické skladby. Bullet je pro mě dnes už trochu výzva, když se podívám z pódia na dav mladých lidí, vždy si říkám: „Doufám, že si nemyslí, že jsme až takhle v hajzlu." (smích)
Horory jako takové vlastně ztělesňují vizuální média už více než století. Prvním byl Frankenstein od Thomase Edisona, pak němý Fantom opery. Dnes zase všechno vyrábí počítače a stejně se z nich poserete. Představivost a vrozený strach je něčím nesmrtelným, nadčasovým. Lidi se vždy chtějí bát. Je jedno, co je za rok a jaká je politická a sociální situace. Nejvýdělečnější filmy jsou sci-fi, horory a ty o superhrdinech, což všechno pokrýváme. (smích)
DC: Hodně starších textů psal Glenn (Danzig, pozn. red.), ale nemyslím si, že by v nich bylo něco politického, až na pár z nich. Hodně lidí si myslí, že je to velká součást punku, pro nás ale ne. I když jsem hrál v Black Flag, bavili jsme se víc o vlastních problémech než o těch sociálních.
A.cz: Jerry Only se v jednom starším rozhovoru vyjádřil, že punk zničili lidé jako Billy Idol, kteří z něj udělali mainstreamovou záležitost. Punkovou estetiku vstřebala popkultura a žánr už dnes není příliš provokativní vizuálně ani hudebně. Nevisí tak ve vzduchu otázka, zda ještě platí otřepané heslo Punk's not dead?
JO: Ve filmu Invaze lupičů těl se lidé stali mimozemšťany. Na planetě Zemi se z nich zase stali pankáči. Iggy Pop zní v reklamě na výletní parník, Blondie v reklamě na mopy. Sailor Jerry (značka rumu, pozn. red.) zase používá naší skladbu Where Eagles Dare, aby se líp prodával alkohol.
DC: Mainstreamový punk rock něco absorboval, jsou tady ale taky nezávislé kapely, které zpívají to, co se jim zlíbí, o životě na ulici třeba. Tohle zvíře ještě není mrtvé, některé věci ho sice táhnou dolů, ale ten postoj tu pořád je.
A.cz: Punk byl vždy v opozici vůči něčemu, ať už vůči politické situaci, systému nebo třeba zaběhlému hodnotovému systému. Je ale dnes ještě vůči čemu se vymezovat?
DC: Kdyby se jednotlivec chtěl vymezovat vůči čemukoliv ze zmíněného, asi by to bylo pochopitelné i dnes. Ještě v Black Flag, většina našich věcí byla o našich vlastních problémech. Vyrovnávali jsme se s vyššími autoritami nebo jsme zápasili sami se sebou. Vždy jsme uvažovali spíš tímto způsobem.
A.cz: Co plány do budoucna? Pracujete na další desce?
JO: To pracujeme vždycky. Naše plány do budoucna jsou stále stejné, jenom větší a lepší.
DC: Plánuju pokračovat s hudbou, jezdit po turné a nahrávat desky. Dalších třicet milionů let.
