První krok přišel 27. srpna 1967. Ve svém londýnském domě byl nalezen mrtev Brian Epstein, manažer Beatles. Pravděpodobně se předávkoval barbiturátem carbitol. Obecně se říká, že sice nerozuměl hudbě, ale byl pravděpodobně jediným člověkem, na nějž muzikanti se svými slávou zbytnělými egy dali.
Čtveřice zůstala bez manažera a její činnost se čím dál víc propadala do chaosu. Je skoro neuvěřitelné, že v následujících necelých třech letech nekonečných sporů vzniklo tolik skladeb, které stojí u základů popkultury posledního půlstoletí.
Říká se "za vším hledej ženu" a zčásti to platí také o konci Beatles. Zatímco chlapi se vždy dokázali nějak dohodnout, v okamžiku, kdy do hry vstoupily jejich životní partnerky, začaly spory.
Většinou je za hlavního viníka rozpadu Beatles pokládána Yoko Ono, partnerka Johna Lennona. Dcera movitého japonského bankéře a členka avantgardního výtvarného sdružení Fluxus se s ženatým Lennonem seznámila v listopadu 1966 a pozvolna si kdysi odstrčené dítě omotala kolem prstu. Lennona na ní fascinovala znalost moderního umění či ezoterických věd a ona byla zase nadšena celosvětovou slávou.
Bez vedení to nejde
Tolik by to nevadilo, kdyby se Yoko Ono čím dál intenzivněji nepletla do tvorby skupiny. Jejím cílem pro Beatles bylo "dělat vítr" čili inspirovat. Buď radila, což zbylé tři muzikanty přivádělo do varu, nebo alespoň seděla někde viditelně stranou a "vysílala impulzy". Krásně je to vidět na záznamu posledního koncertu Beatles na střeše jejich firmy Apple Corps.
Nicméně ani fotografka Linda Eastmanová, dcera majitele známé firmy na výrobu fotoaparátů a všeho, co s nimi souvisí, nebyla žádné neviňátko. Paul McCartney se s ní seznámil v roce 1967 a dva roky nato byli svoji.
I ona působila jako rušivý element, který vstoupil do života kamarádů na život a na smrt. V roce 1968 Beatles pracovali na takzvaném Bílém albu a hlavní protagonisté byli tak podráždění, že to byl nakonec ten nejklidnější z Beatles, bubeník Ringo Starr, kdo jako první prohlásil, že končí. Stalo se tak 22. srpna, den poté, co na pražské Ruzyni začala přistávat první ruská vojenská letadla.
Po čtrnácti dnech se Ringo vrátil, ale už to nebylo ono. Na začátku roku 1969 se nejdřív zhádal kytarista George Harrison s tyranizujícím Paulem McCartneym a den nato se zfetovaným Johnem Lennonem. A pak tihle dva mezi sebou. V takové atmosféře vznikala alba Let It Be a Abbey Road.
Do toho vpadly finanční problémy: společnost Apple, kterou Beatles založili roku 1968, se ukázala jako jeden velký malér. Nabalila se na ni řada podvodníků a šarlatánů, kteří za pouhých devět měsíců vysáli z kapely neuvěřitelné sumy za úplné šílenosti.
A tady přišel ještě větší problém než vrtošivé partnerky. Peníze. John Lennon k McCartneyho nelibosti přivedl do party nekompromisního podnikatele Allena Kleina a učinil ho svým osobním poradcem. McCartney zase k Johnově nelibosti kontroval Lindiným bratrem Johnem Eastmanem a jejím otcem Leem, kteří se také dokázali pohádat o každou penny. A do toho přišel spor mezi dědici Briana Epsteina, gramofirmou EMI a společností Apple, při němž byly na čas zablokovány všechny tantiémy skupiny.
Spor o to, kdo ovládne peníze Beatles, vyhrál Klein, zatímco Eastmanovi se stali jen členy kontrolní komise. McCartney si to ovšem nenechal líbit, v květnu 1969 se pohádal se zbylými třemi členy a odmítl podepsat smlouvy o Kleinově roli i podílu na aktivitách Beatles. Tento den je obvykle považován za neoficiální datum, kdy se skupina fakticky rozpadla, i když její členové dále pokračovali na dokončení alb Abbey Road a Let It Be.
V těch chvílích už členové Beatles fakticky rozjeli sólové kariéry. Při slavné postelní nahrávací session v Kanadě natočili John Lennon s Yoko Ono svou první písničku - všechny jejich předchozí nahrávky byly elektronické experimenty - Give Peace a Chance. Na konci září začal svou desku nahrávat Ringo Starr. A v prosinci už na první "sólovce" tajně pracoval Paul McCartney.
Jeho prohlášení o konci Beatles z dubna 1970 tak bylo jen ranou z milosti. Přestože po vyrovnání všech právních tahanic pak k definitivnímu právnímu konci Beatles došlo až v listopadu 1974. Při této příležitosti se bývalí členové měli setkat v New Yorku, jen několik bloků od Lennonova bydliště v bytovém domě Dakota u Central Parku. Lennon si nechal zavěštit z čísel, věštba však nebyla příznivá, a tak se na setkání nedostavil.
Sólové restarty
Je pozoruhodné, že přes všechny hádky a spory v posledních měsících existence Beatles rozhádaná parta natočila přes 60 písní pro tři alba a ještě si její členové vytvořili dost materiálu pro začátek vlastních kariér.
Rok 1970 nabral po McCartneyho prohlášení na obrátkách. Během něj svá sólová alba vydali všichni čtyři muzikanti. Tři z nových startů se podařily.
Dnes bychom řekli, že oznámení o rozpadu Beatles bylo z McCartneyho strany silným marketingovým krokem. Svůj debut zveřejnil přesně týden nato. Byla to na tehdejší poměry hodně neobvyklá záležitost, protože baskytarista Beatles si všechny písně nahrál a nazpíval sám. Proti předchozím deskám zněl debut chudě, spíš jako demosnímky, ale zároveň potvrdil, že McCartney má obrovské nadání pro chytlavé melodie. Potvrdil to pak i na dalších albech, kde se nechal doprovázet svou skupinou Wings. Do konce roku 1980 jich buď sám, nebo s Wings vydal deset.
Už 27. března 1970, tedy ještě před McCartneym, vrhl na trh své sólové album Ringo Starr. Víc než o komerční projekt šlo o naplnění bubeníkova snu. S luxusním doprovodným orchestrem natočil pod názvem Sentimental Journey dvanáctku písní, které měla nejraději jeho matka.
Nedopadlo to moc dobře - Ringo byl nezpěvák a u většiny takzvaných standardů jako Night and Day nebo Bye Bye Blackbird se trápil. I tak se ale na americkém trhu za prvních 14 dní prodalo půl milionu výlisků, což byl v té době velmi slušný výsledek. Také Ringo se pak činil a do 80. let stihl vydat sedm alb.
Třetí na startu byl George Harrison, který 27. listopadu přišel rovnou s trojalbem All Things Must Pass. Pracoval na něm ještě v časech Beatles, kteří se k jeho kompozičním schopnostem stavěli poněkud macešsky a Harrisonovy skladby většinou odmítali.
Kdo teď od obdivovatele indické mystiky čekal zvuky sitáru, byl překvapen. Harrison přišel s krásnými pop-rockovými melodiemi, které potrhlý aranžér Phil Spector doplnil hutnými orchestrálními aranžmá.
Duchovní poselství, které kytarista čerpal z posvátných knih indických sekt, se objevilo spíš v textech. Na každý pád měl Harrisonův debut tak ohromný ohlas, že nebylo v lidských silách ho překonat. Proto zbylých pět písňových alb ze sedmdesátých let není nijak významně ceněno.
George Harrison stejně jako John Lennon s Yoko Ono vydali ještě za dob Beatles sólová alba s experimentální hudbou, Lennon navíc přidal pár původních singlů a záznam z koncertu v Torontu, na první písňový cyklus si ale jeho příznivci museli počkat až do Vánoc 1970.
Žádnou reakci na rozpad Beatles neobsahoval. Ta přišla až v září 1971 s albem Imagine. Deska nazvaná John Lennon/Plastic Ono Band z prosince 1970 byla naopak velmi osobní. Vznikla pod vlivem terapeutické léčby amerického psychiatra Arthura Janova a Lennon se na ní otevřeně vyzpívával ze svých komplexů i vnitřních pochyb. Dodnes se říká, že to je jedna z nejstatečnějších popových desek, jaké kdy byly natočeny.
John Lennon pak do své smrti v roce 1980 vydal šest alb, posmrtně mu vyšly ještě dvě další sbírky skladeb, vše většinou s participací manželky Yoko Ono. Ostatně už v roce 1969 si nechal změnit jméno z John Winston Lennon na John Ono Lennon.
Provozovatel internetového blogu Albums That Never Were, rekonstruujícího desky, jež měly vzniknout, ale nevznikly nebo vyšly v jiné podobě, přišel se zvláštním nápadem: předpokládejme, že by se Beatles nerozpadli a písně, které vydali na svých sólových deskách, by rok co rok vycházely pod jejich společnou hlavičkou.
Tak vznikalo už Bílé album a částečně Abbey Road - muzikanti si natočili své písně a ostatní členové, pokud vůbec, na nich hráli víceméně v roli nájemných studiových muzikantů. Autor blogu tímto způsobem sestavil pět alb Beatles, jak by mohla vyjít v letech 1970 až 1974, a navíc ještě album za rok 1980. Stačí letmý pohled na názvy skladeb a je jasné, že všechny takové kolekce by patřily k nejlepším deskám sedmdesátých let.
Rozpad Beatles rozvázal muzikantům ruce, dal prostor jejich individualitám a nastartoval novou vlnu kreativity.
Bez nenávisti
Netrvalo dlouho a Beatles se zase sešli na jedné desce. Ringu Starrovi to nešlo odříct, a když roku 1973 dával dohromady materiál na své třetí studiové album Ringo, každý z bývalých spoluhráčů přispěl jednou skladbou. V písni Six O'Clock dokonce hrají McCartney i Harrison, tedy tři čtvrtiny původní kapely. Stejně tak v úvodním hitu I'm the Greatest, kde zase Starra a Harrisona na piano doprovázel Lennon.
Není divu, že to byla dlouhou dobu bubeníkova nejlepší deska, kterou za tři roky nepřekonala ani na stejném principu postavená Ringo's Rotogravure.
Bylo by ale chybou domnívat se, že rozhádaní Lennon a McCartney se už nikdy nesešli. Naopak: spory nechali právníkům a párkrát většinou z Paulovy iniciativy přátelsky poseděli, poklábosili a trochu pohulili. A to dokonce i na první svátek vánoční roku 1975 v Lennonově newyorském bytě. Prý si i telefonovali - a dokonce existuje legenda, že těsně před svou smrtí Lennon nevyloučil opětovnou spolupráci s McCartneym.
Vzdáleným představám o návratu do starých dobrých časů udělal konec pětadvacetiletý Mark David Chapman, který z touhy být slavný 8. prosince 1980 zastřelil Johna Lennona před Dakota House, když se zpěvák s Yoko Ono vraceli domů z nahrávacího studia.
A ta spolupráce? Došlo k ní paradoxně až 15 let po Johnově smrti. V lednu 1994 Paul McCartney navštívil Yoko Ono a požádal ji o nějaké Lennonovy demosnímky, které by s Harrisonem a Starrem mohli dokončit.
Trojice nakonec s producentem Jeffem Lynnem vybrala dvě skladby Free As a Bird a Real Love, které s velkým citem doplnila. Objevily se na projektu Anthology 1 a Anthology 2, který měl shrnout známé i méně známé skladby z osmi let existence kapely.
První reakce na znovuoživené písně Beatles byly sice smíšené, až negativní, nakonec ale všichni uznali, že beatlesácké kouzlo stále existuje. Free As a Bird v roce 1997 dokonce dostalo jednu z cen Grammy. To byl ale už definitivní konec nejslavnější rockové kapely všech dob.
