Glosa – Poslední červnový den byla po celém světě spuštěna hudební streamovací služba Apple Music. Přes internet s ní můžete poslouchat zhruba třicet milionů skladeb a první tři měsíce bude fungovat zadarmo. Od října pak zájemci zaplatí za neomezené měsíční užívání 9,99 dolaru, tedy stejnou cenu, za niž nabízí svoji prémiovou verzi konkurenční Spotify.
Streamovacích služeb funguje hned několik, ale nástup „těžké váhy“ v podobě Apple Music právem přitahuje pozornost médií i hudebních fanoušků.
Letos v lednu oslavil čtrnácté narozeniny obchod iTunes a s ním i událost, kterou firma Apple odstartovala digitální revoluci v hudbě. Díky jejich „sexy“ přehrávači iPod se prodej digitálních formátů stal v následujících letech mainstreamem distribuce a ukázal, že internet nemusí být jen doménou pirátů. Jenže pokrok šel dál a nakupování a stahování souborů s komprimovanou hudbou je dnes už překonaný způsob, jak získávat novou hudbu. Mnohem pohodlnější je poslouchat ji přímo z internetu a streamovací služby jako Spotify, Google Play, Rdio či Pandora slaví poslední roky velké úspěchy.
Firma Apple tady trochu zaspala vývoj – jejich iTunes Radio spuštěné před dvěma lety byl propadák, a tak za bezprecedentní sumu tři miliardy dolarů koupili malou streamovací službu Beats Music (za níž stojí třeba Trent Reznor nebo Dr. Dre) a přetavili ji v právě spuštěnou Apple Music.
Úvodní den měl být bombastickým vykročením – Pharrell Williams zde poprvé uvedl svůj nový singl Freedom, populární DJ britského Radio 1 Zane Lowe zde celý den provázel stanicí Beats 1 a k překvapení všech se v archivu daly najít i desky Taylor Swift, AC/DC nebo Thoma Yorka, kteří streamovací služby dosud bojkotovali. První jmenovaná se ostatně poslední týden pečlivě starala Apple Music o publicitu. Když si Swift na Twitteru postěžovala, že Apple nehodlá za první tři měsíce bezplatného provozu platit muzikantům, vzbudilo to docela poprask.
Společnost šla do sebe a změnila své rozhodnutí. Taylor Swift pak vítězoslavně oznámila, že nechá svoji veleúspěšnou loňskou desku 1989 streamovat na Apple Music. Těžko říct, zda to celé nebyla jen důmyslná reklamní habaďůra, ze které nakonec vítězně vzešli oba soupeři: nejzářivější hvězda současného amerického popu teď vypadá jako spasitel chudých muzikantů, korporace zase ukázala ústupkem svoji lepší tvář. A to se bude v následujících měsících hodit. Hlavní konkurent Spotify má totiž za devět let své existence už vybudovaný pěkný náskok.
Tahle deska není zadarmo
V čem se Apple Music liší od svého konkurenta? Není to v ceně ani počtu skladeb a stejná je i filozofie kurátorovaných playlistů pro nejrůznější aktivity od běhání přes uklízení až po učení. Tady těžko vymyslet něco převratně nového. Apple se ale může především spolehnout na masu osmdesáti milionů registrovaných uživatelů obchodu iTunes, kteří jsou všichni potenciálními zákazníky nové streamovací služby. Nejenže si můžou propojit oba programy a nakupovat a stahovat soubory pěkně postaru (třeba do klasického iPodu), ale služba může na historii jejich nákupů postavit přesný systém doporučování. A to je velká devíza. Pak je tu už zmiňovaná rozhlasová stanice Beats1, která přibližuje službu uživatelům, již nechtějí nic naklikávat nebo vybírat, ale jen si pustit proud hudby. Stanice bude dostupná zdarma i po uplynutí tříměsíční zkušební lhůty. Bude to ale jediná bezplatná funkce.
Tady se konečně dostáváme k největšímu rozdílu se Spotify. Švédská společnost se totiž vždy úzkostlivě snažila, aby mohla hrát hudbu i uživatelům, kteří nechtějí zaplatit. Funkce jsou omezené a proud přerušují otravné reklamy, Spotify ale vždy věřila, že poslouchání zdarma bude dobrou reklamou pro prémiovou placenou verzi, na niž nakonec „zkušebkáři“ dříve či později přestoupí.
Jenže tady se Daniel Ek a jeho tým zmýlili. Spotify si aktuálně ve světě předplácí dvacet milionů uživatelů, jenže třikrát více jich poslouchá zdarma a nehodlá na tom nic měnit. Příjmy z reklam jsou zanedbatelné, a aby Spotify mohlo začít platit víc muzikantům či majitelům autorských práv, potřebovalo by, aby se poměr mezi předplatným a zdarma alespoň vyrovnal. Vydavatelé a muzikanti, kteří ve Spotify viděli velkou naději na vymazání hudebních pirátů z povrchu zemského, začínají pomalu ztrácet trpělivost, protože slibovaná zářná budoucnost hudebního průmyslu pořád nepřichází. Jasně to dala najevo Taylor Swift, když vloni odmítla umístit na Spotify nové album 1989. „Zadarmo tu desku nikdo poslouchat nebude,“ vzkázala. Apple Music s ní v tomto ohledu souhlasí.
Pro obyčejného uživatele je to možná volba mezi tím, jestli půjde, nebo nepůjde jednou do restaurace na oběd. (Měsíční předplatné Spotify stojí momentálně kolem 160 Kč.) Pro vydavatele či hudebníky je to ale mnohem zásadnější otázka. Poslouchání zdarma za nízké honoráře jim totiž odstříhává potenciální zákazníky, kteří by mohli utrácet za kompakty, vinyly nebo digitální downloady, a Taylor Swift s milionovými prodeji 1989 názorně ukázala, že rozdíl tady nepochybně nějaký existuje. Co když se velké labely rozhodnou, že Spotify už dál věřit nebudou, a stáhnou nahrávky svých muzikantů? Pro službu by to znamenalo nepochybně konec.
Zafunguje Apple náboženství?
Klíč k výsledku streamovacích válek ale mají pořád v ruce posluchači, uživatelé, fanoušci… jak je chcete nazývat. Oni na podzim svými kreditkami rozhodnou, zda streamovací služba může fungovat i jako výhradně placená platforma. Potvrdí se, že technologický gigant Apple je trochu jako náboženství, jehož uživatelé půjdou tam, kam pohrobci mytického Stevea Jobse ukážou? Anebo už to dávno neplatí? Hodně odborníků čekalo, že Apple se streamovací službou vypustí i nějaký nový zázračný a hlavně „sexy“ přístroj, jako byl iPod. To se ale nestalo, v éře chytrých telefonů už pro takový vynález nejspíše není prostor. Apple tak ale ztratil jednu ze svých potenciálních výhod.
Koho zatím streamovací války nechávají zcela klidnými, jsou miliony uživatelů, kteří na stolních počítačích poslouchají hudbu přes YouTube. Musí se proklikávat trochu chaotickými výsledky hledání, přeskakovat reklamy a bát se promazávání archivů – kouzelné slůvko zdarma tady ale pořád funguje.
Pro Spotify i Apple Music je nicméně YouTube jasná „nekalá“ konkurence a budou určitě tlačit na Google, aby své populární videoskladiště transformoval do standardní služby. Vloni spuštěná placená platforma YouTube Music Key je prvním náznakem, že Google chce využít obrovské popularity YouTube, vylepšit jeho uživatelské vlastnosti na mobilních přehrávačích a vydělat víc peněz za lepší služby. Zároveň je ale jisté, že se moc nehrne do toho, zničit pověst YouTube jako punkového skladiště, kde se dá najít ledacos, byť je to na hraně autorských práv.
Spotify, Apple Music, YouTube Music Key, Google Play nebo umělci vlastněná služba Tidal – ti všichni budou hrát ve streamovacích válkách důležitou roli. Ač podobné konflikty obvykle končí totálním vítězstvím jedné strany, tady by mohl být vítězem někdo úplně jiný – celý hudební průmysl. Pokud Apple Music naučí uživatele za hudbu platit, jako se to Apple povedlo s iTunes, bude to pro budoucnost průmyslu jen dobře.
