Reportáž - Květy, Lenka Dusilová, Charlie Straight, Umakart? Desítka českých hudebních kritiků nakonec v druhém ročníku cen Apollo ocenila, vzhledem k množství a síle ohlasů v uplynulém roce poněkud překvapivě, debutovou desku The Escapist producenta Borise Carloffa. Na slavnostním vyhlášení v klubu Sasazu mu předal sošku loňský vítěz - raper Bonus.
Jako odměnu Carloff získal 60 tisíc korun od Ochranného svazu autorského, sošku navrženou designérem Maximem Velčovským a možnost vystoupit na největším tuzemském festivalu Rock for People. V Čechách a na Slovensku Carloff plánuje jen několik vystoupení a Rock for People byl už před Apollem v jednání. Carloff má také zahraniční bookingovou agenturu, takže na vystoupení na cenách Apollo naváže i v cizině.
„Přeju všem kapelám, aby dělaly svou vlastní muziku, a ne kopie. Protože jinak budete lokální sr...," vzkázal vítěz dalším hudebníkům při přebírání ceny.
Ostatně, jeho vize popu je proklamovanému názoru dost dobře poplatná. Na rozdíl od většiny domácí mainstreamové produkce totiž deska The Escapist představuje sofistikovaný pop, který přirozeně pracuje s elektronikou jako prostředkem pro vyjádření emocí (zde byla stěžejní inspirace smrtí) a nebojí se pro svůj účel kloubit dubstepové subbasy s tradiční „kapelní" nástrojovou sestavou.
Carloff byl také jediným ze sedmi finalistů, jehož skupina do pódiové prezentace kromě kytary, basy a bicích (případně dalších víceméně tradičních instrumentů) výrazně zapojila také syntetické zvuky.
Od Schopenhauera ke smyslu hudebních cen
Přesně s osmou hodinou večerní začala moderátorská premiéra Daniela Ďurecha, známějšího pod rapovým pseudonymem James Cole, případně z vystupování pod hlavičkou neurvalého hip hopového projektu Supercrooo. Jeho, zpočátku trochu křečovitě do spisovné češtiny zkrocený, úvodní proslov se okrajově zmínil o smyslu hudebních cen, pojetí hudby v očích intelektuálních velikánů formátu Arthura Schopenhauera nebo Goetha a o hudbě jako symbolickém jazyku.
Následně ale přešel do své přímo mířené mluvy a s použitím rázné metafory se vyjádřil k vlastnímu odporu k české bakelitové produkci. Tu však Apollo podle něj nepředstavuje.
V uvolněné dikci Cole představoval každého ze sedmi vystupujících večera a ptal se jich na několik jednoduchých otázek, jimiž doplňoval předem připravené video spoty s dotazy na hudební oblíbence dotyčného za uplynulý rok. Z Coleových drobných konverzací nicméně občas prosvitl odvěký problém hudebních rozhovorů, a to že otázky často dokážou přebít vcelku ordinérní odpovědi a že hudebníci k publiku většinou lépe promlouvají právě skrze vlastní tvorbu.
Konkrétně se to projevilo třeba u Zrní (Cole: „Nasr... vás někdy nějaká kritika?" Zrní: „Tolik se nás nedotýkají. Když si z nich můžeme něco vzít, tak to uděláme.") nebo vítězného Borise Carloffa (Cole: „Poslední dobou jsou ti často skládány komplimenty, jak se k nim stavíš?" Carloff: „Radši je neposlouchám, abych nezpychl.").
Ignorance okázalého elitářství
Dvouhodinové vyhlášení tak mělo jasně danou osu videospot-rozhovor-koncert a každý z interpretů se představil dvěma skladbami. Aby byla zachována nezávislost v jejich řazení, hrálo se dle abecedy. Tedy v pořadí Boris Carloff, Lenka Dusilová, Charlie Straight, Květy, The Prostitutes, Umakart a Zrní.
Všichni zúčastnění dle závěrečného proslovu pořadatelů Pavla Kučery a Tomáše Tenkráta hráli pouze za symbolický honorář. Na malém prostoru pro hraní navíc většinou stihli vyjádřit vlastní podporu cenám Apollo.
„Díky, že nerozdělujete hudbu na underground, který je in, a mainstream, co je hrozně shit," vyjádřil se kupříkladu Albert Černý, frontman třinecké kapely Charlie Straight. Nepřímo tak poukázal na jednu z častých tendencí hudební kritiky, kdy se někteří publicisté elitářsky staví zády k masově konzumované produkci. Právě tuto tendenci se však Apollo snaží ignorovat.
Vítěz vychází z dvoukolového hlasování inspirovaného u britské Mercury Prize. Nejprve široký okruh lidí píšících o hudbě vybral sedm desek a zároveň desítku novinářů a ti o definitivním výsledku rozhodli ve skupinové diskusi. Širší shoda na titulu The Escapist očividně nebyla jednohlasou záležitostí. Spolupracovník Aktuálně.cz Karel Veselý to v nadsázce nazval dvouhodinovým martyriem.
Nakolik má ale výsledek jejich hlasování reálný dopad (když nepočítáme menší mediální invazi), žertovně komentoval v závěru večera loňský vítěz Bonus. Na otázku, zda mu vítězství v Apollu něco přineslo, odpověděl slovy: „Tuhle cenu, která je putovní." Soška od Maxima Velčovského ve tvaru několika na sebe poskládaných vinylových desek, připomínající z boku zvukovou vlnu, putovní ve skutečnosti není. Na rozdíl od spekulativní hodnoty nálepky „První vítěz ceny Apollo" zde Bonus určitě vtipkoval.
Čtěte také:
Nový český pop nezajímá šmíra z rádia
Originalitu si nekoupíš, světový zvuk ano
Na památku Vladimíra Vlasáka
Celý večer pak byl symbolicky věnován nedávno zesnulému hudebnímu kritikovi Vladimíru Vlasákovi, dlouhodobému spolupracovníkovi MF Dnes a jednomu z prvních členů redakce magazínu Rock & Pop. Zemřel v pátek 1. února po dlouhodobém boji s rakovinou. Pětapadesátiletý Vlasák patřil k nejstarší žijící generaci českých hudebních kritiků, kam se kromě něj řadí třeba ještě Jiří Černý, Vojtěch Lindaur nebo Petr Dorůžka.
Ta nicméně zastoupení mezi desítkou rozhodujících vůbec neměla. Vítěze zvolila generace jejich nástupců, z nichž většina s hudební publicistikou začínala v druhé polovině devadesátých let.
Konkrétně šlo o nezávislé publicisty Tomáše Tenkráta, Pavla Kučeru (mimochodem oba jsou pořadateli cen Apollo) a Karla Veselého (Aktuálně.cz, Radio Wave), dále Radka Bureše (Expresradio), Pavla Turka (Respekt), Antonína Kocábka (Týden), Honzu Vedrala (MF Dnes), Hanu Slívovou (Koule.cz), často sebestředného Lukáše Bendu (musicserver.cz) nebo Luďka Staňka (Reflex), který se v posledních letech věnuje více obecnému psaní o popkultuře než ryze hudební kritice.
Pokud se pak naplní slova zástupce organizace OSA z nominačního večírku v kavárně Nová syntéza, mohl by mít příští rok hlas jejich následovníků ve vyvolené desítce novinářů vyšší „moc" alespoň co do výše přidělovaných finančních prostředků. Dosavadních 60 tisíc za vítězství chce totiž dlouhodobě proklínaný svaz, který v kasírování nevynechává vedle pořadatelů monstrakcí ani malé koncerty, na finanční odměně přidat. Prý jim totiž jde o to, aby v Česku nadále desky vycházely.
| Ceny Apollo 2012 - vítěz a nominovaní |
Boris Carloff - The Escapist
Charlie Straight - Someone With A Slow Heartbeat
The Prostitutes - Deaf To The Call
Umakart - Vlci u dveří
Zrní - Soundtrack ke konci světa
