Květy probuzené ze sna hrají písně o ztracené generaci

Karel Veselý
22. 11. 2012 15:23
Recenze nové desky Bílé včely skupiny Květy
Foto: Indies

Recenze - Až dosud bylo poznávacím znakem skupiny Květy rozverné hudební kutilství a surreálné texty Martina E. Kyšperského, který do svých písniček rád zpracovával příběhy ze snů. Na šestém studiovém albu Bílé včely ale jako kdyby hrdiny domácího alternativního rocku někdo prudce probudil a přinutil vykouknout ze své lyrické bubliny na svět kolem nich. A v něm spatřili svoji smutnou generaci bez perspektivy, která se potlouká od ničeho k ničemu a marně hledá svoje místo ve světě, kterému přestala rozumět.

Foto: Aktuálně.cz

Kyšperský o svých vrstevnících zpívá hned v úvodní písni My děti ze stanice Bullerbyn, v jejímž refrénu se proplétají názvy idylické dětské knížky Astrid Lindgrenové s autobiografickým feťáckým románem Christiane F. Dětsky hravá folková poetika předchozích desek Květů se tak symbolicky střetává se syrovým realismem, který doprovází i patřičně neučesaná hudba postavená tentokrát skoro výhradně jen na kytarových riffech.

Brněnská skupina, která si za své dvě poslední řadové desky Střela zastavená v jantaru a Myjau odnesla Anděla v kategorii alternativy, se na nové desce vydala do podstatně temnějších vod, které skvěle charakterizuje slogan: „Všechno to špatný, kéž se mi jenom zdálo".

Posledním studiovým počinem Květů byla loňská deska V čajové konvici, na které Kyšperský a spol. zpracovali písně z divadelního představení o puberťačce Fagi. Typicky rozverný styl měl i boční projekt bubeníka Aleše Pirgla a jeho „rodinné" kapely Bioorchestr, který dokonce vyšel v společné edici se stolní deskovou hrou. Drásavé Bílé včely ale pro společný poslech rodičů a dětí rozhodně vůbec vhodné nejsou. 

Foto: Indies

Zvuk nové desky se možná zrodil na kazetě Broňa session, na které Květy vloni nahrály znovu své starší písně v nijak neupravované koncertní podobě. A nebo v přímočaré coververzi Ve skutečnosti, kterou ozdobili Dáreček - tribute album Mňágy & Žďorp či obdobně znějící předělávce písně Právě tady od skupiny E na kompilaci Brzo na mě přijde řada. Ať tak či tak, Kyšperský, jenž měl vždy blíže k rozvážným folkovým písničkářům než k rockovým bouřlivákům, zní na novince tak agresivně jako nikdy předtím a když zpívá: „Všichni moji kámoši jsou mrtví anebo v dálce" (Kámoši), máte pocit, že všechno je už ztraceno.

Naději aby jeden lupou pohledal. Není ani v písních s jeho typickou přírodní tématikou - Kopýtka či Lesní duch místo osvobození z mumraje civilizace nabízí jen syrové poznání, že příroda je stejně kruté místo jako lidský svět.

Nejsyrovější je v tomto ohledu píseň Kostra, kde Kyšperský do drnčícího efektovaného riffu vypráví příběh kostry, které se znelíbilo chování svého majitele a chce ho opustit. Posluchačsky možná nejméně přístupnou píseň z Bílých včel mimochodem vydavatelství vypustilo v létě jako první internetový singl z nové desky. Jestli chtěli fanoušky připravit na šok z nového materiálu, pak se jim to povedlo skvěle.

Temnota nové normalizace

Kyšperský na Bílých včelách znovu potvrzuje svoji pověst výjimečného textaře. Nikdo jiný z jeho současníků nedokáže říct věci tak zhuštěně, přesně a přitom neotřele. V úvodní písni shrne všechnu beznaděj své generace do minimalistického refrénu „Sto roků samoty a jedna lžíce na boty", v Kámoších zase „kreslí" smutný obraz „pneumatik na rohu ulice", což možná napsané vypadá obyčejně, v písni to ale sedí přímo fantasticky. Stejně jako když halucinační kolotoč myšlenek nespavce popíše v stejnojmenné skladbě jako „barevného papouška noci".

Foto: Indies

Podobný dar obrazotvornosti měl v textech Filip Topol. Kyšperského poetika je také zbavená básnických klišé a někdy si může dovolit říct i vyloženou banalitu, která má v správném momentě větší sílu než sebelepší rým. („Evu vyhodili z práce, půl měsíce v telefonním centru, řekla někomu, že je blbej, jenže oni si to natáčejí. Potkal jsem ji na rohu náměstí, zrovna si kupovala párek.")

Tři roky staré chválené album Myjau byla pestrobarevná kolekce, na níž se Květy hudebně i textově vydaly hned do několika směrů zároveň, Bílé včely jsou černobílé a více uzavřené do sebe. K předchozím nahrávkám odkazuje hříčka A. Kurosawa, kterou kapela nejprve nahrála normálně, aby ji pak ale použila puštěnou pozpátku a Kyšperský do ní mohl rozehrát svoji dadaistickou slovní hru, v níž poslední slabika verše určuje začátek toho následujícího.

Stejně jako miniatura Tvůj dům jsou ale jen krátkým oddechnutím od mrazivé atmosféry desky, kterou Květy tentokrát nahrály bez hostů a jediným spolupracovníkem byl zvukař Ondřej Ježek.

Drásavý zvuk Bílých včel odkazuje až kamsi k normalizačnímu undergroundu, kde ve sklepích vznikala hudba stejně nevlídná jako její doba. Možná, že česká společnost znovu dospěla do podobného momentu, v němž slogan „Dejte mi malý kousek naděje, necítím žádnou, možná ale je" (Na útěku) zachycuje dobu stejně dobře, jako když Petr Váša v druhé polovině osmdesátých let zpíval „Jde to všechno nějak z kopce."

Přesto Květy nabízí na Bílých včelách nějakou katarzi. Kromě obligátní lásky (v textech ale také problematizované) je to cesta. V poslední písni Marco Polo vypráví Kyšperský příběh italského cestovatele, který procestoval půlku světa, ale doma jeho příběhům nikdo nechtěl věřit. Zkusit vidět svět znovu trochu jinak může být lékem na smutky. „Dlouho se mi zdá, že musím za tebou jít" zpívají Květy na závěr nové desky a radí nám, že než se utápět v beznaději, je lepší se vydat ven. Třebas by to bylo jen před vlastní dům. 

Květy: Bílé včely. CD/LP/MP3, 43 minut. Vydala společnost Indies Scope Records. 

 

Právě se děje

před 4 hodinami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 4 hodinami

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy