Na začátku seriálu Gentlemani, který natočil populární režisér Guy Ritchie a sledovat jej lze na Netflixu, se čte otcova závěť. Mladší z bratrů Hornimanů Eddie přebírá titul s většinou vévodských statků a v tu chvíli poznáváme i černou ovci rodiny.
Nejstarší bratr Freddy měl poslední dobou příliš práce se šňupáním kokainu a zadlužování se u mafiánů. Logicky tedy není tím, komu by otec odkázal dědictví.
Rodinná rozepře však končí jedním záchvatem vzteku, protože pak už je třeba začít řešit praktické problémy. Především jak sehnat osm milionů liber pro gangstery, kteří při vymáhání příliš nerozlišují mezi šlechtou a plebsem. Naštěstí Eddie brzy zjišťuje, odkud pramení značně štědrý pravidelný přísun financí do jejich rozpočtu: otec nechal jinou partu mafiánů na svém pozemku pěstovat konopí, z čehož plynou poměrně velké desátky.
Gentlemani vycházejí ze stejnojmenného filmu Guye Ritchieho. Nejde však o pokračování či příběh předcházející tomuto titulu z roku 2019. Britský filmař si kromě názvu vypůjčil vlastně jen základní premisu: že v Británii existuje řada aristokratů, kteří se zapletli s gangstery a jejich marihuanovým byznysem.
Už původní Ritchieho snímek byl v mnoha ohledech spíše slabším pokusem navázat na estetiku jeho zběsilých gangsterek z přelomu tisíciletí jako Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k. Přesto pevně stál na autorových poznávacích znameních typu extrémně zašmodrchané zápletky, v níž se bossové, jejich pohůnci i zcela malé ryby zaplétají do krimi labyrintu. A v něm se - různě ztřeštěným i nečekaným způsobem - stírají rozdíly mezi největšími outsidery a nebezpečnými kápy.
Filmoví Gentlemani navíc do této Ritchieho typické rošády vnesli téma, co znamená být gentlemanem a zda náhodou větší styl a "vejšku" nemá Colin Farrell v teplákové soupravě coby férový trenér bojových sportů než všichni ti trochu ubozí lidé ověšení tituly a drahými saky.
Formát osmidílného seriálu však Ritchiemu bere prakticky všechny zbraně. Místo zamotaného vypravěčského bludiště, kde se neustále střídají perspektivy a přidávají se další střípky do skládanky, sledujeme relativně přímočarou cestu Eddieho Hornimana do světa zločinu.
Jakmile mu lehce tajemná Susie ukáže "plantáž", jednu z těch, díky níž se rodina nachází na špičce lokálního byznysu s marihuanou, Eddie se poměrně rychle chopí příležitosti. Byť se tváří, že chce jen vymyslet co nejefektivnější způsob, jak se špinavého byznysu se ctí zbavit a přitom uchovat dobré vztahy s nebezpečnými spolupracovníky, stále více se zaplétá do činů za hranou zákona.
Když se objeví první mrtvola, je jasné, že jen tak to nepůjde. Každý Eddieho krok s cílem vyhnout se dalšímu násilí paradoxně vede k dalším úmrtím, protože jako nováček v tomto světě zatím neumí chodit.
Susie má pro jeho celkem chladnokrevnou schopnost řešit trable, které sám napáchal, zjevnou slabost. Po ostrovech neběhá příliš mnoho vévodů, kteří by při pohledu na rozstřílené tělo nehnuli brvou. To se může hodit.
Guy Ritchie stále umí vybudovat napínavou, groteskní, gradující scénu. Když se Freddy musí v rámci splátky dluhu převléknout za slepici, kvokat a zpívat, vzniká rozkošně přemrštěná kokainová etuda pro několik hráčů a jednu brokovnici.
Díky podobným momentům jsou Gentlemani celkem zábavnou žánrovkou, ve které nechybí násilí ani nadsázka. Bohužel však seriál postrádá většinu toho, co Ritchie vnesl do krimi žánru. Tentokrát jen vidíme, jak náhodně rozhazuje kousky svého talentu po ploše osmihodinového příběhu. A zároveň odhaluje mnohé slabiny.
Právě v tomto poklidnějším tempu náhle nestačí letmo načrtnout působivou figurku. Když mají publikum i protagonisté více času přemýšlet, nabízejí se všelijaké otázky.
Například: opravdu by jistí jedinci mohli působit na podobných pozicích gangsterského potravního řetězce? Svěřovala by šéfka velmi profesionálně řešící svůj byznys zásadní úkoly člověku, který sice umí vyšlechtit a vypěstovat skvělý skunk, ale nonstop užíváním vysoce potentní marihuany ztratil schopnost orientovat se v běžném světě?
Především je pak celou dobu jen těžko uvěřitelné, jakým způsobem Susie hraná Kayou Scodelario přistupuje k Eddiemu v podání Thea Jamese. Proč si ho tak oblíbila? Proč mu svěřuje mise, které by měl dělat profesionál?
Režisérovy dřívější filmy byly tak rychlé a dravé, že hlupáky i protřelé gangstery nutily jednat pod tlakem vršících se náhod a nehod instinktivně, ne vždy nejlépe. V seriálu je však na případná správná rozhodnutí dost času. Oproti filmovému předchůdci navíc úvahy o postavení a povaze britské šlechty zredukoval na drobné, sem tam zábavné, ale neškodné historky.
Jde zkrátka o další potvrzení, že jakmile kdysi stylotvorný filmař vykročí z mantinelů, které si sám vytvořil, začíná to skřípat.
Ve snímku Král Artuš: Legenda o meči z roku 2017 se Guy Ritchie pokusil zkřížit temné osudové fantasy se svým typickým lupičským nadsazeným spektáklem, obě poetiky však o sebe spíše drhly, byť si tento neživotný mix našel své příznivce.
Podobně toporně působil před třemi lety film Rozhněvaný muž, kde autor ubral na nadsázce a pokoušel se až o biblickou akční moralitu, jejíž ambice však vyzněly spíš směšné.
Nyní zdánlivě láká na to, co vždy uměl nejlépe. Bohužel ale své oblíbené triky rozředil do takové míry, že vznikl leda solidní netflixovský, tradičně dost natahovaný seriálový průměr. Nebudete při něm trpět, ale ke sledování vás také nepřiková.
