Předpoklady samozřejmě měl. Mimořádný talent. Raketový start. A úspěch v hitparádách. Jenže Gary Clark Jr už tehdy nechtěl dělat jenom blues. Znovu to potvrdil tuto středu, kdy na druhé největší scéně festivalu Colours of Ostrava odehrál vynikající, přesto nadžánrový koncert. Zcela adekvátní širokému rozptylu čtyřicátníka, který své čtyři Grammy dostal v kategoriích blues, rock a R&B.
Clark pochází z texaského města Austinu, kde jako třináctiletý dostal k Vánocům kytaru od otce, automechanika. Byl samouk a rychle rozvinul značné nadání. Když ho roku 2010 slavný Eric Clapton pozval na kytarový festival Crossroads, vystřelil jej ke slávě. "Všichni tam z něj šíleli. Už během jeho vystoupení mi začaly chodit esemesky, co je zač tenhle kluk," popsal deníku Washington Post pořadatel.
Dva roky nato Clark na značce Warner Records debutoval albem Blak and Blu, které sice ovládlo bluesovou hitparádu, ale zároveň se umístilo na šesté příčce té popové. Už tehdy to byla opatrně zvolená směs: dost kytarová na to, aby zaujala ve světě blues, ale zároveň atraktivní pro příznivce rocku, soulu nebo funku. Od té doby hudebník záběr jen rozšiřuje. Hostoval na deskách skupiny Foo Fighters, zpěvačky Alicie Keys nebo letos kytaristy Slashe. Opakovaně jej na pódia zvou Rolling Stones, s jejichž frontmanem Mickem Jaggerem roku 2012 účinkoval také v Bílém domě. Objevuje se na obálkách hudebních časopisů, zároveň ale přispěl na soundtrack k superhrdinskému filmu Liga spravedlnosti nebo animovaným Autům 3 od Pixaru.
Sám občas stane před kamerou, například ztvárnil bluesového kytaristu Artura Crudupa v životopisném filmu Elvis z roku 2022. A když letos vydal album, představil ho ve sledovaných televizních talkshow Jimmyho Fallona nebo Jona Stewarta, nemluvě o téměř tříhodinovém rozhovoru pro pořad The Joe Rogan Experience, což byl navzdory mnoha kontroverzím vloni opět světově nejposlouchanější podcast na platformě Spotify.
Nevejde se do škatulek
Úkrok od elektrického blues, respektive blues-rocku, přinesl Clarkovi popularitu. Zároveň ale přiznává, že si s ním ve vydavatelství dodnes trochu nevědí rady.
"Říkají, že nemají, kam mě zařadit. Že se nevejdu do škatulek. Že netuší, jak propagovat trochu popleteného kluka, který hraje power akordy a poslouchá Nirvanu, ale také miluje Snoop Dogga a Dr. Dre, kromě toho si ovšem myslí, že Thelonious Monk byl jeden z největších frajerů na světě, a ze všeho nejvíc by si přál umět na harmoniku jako Sonny Boy Williamson. Vždycky mi říkají: nemohl už by sis vybrat?" parafrázuje Clark v Roganově podcastu. A obratem dodává, že on si právě ale jednu věc nikdy vybrat nechtěl.
Podobně nezařaditelný je jeho koncert na Colours. Kytarista s plnovousem přichází na pódium ve světlém klobouku, se zlatým řetězem na krku, a během hodinového koncertu kombinuje rock, blues, soul, ale také hiphop, místy R&B a funk jako ze 70. let minulého století, sporadicky s nádechem jazzu či gospelu. Přičemž úvodní skladbu večera s arabským názvem Maktub staví na hypnotickém riffu jako z pouštního blues kapel typu Tinariwen.
Gary Clark Jr si zkrátka půjčuje ze všeho, přičemž nic jednoznačně nepřevažuje. Bluesový základ prozrazuje, když krásným tónem na kytaře vytahuje struny, nebo písněmi se zřetelným riffem jako tříakordovou When My Train Pulls In.
Kromě dvou songů zařazuje výhradně novinky z aktuální desky nazvané JPEG RAW, první po pětileté pauze. Skladbu What About the Children, kterou natočil se Steviem Wonderem, zabarvuje víc do funku. V tracku This is Who We Are ale naopak kytarista téměř rapuje. Načež při ploužáku Alone Together nástroj úplně odloží, prochází se po pódiu s mikrofonem a zpívá falzetem trochu jako Prince nebo Curtis Mayfield, i když zdaleka ne tak zajímavě.
K publiku promlouvá zřídka a vždy zopakuje, že přijel z Texasu. Kde se také narodili nebo tam žijí všichni členové jeho výborné kapely: excentricky oblečený druhý kytarista Eric Zapata, klávesista Dayne Reliford, bubeník JJ Johnson, baskytarista Elijah Ford a tři vokalistky, což jsou Clarkovy sestry Shawn, Savannah a Shanan.
Sám kytarista bydlí v Austinu asi půl hodiny autem od místa, kde vyrůstal. Před několika lety si tam s manželkou, australskou modelkou, koupili ranč. Tam dnes Gary Clark Jr rozdýchává třeba situace, kdy je toho na něj moc. Deníku Washington Post popsal, jak ho v roce 2018 cosi nadzvedlo a naštvaně praštil pravačkou do příborníku tak silně, až musel následně odletět do New Yorku a podstoupit specializovaný chirurgický zákrok. "Byl jsem frustrovaný," zdůvodnil to bez bližších podrobností.
Chřestýš v garáži
Další vlnu úzkosti podle svých slov zažil za pandemie. A po ní teď nově dělá to, že na několik dnů vypne telefon a stanuje v lese. Nebo sedí na ranči a fotí ptáky - žijí mu tam například dravci, kterým se říká karančo jižní. Manželka zase při parkování v garáži nedávno málem přejela chřestýše.
"Pak jsme jednou se synem na zahradě pozorovali kuřata, když zničehonic přiletí jestřáb, jedno chňapne a hned je zase fuč. A tuhle si dcera hrála u řeky s dětským rybářským prutem a omylem nabrala prudce jedovatého vodního hada," popsal v Roganově podcastu, jak jej život na ranči inspiruje.
Možná že některé pocity, které v něm vyvolává, Gary Clark Jr projevuje hudbou. Jako největší konstanta jeho proměnlivého koncertu na Colours se nakonec jeví silně emocionální tón kytary.
Hudebník, jenž zprvu napodoboval klasiky od Jimiho Hendrixe přes Stevieho Raye Vaughana po Buddyho Guye, dnes hodně pracuje s kresbou zvuku. Místy má retro nádech skoro jako Jack White. Z pedálů často zapíná efekty fuzz, wah-wah nebo overdrive. Během hodiny opakovaně mění kytary, hraje i na ty upravené speciálně pro něj od výrobce nástrojů Billa Ashera nebo firmy Wide Sky.
Oproti starším deskám či koncertním záznamům se Clark trochu drží zpátky, i hlasité rockové písně jako When My Train Pulls In naživo v Ostravě zjemňuje třeba vloženým reggae. Mohutné dynamické crescendo si schovává až na závěrečnou, členitou a prokomponovanou skladbu Habits. Začíná prsty vybrnkávanou melodií na kytaře s úžasně měkkým zvukem, pokračuje rychlejší pasáží, kde vokalistky odpovídají kytaristovi jako v černošském kostele, a končí euforickou katarzí. V tu chvíli z Clarkovy kytary ty emoce prýští přímo extaticky.
Video: Skladba Habits od Garyho Clarka Jr
