Dvaapadesátiletý britský autor irského původu bývá řazen k představitelům takzvané coolness dramatiky. Za více než čtvrtstoletí vytvořil devět vesměs kritikou vysoce ceněných her. Všechny, a většina opakovaně, se hrály a některé stále hrají na českých jevištích.
Navzdory divadelním úspěchům však McDonagha vždy přitahoval také film. Debutoval roku 2004 "tarantinovsky" laděnou černou komedií Šestiraňák, která získala Oscara za nejlepší krátký hraný snímek. V obdobném duchu se později nesl satirický thriller Sedm psychopatů.
Kriminální komedie V Bruggách a drama Tři billboardy kousek za Ebbingem, které obdrželo čtyři Zlaté glóby a dva Oscary, však potvrdily, že si McDonagh postupně dokázal vytvořit nezaměnitelný filmařský styl. Jako dramatik je trochu jiný, byť mezi oběma tvůrčími polohami lze najít mnoho společných postupů, motivů i témat. Filmové diváky, kteří si ho oblíbili díky zabijáckým komediím, však novinka možná zaskočí.
Víly z Inisherinu, které na festivalu v Benátkách sklidily patnáctiminutové ovace vestoje, se vrací k jeho komorním divadelním kořenům. Nikoli příběhem, nýbrž atmosférou, typem postav, jejich promluvami i vzájemnými vztahy připomenou McDonaghovu první a dodnes nejuznávanější inscenaci Kráska z Leenane, uvedenou roku 1996.
Není to náhoda. Víly z Inisherinu byly původně zamýšleny jako divadelní hra. Měly být závěrečnou součástí takzvané Aranské trilogie, nazvané podle tří irských ostrovů. První dva díly, Mrzák inishmaanský a Poručík z Inishmoru, autor představil okolo přelomu tisíciletí. S kvalitou třetího příběhu ale nebyl spokojen, a tak jej na jevišti nikdy neuvedl. Dvacet let se k němu vracel, až ho předělal do tvaru filmového scénáře.
Odehrává se zjara 1923 na fiktivním ostrově, kam z nedaleké pevniny doléhá střelba už téměř rok trvající irské občanské války. Ta se na izolované místo nepřelila, nicméně i tady se záhy rozhoří jeden nesmiřitelný konflikt.
Irští herci Colin Farrell a Brendan Gleeson, v této dvojici známí z filmu V Bruggách, ztělesňují dva nejlepší přátele. Roky spolu každodenně chodili na pivo až do chvíle, než ten hloubavější a starší, houslista Colm, přátelství náhle a zdánlivě bezdůvodně ukončil.
Prostomyslný mladší kamarád a mlékař Pádraic, jenž bez nějakých očekávání žije spokojeně ve skromném domku po boku své neprovdané sestry Siobhán, mu přitom nic zlého neřekl ani neudělal. Colm ho jen přestal mít rád.
Zmatený Pádraic takové rozhodnutí není schopen pochopit. Opakovaně se snaží s Colmem usmířit. Ten na to zareaguje ultimátem: pokud ho bude bývalý kumpán nadále obtěžovat, houslista si velkými rezavými nůžkami pokaždé ustřihne jeden prst na ruce.
Při sledování Víl z Inisherinu není nutné znát Aranskou trilogii. Každá část funguje samostatně, odehrává se v různých dobách 20. století a vystupují v ní odlišné postavy. Společné jsou jen kulisy Aranských ostrovů, rozprostírajících se západně od pobřeží irského hrabství Galway. Právě tam McDonagh strávil značnou část dětství.
Poněkud nepřesně vyznívá český distribuční název, jelikož slovo "víly" nevzbuzuje patřičně ponuré konotace. Originální titul sice zní The Banshees of Inisherin a banshee opravdu je víla, avšak taková, jejíž kvílení podle irské a skotské mytologie zvěstuje smrt. Právě proto se podle ní v 70. letech pojmenovala gothic-punková skupina Siouxsie and the Banshees.
Smrt ohlašuje tato bytost také v McDonaghově filmu, a to ve stínu irské občanské války, která znesvářila tamní společnost na celé generace. Přátelství dvou vesničanů, jež se kvůli malicherné ukřivděnosti mění v sebezničující nenávist, představuje subtilní alegorii nesmyslného bratrovražedného konfliktu.
Tiše a pozvolna plynoucí příběh zároveň zkoumá mužskou ješitnost, pýchu, hněv a zraněné city. Pro McDonagha příznačně mají ostrované vřelejší vztah ke zvířatům než sobě navzájem. Veřejně probíhající rozpad dlouholetého kamarádství nechápou. V uzavřené komunitě se veškeré rozepře i hanebnosti, včetně domácího násilí a sexuálního zneužívání, dosud odehrávaly za zavřenými dveřmi.
Dramatik často rafinovaně prolíná křiklavě vyhrocené násilí s černým, až cynickým humorem, jemuž se divák směje, byť ho přitom mrazí. Obojí je přítomno i tentokrát, jen v nenápadnější podobě.
Také autorovy typické repetitivní dialogy v novince zdánlivě nepůsobí tak efektně vypointované jako dřív, přestože jsou znamenitě napsané i přesně načasované. Fungují nejen proto, že mnohdy paradoxně probíhají právě mezi dvěma muži, z nichž jeden odmítá mluvit s tím druhým.
Kamera Bena Davise podmanivě zachycuje divoce syrovou krásu nehostinného místa, jehož strohý reliéf tvoří zvlněné zelené kopce bez stromů, strmé vápencové útesy, o které se tříští vlny oceánu, a labyrint nízkých kamenných zídek kolem úzkých cest. Se smyslem pro detail nahlíží na území, kam ještě nebyla zavedena elektřina a kde se společenský život omezuje na hostinec, kostel a hokynářství sloužící zároveň jako pošta.
Tyto obrazy by byly dokonalou kulisou pro irské tradicionály. Režisérův pravidelný spolupracovník, americký skladatel Carter Burwell, jich ale využívá střídmě. Kromě jeho křehkých melodií soundtrack zahrnuje operní árie nebo bulharské folklorní sbory, jež aranskému příběhu dodávají univerzálnější přesah.
McDonagh má jedinečný cit pro výběr herců, s některými spolupracuje opakovaně. Představitelé čtyř klíčových postav zaujmou navenek spíše zdrženlivými, přesto mimořádně silnými výkony. Všichni za ně byli nominováni na Zlatý glóbus a tento týden také na Oscara.
Zlatým glóbem oceněný Colin Farrell v roli Pádraica strhujícím způsobem vykresluje měnící se portrét jednoduchého, ale veselého a hodného chlapíka, jehož život stojí na třech pilířích: hašteřivém, ale láskyplném soužití se sestrou Siobhán, dojemném vztahu k oslici Jenny a na přátelství s Colmem. Když se pilíře začnou bortit, do mlékařovy tváře se vpisují nové emoce jako zoufalství, ublíženost, žárlivost či zášť člověka, jenž ztratil bezelstnost a laskavost.
Brendan Gleeson pojal Colma jako zachmuřeného tvrdohlavého pětašedesátníka. Uvědomuje si svou smrtelnost a zbývající čas nehodlá dál marnit bezcílným klábosením. Navzdory veškerým ušlechtilým řečem o hudbě, které vede, ani on nedokáže uniknout temným stránkám vlastní povahy.
Vedle Kerry Condonové, skvělé představitelky Pádraicovy sestry Siobhán, jež jako jediná z ostrovanů ještě nerezignovala na své skromné sny, se nepřehlédnutelně skví i třicetiletý irský herec Barry Keoghan. Propracovaná mimika i řeč těla jeho vesnického prosťáčka Dominica je úžasná. A jak bývá v McDonaghových příbězích zvykem, nejčistší a nejupřímnější bytost z celého společenství musí nést tíhu největších hříchů.
Víly z Inisherinu jsou melancholický i krutý, vtipný a smutný, především ale neobyčejně krásný film s divadelní duší.
Film
Víly z Inisherinu
Scénář a režie: Martin McDonagh
Falcon, česká premiéra 26. ledna.
