Film Mizející uvádí jihlavský festival v sekci Opus Bonum. | Video: MFDF Ji.hlava

Mizející

Režie: Filippo Ticozzi

Kamera hledí na holé větve ve vrcholcích stromů, čas listí ještě nepřišel. Nehybně, mlčky, jen pes štěká v pozadí. Další pohled na pracovní stůl pokrytý knihami. A poté na květináče za oknem, kde z hlíny nic neroste. Do záběru jen pravidelně proudí kouř z filmařových úst.

Italský režisér Filippo Ticozzi se s jarní izolací vypořádal tak, že začal točit videodeník. V pečlivě komponovaných černobílých záběrech upíná pozornost na obyčejné věci, jimiž je člověk dennodenně obklopen. Díky pohledu kamery však nabývají na významu a zpřítomňují prožitek samoty, na nějž si nedobrovolně zvykají stovky milionů lidí na celém světě.

"Během karantény se čas stal něčím zvláštním. Stáli jsme tedy co nejklidněji, vyděšeni vlastním dechem, zatímco náš domov se proměňoval v království nového času," přemítá tvůrce o nastávající proměně světa.

Na jeho filmové eseji však není pozoruhodná jen krásná, statická kamera, která nezúčastněně pozoruje dění a existenciální úvahy. Snímek Mizející také vtahuje diváky do intimního, přitom nekonečného prostoru, kde přemítání nad velkými tématy má stejnou váhu jako fakt, že na jedné z oněch holých větví ve vrcholcích stromů se právě usadil ptáček.