Cannes - A osmý den v Cannes viděli, že je to dobré. Ve středu tu měl premiéru zřejmě nejočekávanější film letošního ročníku, soutěžní novinka Quentina Tarantina Hanebný pancharti. Zhnusení z depresivního von Trierova Antichrista vystřídalo brakovější a očekávatelné násilí - a také zatím největší záplava celebrit na slavnostní projekci.
Tarantina, který si na červeném koberci i zatančil, doprovodila mezinárodní sestava amerického filmu, ve kterém převažují evropští herci a hovoří se tu víc německy a francouzsky.
Točím pro planetu Zemi
Tarantino začínal v Cannes nenápadně v roce 1992 s filmem Reservoir Dogs. Velebil roli nezávislého filmu v kinematografii okupované Hollywoodem a na promo akce k filmu posílal místo sebe Harveyho Keitela.
Tentokrát byl v den jeho příjezdu Festivalový palác v obležení. Sanitka odvážela kolabujícícho fanouška, přimotala se demonstrace a Greenpeace. Z postranních ulic vypochodovaly kapely a bubnovaly na počest Brada Pitta a Angeliny Jolie, se kterou herec přijel, aby rozptýlil šeptandu o jejich rozchodu.
Novináře si Pitt naštval sortováním, ale tisíce fanoušků nechtěly Brangelinu pustit z červeného koberce. Po nich nastoupil Mike Myers, Němci Diane Krugerová a Daniel Brühl, Francouzka Mélanie Laurentová, Rakušan Christoph Waltz a Brit Michael Fassbender. Nechyběla celá porota, podívat se přišla i Paris Hiltonová.
"Nejsem americký tvůrce. Točím filmy pro planetu Zemi a Cannes je místem, která ji reprezentuje. Jsou to olympijské dny filmu, nirvána filmu," řekl Tarantino už na odpolední projekci novinářům.
Původně měl snímek 170 minut, nakonec Cannes vidělo 150minutovou verzi. Přesto si někteří stěžují na délku a fragmentárnost - a nejhorší, co mohlo Tarantina potkat, i na nesnesitelné dialogy a nudu.
Film, na který jsme čekali
Režisér hodně stál o to, aby svůj film uvedl v Cannes, kde odstartoval ke slávě v roce 1994, kdy tu obdržel Zlatou palmu za Pulp Fiction. A právě k dospělejšímu pokračování jeho nejkultovnějšího filmu přirovnávají Hanebný pancharty ti recenzenti, kterým se snímek líbil.
Kolik jich ovšem je, zůstává nejasné. BBC píše, že přijetí se pohybovalo od "prošel s výhradami" po bezmezný obdiv typu "je to film o druhé světové válce, na který jsme čekali".
Počet kladných recenzí je zatím jen mírně nadpoloviční, ale je mezi nimi třeba renomovaný kritik Emanuel Levy.
Film o tom, jak komando amerických Židů v čele s Pittem coby kovbojským poručíkem Aldo Reinem terorizuje nacisty včetně Hitlera, označil "za Pulp War Fiction, ve kterém se mísí realita i surrealismus, skutečné příběhy i fikce, historické postavy i vyfabulované charaktery".
Hanebný pancharti nejsou podle Levyho pochopitelně válečným filmem, ale přes násilí a krev ani akčním filmem. Jsou poctou filmařině, destilací klasických válečným filmů i postmoderním odmítnutím jejich snahy o realismus.
Novinka prý nabízí opět v dokonalé formě to, co režisér umí - dialogy a charakterizaci postav, ke které přispívají skvělí herci.
Tarantino ve filmu rozděleném do pěti kapitol cituje i paroduje válečné klasiky, jako je Tucet špinavců, stejně jako Leoneho westerny a klasiky Viscontiho či Bertollucciho.
Ale za tou vší radostně podvratnou hrou je i snaha naplnit žánrová schémata novým obsahem a vyslovit se k tragickým událostem druhé světové války nebo holocaustu, říká Levy.
Pop art s evropskou příchutí
Na rozdíl od Antichrista tentokrát násilí nevadí Toddu McCarthymu z Variety, který film označil za popartový mistrovský kousek s jednou novinkou - evropskou příchutí filmu, který se natáčel v Babelsbergu.
Plakáty se zakrvácenou baseballovou pálkou, na níž visí nacistická helma, a trailery, kde Pitt žádá po svých mužích, aby skalpovali co nejvíc Němčourů, možná naznačují něco jiného, ale proti Kill Billům a Autu Zabiják je v Hanebných panchartech přece jen méně krve - což s překvapením konstatují mnozí novináři.
Dosud nejdrsnější odmítavou recenzi napsal Peter Bradshaw z Guardianu, který dal Bastardům jednu hvězdičku. Pitt podle něj podává nejhorší výkon své kariéry, protože je nucen držet na tváři ustavičný úšklebek.
Rovněž zápletka o dvou atentátech na Hitlera podle něj nefunguje, protože jeden komplot vyruší druhý. Kill Bill měl v sobě invenci, Kill Adolf prý ne.
Všichni ale přiznávají filmu několik scén na hraně mrazení v zádech a komiky: například hned úvodní, kde nacistický pohlavár Hans Landa přijede do francouzského statku hledat kontakty na židovské obyvatele a s farmářem si vypije sklenici mléka.
Tarantino byl na tiskové konferenci dotazován, nakolik je jeho film mimo jiné převrácením historie a specifickým naplněním "židovských fantazií zabíjet nácky", nebo jestli jen plní fantazie mnoha lidí "nakopat zlu zadek".
Odpovědi se ujal jeden z herců (a režisér hororů Hostel) Eli Roth: "Jelikož jsem Žid, je pro mě tenhle film něco jako košer porno. Snil jsem o tom od svého raného dětství."
