Režisér Tommy Wirkola se za hranicemi rodného Norska proslavil hororovou komedií Mrtvý sníh a jejím pokračováním s podtitulem Rudý vs. Mrtvý. V obou filmech, kde mladí hrdinové čelí armádě zombie nacistů, prokázal mimořádný talent pro přehnanou akci prokládanou černým, nebo spíš tmavě červeným humorem.
Na Šílené noci se navíc podílela produkční společnost 87North, kterou spoluzaložil David Leitch, režisér prvního Johna Wicka a druhého Deadpoola. Choreografii bojových scén měl na starosti Jonathan Eusebio, jenž koordinoval kaskadéry během velkoprodukcí jako Black Panther, John Wick 3 nebo The Matrix Resurrections.
Tvůrčí tým tedy napovídá, že pokud u Šílené noci člověk pocítí ducha Vánoc, pak nejspíš v okamžiku, kdy Santa Claus někoho dekapituje lední bruslí. Jeho brutální jednání paradoxně motivuje snaha obnovit sváteční pohodu a vzkřísit duchovní hodnoty.
Na nečekané a ne vždy fungující přechody mezi kýčem a nestoudností naladí už prolog. Santa, kterého hraje David Harbour, známý jako šerif ze seriálu Stranger Things, si zahořkle vylévá srdce v zapadlém baru někde v Bristolu. Stěžuje si na nevděčnost dětí, těch "malých s*áčů". Potom se horko těžko odpotácí k saním taženým soby a vzlétne. Pro barmanku, jež ho pozoruje ze střechy, jde o magický moment. Alespoň do chvíle, než se podroušený vousáč v charakteristickém červenobílém outfitu vykloní a zaskočenou ženu od hlavy až k patě pozvrací.
Pádné důvody
Do role ošuntělého Santy, který kolem sebe místo pozitivní nálady šíří pach piva a sobích bobků, se Harbour vžil s ohromnou chutí. Jeho lítost, že Vánoce už nejsou tím, čím bývaly, je uvěřitelná. Stejně tak následná proměna v nelítostného akčního hrdinu, v úvodu předznamenána samozřejmostí, s jakou pouhým stiskem pěsti drtí ořechy. Naplno se může utrhnout ze řetězu při štědrovečerním nadělování dárků v jedné přísně střežené rezidenci.
Přepychové sídlo patří rodině Lightstoneových, kteří jsou až obscénně zámožní a hamižní. Gertrude, arogantní matka rodu, minimálně k části jmění přišla zpronevěrou. Stejně povedení jsou její syn a dcera. Soupeří, kdo se matce víc vlichotí do přízně a zajistí si dědictví.
Právě karikatury zbohatlíků představují koncentrát vlastností, jež Santovi poslední dobou berou chuť do práce. Když proto do domu vtrhne parta ozbrojenců vedených kriminálníkem, který si pro akci zvolil stylové krycí jméno Vydřigroš, protagonista nemá nejmenší chuť zůstat a někomu pomáhat. Jenže události se seběhnou způsobem, jenž mu nedá na výběr.
Ne všichni Lightstoneovi jsou nadto prohnilí. Gertrudinu vnučku a jmenovkyni má Santa na prořídlém seznamu dětí, které uplynulý rok nezlobily. Dívce nezáleží na hmotných dárcích. Především si přeje, aby se její rozhádaní rodiče zase dali dohromady.
Hlavně díky dobrotě a nevinnosti malé Trudy v Santovi postupně narůstá odhodlání vytrestat Vydřigroše a jeho kumpány s podobně nepatřičnými přezdívkami, kteří si přišli pro stovky milionů dolarů schovaných v trezoru. Po zuby ozbrojené žoldáky místo toho čekají otevřené zlomeniny, fatální střelná zranění nebo vánoční hvězda zabodnutá do oka.
Jak zjišťujeme během dušezpytných hovorů, které přes vysílačku vede s Trudy, Santa byl v minulosti krvelačným vikinským válečníkem. Plněním dětských přání se snaží odčinit staré hříchy. Vražedné schopnosti, které se v něm probouzejí, nepřicházejí z čistého nebe. Obdobně má Vydřigroš v podání Johna Leguizama pádný důvod nesnášet Vánoce.
Důvtipný kontrast
Snaha dodat postavám trochu hloubky je potěšující, nebude však důvodem, proč na Šílenou noc lidé vyrazí do kina. Stejně jako neoriginální zápletka, nezastírající inspiraci první Smrtonosnou pastí. Opět tu máme dům plný padouchů s cizím přízvukem a životem otráveného hrdinu, který by byl raději úplně jinde.
Hlavními atrakcemi Šílené noci jsou akční scény. Sice na ně diváci musí chvíli počkat, ale pak jich není málo a zdaleka nejsou tak tuctové, jak by se vzhledem k prosté premise dalo očekávat. Většina důvtipně využívá kontrastu extrémního násilí a vánoční stylizace, o kterou se starají blyštivé dekorace, zasněžená krajina, pohodové songy či hřejivé barvy.
Souboje tělo na tělo jsou rozmanité jak prostředími, v nichž se odehrávají, tak zapojením vánočních rekvizit. Santa soupeře škrtí světelným řetězem, vráží jim hlavy do perníkových chaloupek, hází na ně dárky, které vytahuje z kouzelného vaku. Lízátko ve tvaru hůlky mění ve stejně smrticí nástroj, jakým je pro Johna Wicka ostrouhaná tužka.
Akční scény se liší také stylem, jakým byly natočené. První se skoro celá odehrává v jednom nepřerušovaném záběru, jiná připomíná hru na schovávanou. Další využívá paralelního střihu. Vrcholná sekvence zase nabízí vtipnou a krvavou variaci na vánoční klasiku Sám doma. Včetně soundtracku imitujícího hudbu Johna Williamse.
Není pravděpodobné, že se v kině do premiéry čtvrtého Johna Wicka na jaře příštího roku objeví akční film, který by nápaditěji využíval lokací a každého předmětu, co se hrdinovi namane.
O to víc vedle těchto energických scén s vypiplanou choreografií bije do očí inscenační odbytost těžkopádných rozhovorů, jen sem tam okořeněných skvěle přeloženou slovní hříčkou, v nichž postavy řeší nefunkční vztahy a navzájem si sdělují, proč je potřeba věřit v zázraky. Zejména prostřední polovina slibně rozjetého snímku se kvůli tomu nepříjemně vleče.
Ostatní herci, včetně Beverly D’Angelové, známé z jiné adventní klasiky Vánoční prázdniny, nejsou srovnatelně zábavní a charismatičtí jako David Harbour a John Leguizamo. Přes veškerou snahu scenáristů zůstává rodina Lightstoneových na konci stejně protivná jako na začátku. Snaha přesvědčit nás s její pomocí o významu lásky a rodinné pospolitosti ve zlém chamtivém světě vyznívá falešně.
Takřka dvouhodinovou stopáž Šílená noc obhájit nedokáže. Zrazuje ji neskromná ambice nabídnout jak našlapanou akci a drzý humor, tak upřímně míněné vánoční poselství, být zároveň zábavou hodnou i zlobivou. Namísto posílení jedné či druhé polohy dochází v natahovaném závěru k jejich vynulování. Scén, kdy se film dokáže vyhnout patosu a klišé, je přesto dost na to, aby zafungovaly jako protilátka k nasládlému vánočnímu sentimentu.
Film
Šílená noc
Režie: Tommy Wirkola
CinemArt, česká premiéra 8. prosince.
