Max, teenagerka z problémové rodiny, která teprve nedávno našla kamarády a hned nato tragicky přišla o bratra, se stala součástí ansámblu hlavních postav Stranger Things až ve druhé sezoně. V té aktuální, kdy je stejně jako Mike, Eleven, Dustin a Lucas oběma nohama v pubertě, svádí největší boj se svými nejistotami. Právě na ni proto upíná pozornost hlavní monstrum, které se živí teenagerskými traumaty. Epizoda, v níž se Max téměř propadne do "světa naruby" plného příšer, je jednou z letošních nejlepších.
Zachránit svět tak, jak ho známe
Několik skvěle odvyprávěných scén už zkraje čtvrté řady připomíná, proč Stranger Things a jeho postavy milujeme. Ačkoliv hned v první epizodě při hře Dračího doupěte padne doporučení "Nesnažte se hrát si na hrdiny", je to právě kvůli všednodennímu hrdinství party kamarádů. Pokaždé jsou připraveni nasadit život jeden pro druhého a udělat vše, co je v jejich silách, aby zachránili svět alespoň tak, jak ho známe.
Divák, který zná Stranger Things povrchně, je možná může vnímat jen jako stylovou retro jízdu. Svět, jejž vytvořili američtí bratři Matt a Ross Dufferovi, se však od začátku nachází v zajetí "temné strany" síly nejen proto, že každá pohádka potřebuje zlo. Seriál poměrně otevřeně kritizuje mocenské nastavení USA a citlivě ukazuje, jak nás mohou začít ovládat naše vlastní nejistoty a úzkosti.
Moment, kdy několik kamarádů usilovně pracuje na tom, aby zachránili Max před monstrem zvaným Vecna, a nakonec při tom použijí její oblíbenou píseň od Kate Bush, můžeme číst jako snahu empatických blízkých odvrátit sebevraždu dívky, která se v nespravedlivém světě potýká s depresemi. Čtvrtá epizoda připomíná, že síla Stranger Things tkví v tom, jak rozumějí svým postavám a umějí nakládat s jejich emocemi. A to dost dynamicky: "děti ze Stranger Things" už totiž skoro nejsou děti.
Síla tohoto momentu v kombinaci s obrovskou sledovaností vyústila mimo jiné v masivní poslouchanost skladby Running Up That Hill od Kate Bush z roku 1985, která útěk Max ze spárů Vecny doprovází. A také vedla k debatám na sociálních sítích o tom, nakolik byla Kate Bush avantgardní či všeobecně známá. To je další věc, která jde seriálu skvěle. Protože od začátku vypráví příběh vyrůstající z popkultury a odehrává se v časoprostoru vzniklém z fragmentů fikčních filmových světů 80. let, mimořádně citlivě pracuje i s drobnými narážkami. Fascinace stylem 80. let, byť už nějakou dobu přechází v zájem o 90. léta, je do velké míry také zásluhou Stranger Things.
Panika z Dračího doupěte
Ani ve čtvrté řadě nejde jen o to, jak dobře mají tvůrci nakoukané snímky, jejichž tón, zápletky nebo estetiku používají k vytvoření vlastního vesmíru okolo ústředního městečka Hawkins. Pečují především o postavy, každé dávají podobný prostor, promýšlejí její vývoj i vztahy, vše adekvátně tomu, jak protagonisté stárnou.
Už třetí sezona posunula dospívající charaktery do světa takzvaných slasher filmů a dalších hororů, které v pubertě děsily samy bratry Dufferovy. Nejvíc se vztahují k Noční můře v Elm Street, Hellraiserovi nebo opusu Věc od Johna Carpentera.
Autorům se také daří zohledňovat pubertální pocity trapnosti a nezvladatelnosti prvních vztahů, náročnosti udržet přátelství v době, kdy je každého půl roku všechno jinak. Tentokrát jde hlavně o Mikea (hraje ho Finn Wolfhard) a jeho vztah s Eleven (Millie Bobby Brown) i Willem (Noah Schnapp). Čtyřka je tedy komplexnější než jednička, postav navíc přibylo, a tak je víc i příběhových linek, které tvůrci proplétají.
Kromě toho reflektují dobová společenská témata. Zatímco minulá sezona parodovala studenoválečné filmy typu Rudý úsvit a pracovala s paranoidním smýšlením reaganovských 80. let, do čtvrté řady se propisuje třeba satanská panika, kterou kromě rockové hudby vzbudila historicky první hra na hrdiny Dračí doupě.
I hru, jež vznikla v zasněženém státě Wisconsin a které se často oddávali zdánlivě introvertní podivíni, považovala takzvaná nová křesťanská pravice v čele s kazatelem Jerrym Falwellem za nebezpečnou pro mládež. V roce 1979 došlo k založení organizace nazvané Morální většina. Ta se stejně jako tehdejší "rodičovské zájmové skupiny" snažila proniknout do médií a veřejného diskurzu s cílem získat větší kontrolu nad tím, jak teenageři tráví čas.
Kampaň vedená proti celkem nevinnému "dračáku" souvisela především s případy mladých lidí, kteří spáchali sebevraždu, ačkoliv jejich rozhodnutí vzít si život měla pokaždé jiné důvody. Například v případě Jamese Dallase Egberta III, studenta Michiganské univerzity a známého hráče, který zemřel v roce 1980, šlo o stres z ambiciózního vysokoškolského prostředí. To však konzervativním aktivistům nebránilo dát úmrtí na vrub Dračímu doupěti.
Panika vyvrcholila v roce 1985, kdy televize CBS News věnovala celou hodinu vysílání oblíbené hře a spojila ji s 28 sebevraždami. Tehdejší konzervativní šílení z popkulturních novinek teď ve Stranger Things zastupuje hon na Eddieho Munsona, postavu pojmenovanou v ironické narážce na vraha Charlieho Mansona.
Na špici místo Bridgertonových
Eddie je jedním z nových aktérů, které seriál každou sezonu bez potíží zakomponuje mezi svoje stálice. Obrovský divácký úspěch - novinka překonala rekord letošní druhé řady Bridgertonových v počtu lidí, kteří si ji pustili za první víkend, a s přehledem se drží v tabulce nejdiskutovanějších titulů na Twitteru - už trochu znemožňuje si vybavit, jak překvapivým hitem byly Stranger Things na začátku.
V roce 2016 potvrdily roli Netflixu coby etablujícího se obra v televizní zábavě. Na rozdíl od politického Domku z karet nebo aristokratické Koruny, prezentovaných jako ambiciózní tituly, případně Orange Is The New Black z prostředí ženské věznice, jež naopak plnilo roli chytré, ale lehké komedie, přišly Stranger Things s vlastní "hrou". S fikčním světem stvořeným z jiných světů, který působí unikátně i povědomě zároveň, a kolekcí postav, jež mezi sebou mají "chemii" jako členové rodiny.
O šest let později kontrast mezi Stranger Things a zbytkem nabídky Netflixu ukazuje výsledek strategie streamovací služby, která mezitím vsadila na kvantitu místo kvality. Většina jejích nových seriálů je zaměnitelná, vytváří dojem zahlcení a v části obsahu se projevují sázky na algoritmy doporučující uživatelům vhodný obsah.
Stranger Things vnímá streamovací kolos správně jako jeden ze svých nejcennějších pokladů - jednu z mála značek, které jsou divácky oblíbené, kvalitní a jedinečné. Bratři Dufferovi mají absolutní tvůrčí svobodu i obrovské rozpočty, díky kterým se jim zjevně pracuje skvěle a jejich seriál šlape jako hodinky. Zároveň jim trochu nabobtnal do délky, jakou jiným Netflix nedovoluje. Ze čtvrté řady zatím uvedl sedm epizod delších než dřív, poslední dvě zveřejní až 1. července. Seriál pak vyvrcholí pátou řadou.
Definitivní rozuzlení
Některé části dějového propletence jsou tentokrát trochu slabší než jiné. Například ruská linka s policejním náčelníkem (David Harbour), Joyce (Winona Ryder) a Murraym (Brett Gelman). Hrdinku s nadpřirozenými schopnostmi Eleven od ostatních opět oddělují betonové zdi tajného výzkumného komplexu a čtyřka není tak vtipná ani rychlá jako trojka, která připomínala jízdu na horské dráze. Seriál to ale vyrovnává závažností. Přece jen se pomalu blíží ke konci, postavy už nejsou děti a tenhle svět nikdy nebyl tak docela v pořádku - nastává čas, kdy všechno zpočátku tajemné bude definitivně odhaleno. V sázce je docela dost.
Stranger Things stále zvládají být tou nejlepší letní zábavou s chytře zakomponovanými popkulturními narážkami, momenty, kdy si herci užívají prostor a vtipkují jako ve velkém zábavním pořadu, kde se sešly nejoblíbenější postavy. Tenhle popcornový seriál zvládá show, práci s emocemi i fikčními světy tak dobře, že nestačí ho jen sledovat. Stále víc o něm stojí za to i mluvit.
Seriál
Stranger Things IV
Tvůrci: Matt a Ross Dufferovi
První část čtvrté řady je k vidění na Netflixu.
