Cannes (od našeho zpravodaje) - Nejslavnější akce svého druhu, která se koná na jihofrancouzském Azurovém pobřeží, zažila předloni covidovou pauzu a vloni se odehrála v odloženém termínu, stále za mnohých protiepidemických opatření. Letos sice organizátoři ke každé akreditaci vydávají roušky, protože ale nejsou povinné, nosí je mizivé procento diváků. Festival se vrátil do starých kolejí.
Program je nabitý. Z mainstreamových titulů se pořadatelé mohou pochlubit světovou premiérou snímku Top Gun: Maverick, který tu s dalšími tvůrci osobně uvede herec Tom Cruise. Skandální očekávání vyvolává tělesný horor Davida Cronenberga nazvaný Zločiny budoucnosti, s novinkami se vrací několik držitelů zdejší hlavní ceny Zlaté palmy. Jsou to Švéd Ruben Östlund nebo Japonec Hirokazu Kore’eda.
Opoziční ruský režisér Kirill Serebrennikov zde premiéruje film Čajkovského žena s queer motivem. Jakoukoliv jinou, státem podporovanou ruskou účast v oficiálním programu festival odmítl. Paradoxně neakreditoval ani novináře z Ruska, kteří se proti invazi vymezili. Přestože nezávislá média v současném Rusku už neexistují, je to kontroverzní krok.
Na slavnostním zahájení naopak dostal prostor ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Sice mluvil o Chaplinově klasice Diktátor z roku 1940, ale samozřejmě v kontextu ruských raket dopadajících na jeho krajany. Zdůraznil nutnost filmu angažovat se proti diktaturám a vyjádřil přesvědčení, že tyrani pominou.
Slavnostní zahájení moderovala - zpočátku zjevně nervózní - herečka Virginie Efira, známá z loňského skandálního erotického dramatu Benedetta. Přivítala mezinárodní porotu vedenou francouzským hercem Vincentem Lindonem i hollywoodskou hvězdu Foresta Whitakera, který obdržel cenu za celoživotní dílo. Čest formálně zahájit 75. ročník na závěr ceremoniálu připadla herečce Julianne Mooreové, známé z filmů Magnolie nebo Hříšné noci.
Zahajovací snímek natočil Michel Hazanavicius, držitel Oscara za černobílého Umělce z roku 2011. Novinka byla v programu původně zařazená pod zkratkou Z, tu ale momentálně používá ruská armáda jako symbol invaze na Ukrajinu a na Západě začala být vnímána coby pomyslná novodobá svastika. Hazanaviciusovi tak nezbylo, než narychlo vybrat nový název: anglicky Final Cut, francouzsky Coupez!.
Pětapadesátiletý režisér střídá žánry a hrává si s různými druhy vytvářené i poodhalované iluze, což kromě filmu Umělec dokázal tituly Obávaný nebo Zapomenutý princ. V novince si pokusil poradit s žánrem levného japonského zombie hororu: příběh se točí okolo štábu, který ve Francii točí remake snímku Naneživo z roku 2017.
Nejprve sledujeme výsledek práce, film plný bizarních momentů, zcizení a absurdit. Nic v něm nedává smysl. Pak Final Cut odhaluje chaotické přípravy, které k tomuto levnému dílku, živě vysílanému na fiktivní online platformě, vedly. A nakonec výsledný film vidíme ještě jednou, avšak s novými informacemi.
Velkým problémem je, že vtipné to začne být až v poslední třetině, kdy nám tvůrci odhalují, jak se věci semlely. Spolu se smíchem v sále vzbudí i trochu pochopení pro štáb plný neumětelů, kteří pořád selhávají, ale zároveň se nepřestávají snažit. Každý špatný film by mohl být ještě o dost horší, říká nám vlastně Hazanavicius.
Jako pocta zombie kinematografii a levné, nadšenecké filmařině vyznívá Final Cut jen částečně. Imituje sice spoustu žánrových klišé, avšak znalost výchozích snímků působí trochu povrchně. Jádro toho, oč jde, skutečně tkví ve formátu "making of" neboli filmu o filmu. I když režisér do něj obtiskl něco málo ze svých rodinných poměrů a jednu z hlavních rolí ztvárnila jeho žena Berenice Bejo, celek nevyznívá ani nijak zvlášť osobně.
Hazanavicius sice v poslední třetině leccos z komediální podstaty zachrání, přesto jde o svým způsobem nejslabší zahajovací počin festivalu posledních let. Některé nápady asi působí lépe na papíře než jako výsledná podívaná.
Před třemi lety festival v Cannes také zahájila zombie komedie, Mrtví neumírají od Jima Jarmusche. I když to bylo jedno z jeho nejslabších děl, pyšnilo se hvězdnou hereckou supersestavou a lakonickou ekologickou myšlenkou propojenou se žánrovou podívanou. Michel Hazanavicius oproti ní zaostává ve všech ohledech. A čeští diváci budou mít příležitost se o tom sami přesvědčit: snímek už získal distributora a výhledově zamíří do tuzemských kin.
Autor je filmový kritik Radiožurnálu.
