Když se koncem roku 2019 objevila první série podle povídek a románů Andrzeje Sapkowského, hned se dočkala srovnání s populární Hrou o trůny. To přitom ani na úvodní, dosud nepochybně nejlepší část Zaklínače moc nesedělo.
Byť oba fantasy světy jsou plné násilí, špíny a nedostatku morálky, spisovatel George R. R. Martin - autor předlohy Hry o trůny - čerpal z klasických tolkienovských tradic žánru. Jen ten svůj svět plný komplikovaných vztahů mezi různými rody, národy a královstvími pojal realističtěji. Sapkowski spíše stvořil cyklus pokřivených slovanských a germánských báchorek i bájí, byť na rozdíl od povídek se v románové pentalogii o Zaklínači dopustil též větší epické šíře.
První řada adaptace Zaklínače se držela spíše povídkové epizodičnosti. Sledovala drobné půtky a pitky zabijáka příšer Geralta z Rivie, kterému britský herec Henry Cavill propůjčil podmanivě zachmuřené charisma bručouna, jenž se straní lidí.
Jenže počínaje druhou sérií tvůrci z této jadrné hospodské povídačky začali dělat drama plné politikaření. Románovým cyklem a povídkami o Zaklínačovi se inspirují jen volně. A berou si z něj spíš jednotlivosti - bohužel takové, které netvoří podstatu knih. A tak se hrdinka Ciri, o jejíž osudy v sáze jde, v předposlední epizodě aktuální třetí řady dlouze potlouká pouští, potkává jednorožce a divák vzdychá, proč Netflix - byť má Zaklínač relativně snesitelnou osmidílovou stopáž - opět produkuje především hromadu vaty.
Už ve druhé řadě se Zaklínač stával více epickým hrdinou než oním potulným nemluvou, co si jen něco chrčí "pod vousy". Byť se protagonisté potulovali zaplivanými krčmami a špeluňkami, nedařilo se vykreslit skutečnou špínu Sapkowského světa, který byl vždy cynický, ale také rasistický - v mnoha ohledech odporný.
Třetí řada se zcela ztrácí ve snaze snovat komplikovaný mocenský boj, ale přitom nedat najevo, kdo a oč tu bojuje.
V předloze se Geralt stranil okolí a odmítal se přidat na něčí stranu prostě proto, že nebylo jasných hrdinů ani padouchů. Každá frakce, každý mág či jiný ústřední aktér sledovali vlastní motivace. Seriál naproti tomu představuje jen různé, zaměnitelné party protagonistů, v jejichž abstraktních pletichách se ztrácí jak publikum, tak hrdina.
Jsou tu elfové, lidé, mágové i obludy. Ale různé skupiny jako by žily v oddělených prostředích, která spolu nesouvisí. A Geralt, Ciri či čarodějka Yennefer se nahodile - ať už spolu, či odděleně - potulují kontinentem a těžkopádnou, nezáživnou zápletku posouvají vstříc - čemu vlastně?
Představitel hlavní role Henry Cavill je fanouškem her i knih. A touto řadou se s rolí Geralta loučí. Že to bylo kvůli tomu, kam tvůrci ságu zavedli a nakolik se odklonili od předlohy, jsou jen spekulace. Kdyby ale byly pravdivé, hvězdě dříve známé ze Supermana by se málokdo mohl divit. "Má cesta v roli Geralta z Rivie byla plná příšer i dobrodružství. Pro čtvrtou řadu už však svůj medailon a meče odložím," napsal jen na Instagramu.
Když už autoři tvoří velmi volně na motivy, mohli by přijít s nějakými vlastními nosnými nápady. Spíše se však zdá, že jejich záměrem je natočit všechna fantasy klišé a Sapkowského ušmudlaný svět plný prohnilých bytostí očistit od největších návalů špíny.
Výsledek? Znalci předlohy si stěžují, čeho se jejich milované knihy dočkaly. A ti neznalí zase tápou, o čem se tu vypráví. Ano, bijec Geralt musí chránit a zachraňovat Ciri, občas zabije nějakou tu obludu či soka a dál? Dál už nic.
Když už tu někdo provádí opravdu špatné věci a vidíme třeba domy v plamenech s tím, že uvnitř hoří lidé, je to mnohdy natočené s takovou přepjatostí, až místo Sapkowského prohnilosti pozorujeme karikaturně vyvedené šestákové padouchy.
Občas celkový záběr na paláce u pobřeží poukáže, že seriál má za sebou nějakou výpravu. Škoda, že pak přijde scéna na paloučku, kde se postavy sejdou před kamerou a hovoří "na prázdno" způsobem, který připomíná spíše dávné televizní předchůdce Herkula a Xenu.
V první řadě se k této jednoduché žánrové zábavě Zaklínač ještě celkem hrdě hlásil. Nyní zůstal uvízlý v jakési bažině braku. Přitom předstírá, že chce být velkou epickou podívanou.
V posledních minutách třetí řady Geralt učiní zásadní rozhodnutí, že přestane stát opodál. A byť se tak stane za atraktivně nasnímaného řinčení seker a mečů, jen těžko lze ocenit něco víc než choreografii bitky. Ty opravdové morální volby seriálový Geralt nepodniká, byť o nich jednou či dvakrát během třetí řady pohovoří.
Filmaři stvořili natolik neživotný svět, že publikum chápe, proč s ním Geralt nechce nic mít. Je to spíš otázka vkusu než morálky.
Třetí řada končí před dveřmi epického vyvrcholení. Až v té čtvrté Geralt dostane tvář herce Liama Hemswortha, už si lze jen těžko představit, že by se s ním toužil někdo vydat na další dobrodružství.
Ne snad, že by Henry Cavill byl takové herecké eso a Hemsworth druhá liga. Jen ten Cavillův zápal pro věc představoval takřka jedinou pozitivní věc na posledních dvou řadách seriálu, nad jehož kvalitami se člověku chce pouze geraltovsky ucedit mezi zuby: "Sper to ďas."
