Recenze - Na nejnovější snímek bratrské autorské dvojice bratří Coenů, western Opravdová kuráž, se lze dívat dvěma základními způsoby. První bude sledovat uměleckou autorskou linii, druhý linii žánrovou.
Rozdíl a také způsoby hodnocení jsou přitom zásadní. Od "autora-umělce" se žádá hlavně "osobní zpověď" a "ponor do duše postav". Základním kritériem pak bývá, nakolik se podařilo autenticky vyjádřit určité pocity. V případě, že má někdo nálepku či funkci "žánrového řemeslníka", očekává se od něj spíše naplnění určitých konvencí, maximálně hra s pravidly žánru.
Problém ovšem nastává s tím, že Coenovi se do paměti publika zapsali za celou kariéru (i v poslední době) více jako oni umělci, kteří točí "divné filmy o divných lidech". Když nyní natočí "jen" žánrový film a ten je pak nominovaný na deset Oscarů, působí to v konkurenci soupeřů a kandidátů trochu nepatřičně.
Nový směr tvorby
Jejich western navíc není žádný Malý velký muž, Tanec s vlky, Půlnoční kovboj, Zkrocená hora, a dokonce ani Nesmiřitelní - nejde o otevřenou revizi kovbojského mýtu, který by zcela odmítal koncept hrdinství.
Když uvážíme, že Coenové před lety patřili mezi tzv. nezávislé filmaře, tj. tvůrce točící mimo velká studia, pak se to, že udělají víceméně tradiční western v duchu studiových požadavků na zábavnou podívanou, dá dokonce chápat jako určitá zrada na principech. Zvlášť po až sebezničujícím Seriózním muži vyhlíží Opravdová kuráž jen jako oddychovka.
Přitom Coenové už dlouho střídají "žánrovou zábavu" s depresivnějšími pohledy na Ameriku a vůbec fenomén současného člověka žijícího v odcizení světu. Po černobílém existenciálním retru Muž, který nebyl (2001) natočili romantickou komedii Nesnesitelná krutost (2003) a černou komedii Lupiči paní domácí (2004).
Právě tehdy se zdálo, že se bratři vyčerpali. Pak ovšem přišel triumfální návrat s moderním anti-westernem Tahle země není pro starý (2007). Následující komedie Po přečtení spalte (2008) už v sobě obsahovala i silně satirický tón vysmívající se snaze politiků monitorovat všechny občany i módě konspiračních teorií. Propojení zábavného filmu s autorskou výpovědí tak vyhlíželo jako nový směr jejich tvorby.
Když Coenové oznámili, že hodlají natočit remake klasického westernu True Grit z roku 1969 (u nás běžel pod titulem Maršál), v němž hrál hlavní roli John Wayne, vyvolalo to v konzervativnější skupině Američanů malou vlnu odporu. Předpokládalo se, že z Waynea coby "ikony jestřábí politiky" udělá nová verze směšnou figurku. Už proto, že roli šerifa Roostera Cogburna bude hrát "ikona levičáckých zhulenců" Jeff Bridges - jehož image spoluvytvořili právě Coenové ve flákačské komedii Big Lebowski (1998).
Tupý kýč
Výsledek je ale překvapující pro všechny strany. Opravdová kuráž se nakonec může líbit jak Sarah Palinové, která z verandy svého domu střílí kulovnicí medvědy, tak neworskému cinefilovi, který v návratech k westernu vidí převyprávění americké historie. A pochopitelně, může se líbit i všem lidem mimo Ameriku, kteří z nějakého důvodu spatřují v kovbojkách poslední útočiště romantiky i chlapské ryzosti.
Vtip spočívá částečně v tom, že už originál z roku 1969 byl v podstatě dost revizionistické dílo; šlo o jeden z prvních kroků narušující svatozář ideálu. Sám Wayne si ostatně prošel všemi vývojovými fázemi westernu a na sklonku života hrál ve filmech, které zpochybňovaly liliovou čistotu "hrdinů Divokého západu". Před Maršálem-Opravdovou kuráží to byl hlavně snímek Muž, který zastřelil Liberty Valance (1962).
Wayne měl schopnost sebereflexe, co se týče obrazů minulosti, ale zároveň byl naprosté pako, co se týkalo současnosti. Jen rok před Maršálem hrál hlavní roli a spolurežíroval jeden z nejhloupějších, nejnudnějších a nejsměšnějších propagandistických filmů všech dob - Zelené barety, v nichž se pokoušel obhajovat tehdy aktuální válku ve Vietnamu.
Jestli si s odstupem důvody intervence ve Vietnamu a výsledek mnohaletého konfliktu může každý vykládat po svém, pak Wayneovy argumenty a způsob, jakým zobrazoval "Vietnam", se pořád nedají přijmout jinak než jako tupý, militaristický a lživý kýč.
Postava jednookého šerifa Roostera Cogburna byla Wayneovým vykoupením - tento představitel zákona je opilecký hrubián, který se nenamáhá zločince zatýkat, ale rovnou je střílí. Sám přitom má černou minulost - dříve byl lupič, odešla od něj žena, syn ho nenávidí. Že je momentálně "rukou spravedlnosti, znamená krutý paradox a žert. Už dříve nebyly všechny Wayneovy postavy černobílé, ostatně hrál ve více než 170 filmech; ale nikdy v sobě nenesly tolik problematických rozporů jako zde.
Nakonec za svůj výkon dostal Oscara. A možná tohle při zpětném ohlédnutí byla motivace pro Coeny. Dnes se Wayneovo herectví jeví příšerně a za současných podmínek by nikdy nikoho ani nenapadlo ho nominovat na jakoukoli cenu, možná tak Zlatou malinu.
Vzít opět předlohu
Celou dobu při sledování originálního filmu vidíme jen Waynea, který se zoufale snaží předstírat opilce a hrubiána; ale všechna ta prázdná gesta působí neskutečně falešně. Stejně tak hlavní hrdinka, jíž má být čtrnáct a hraje ji (tehdy) 22letá Kim Darby, vyznívá příliš idealisticky, resp. je spíš protivná.
Coenové tedy prostě znovu vzali knižní předlohu Charlese Portise a převedli ji ve všech ohledech lépe. Pokud srovnáte jednotlivé situace a scény, pokaždé je vyřešili dramaturgicky i inscenačně s mnohem větší věrohodností.
Na rozdíl od prvního filmu, který se stále nesmyslně vyžívá v technicolorových barvách, a proto se odehrává pouze za dne, je remake podstatně temnější a mnohé akce se konají logičtěji v noci (kamera Rogera Deakinse má ale i tak dost prostoru pro krajinomalebné záběry.) Jakýkoli násilný čin vyplyne a vypadá přirozeněji, postavy jsou špinavější a otrhanější; nebezpečí se dá pociťovat akutněji a všechny hlášky vyznívají výrazně vtipněji, případně některé méně vtipné chybí a místo nich nastupují jiné.
Člověk si najednou uvědomí, že technické prostředky, nároky na herce, pečlivější výběr lokací, i množství záběrů a střihů za těch několik desítek let pokročily do fáze, kdy i zábavné filmy působí mimořádně realisticky.
Také konci se podařilo dát mnohem pravděpodobnější, tj. deziluzivní vyznění. Opravdová kuráž roku 2010 je konečně tím, čím měl být film z roku 1969. Je to docela zvláštní pocit: sedíte v kině na novém filmu a od prvních minut máte pocit "tohle bude klasika". Zatímco při koukání na originál si říkáte: "Hm, tohle že byla klasika?"
Vyčítat snímku dnes už zapomenutého režiséra Henryho Hathawaye (klasický noir Polibek smrti, drama Niagara s Marylin Monroe, a pak hodně westernů, z nich je kromě True Grit známý hlavně Jak byl dobyt Západ), že je příliš umělý, na to, aby mohl být alternativním pohledem na minulost, přitom není až tak od věci. Již v té době vznikaly filmy jako Divoká banda od Sama Peckinpaha, které v sobě měly syrovost i eleganci nového akčního stylu.
Jen lépe a znovu
Na knižní předloze Coeny určitě zaujal i velmi květnatý jazyk, jaký sami používají ve svých autorských scénářích. Slovní výměny mezi hrdiny by zapadaly i do civilní konverzační komedie; ale v kombinaci s tím, že jde téměř neustále o život, získávají nádech dokonalé absurdity. V brutálním prostředí, kde nelze nikomu věřit a neexistují pravidla, se všichni snaží hovořit vybraně jako knihy, a přitom si uvědomují nepatřičnost svého jazyka, který jakoby se jen pokoušel krotit nebezpečnou realitu.
To v původním filmu zaniká, protože celý působí nepatřičně, zatímco v remaku je zřejmý odstup postav od svých rolí. Skutečně: jde tu o odstup postav od rolí, jež se snaží hrát pro ostatní, ale není to herecký odstup od role, jaký předváděl Wayne a jeho kolegové před čtyřiceti lety. Dnes se herci do rolí noří; převtělují se a proměňují nejen vnějškově.
Že to dovede Jeff Bridges a Matt Damon, případně Josh Brolin a Barry Pepper, není překvapení. Úchvatný objev ale představuje čtrnáctiletá Hailee Steinfeldová. Možná je na konci recenze trochu pozdě to zmínit, ale tento film patří jí. Ona je tahoun příběhu a samozřejmě ona je tou postavou, která má opravdovou kuráž a mnohem větší koule, než všichni ti smradlaví chlapi kolem ní.
Rozumově předčasně dospělá holka, která se rozhodne, že pomstí smrt svého otce, najme si k tomu údajně nejdrsnějšího šerifa a pronásleduje pachatele až do daleké divočiny, není obyčejný, respektive hollywoodsky přemoudřelý spratek. Na to má mnohem větší osobnost i reálné nevyfantazírované schopnosti.
Jinými slovy: na tento film by také měly povinně chodit všechny náctileté milovnice Twilightu, aby si konečně utvořily nějaký dobrý životní vzor.
Otázku, zda je Opravdová kuráž "umění", které by se mělo oceňovat na Oscarech, můžeme klidně obrátit. Na Oscarech se nutně neoceňuje umění, které znamená stylotvorný pokrok nebo šíří nové myšlenky. Velkou část oslav tvoří návrat k tomu, že studia stále umějí vyrábět "staré dobré příběhy". V tomto případě "jen" znovu a lépe.
| Opravdová kuráž | |
| True Grit | |
| Žánr: | Dobrodružný, Drama, Western |
| Režie: | Ethan Coen, Joel Coen |
| Obsazení: | Jeff Bridges, Matt Damon, Josh Brolin, Barry Pepper, Hailee Steinfeld, Paul Rae, Dakin Matthews, Domhnall Gleeson, Leon Russom ad. |
| Délka: | 110 minut |
| Premiéra ČR: | 17.02.2011 |
