Recenze - Té chvály je možná příliš. A leckdo se po zhlédnutí nyní už čtyřoscarového snímku Tahle země není pro starý může podivit. Co je na tom tak úžasného? O čem tenhle film vůbec je? Nechybí mu něco typicky coenovského? A je lepší než Fargo, které před dvanácti lety získalo Oscara za scénář?
Jisté je, že Tahle země představuje návrat k vážněji a temněji pojímaným snímkům; že spojovat si Coeny především s novějšími humornými kousky typu Big Lebowski a Bratříčku, kde jsi? může zastřít vzpomínky na vynikající Blood Simple (Zbytečnou krutost) a Millerovu křižovatku z počátků jejich kariéry.
Další potíž budou mít ti, kdo četli stejnojmennou předlohu Cormaca McCarthyho. První a zcela zavádějící dojem totiž bývá, že adaptace je otrocká, což souvisí hlavně s tím, že 90 procent dialogů je převzato beze změn.
Poslední zásadní problém budou mít ti, kteří se napapouškovali, že Coenové točí filmy o "amatérech" zločinu, jež sledují se směsicí zlomyslnosti a soucitu.
Hrdinové jako archetypy
Zbavíme-li se touhy chtít další ironickou komedii o amerických flákačích, loserech či rovnou buranech, dovedeme-li porovnat zásadní změny významových důrazů mezi knihou a filmem (případně se jimi nezabývat a vidět film sám o sobě), a máme-li dost čistý zrak na to, abychom viděli, že tentokrát se jedná o souboj nikoli amatérů, ale drsných profíků, pak máme šanci docenit genialitu a jemnost nejvyzrálejšího počinu bratrského tandemu.
Vyprávění má tři hlavní hrdiny, kteří se za celý film nepotkají přímo tváří v tvář. Pasou po sobě, ale většinou vidí jen stopy nebo následky. Fascinující je, kolik detailů z jejich akcí vidíme a kolik obsáhlých promluv od nich uslyšíme, ale jak strašně málo o nich víme; tito lidé se projevují hlavně jako archetypy.
Vietnamský veterán, svářeč a lovec Llewelyn Moss narazí v poušti na bandu Mexičanů, kteří se navzájem postříleli při předávce drog, a vezme si kufřík se dvěma miliony dolarů. Tím se ovšem ihned stane terčem nájemného zabijáka Antona Chigurgha, který má peníze doručit zpět jejich majitelům. A z povzdálí jejich naháněčku sleduje stárnoucí šerif Ed Tom Bell.
Knižní předloha je neuvěřitelně lakonická v popisu toho, jak hrdinové vypadají, jaký tón řeči mají a jak vypadá okolí. Strohé dialogické pasáže bez používání uvozovek střídají kurzivou psané pasáže šerifova lidového mudrování o zkaženosti dnešního světa míněno Ameriky 80. let.
Coenové tedy museli literární "kostru" obalit masem konkrétního zjevu a projevu herců a napustit obrazy "jižanskou" atmosférou. Právě cit pro jazyk a geografii z Coenů dělá mistry a s obsazením zachmuřeného Joshe Brolina (Moss), autisticky působícího Javiera Bardema (Chigurgh) a vráskami rozrytého Tommyho Lee Jonese (Bell) měli velmi šťastnou ruku.
Zdánlivá jistota žánrových rolí
Co Coenové ovšem nemuseli udělat, ale čím právě posunuli své dílo na úroveň, před níž se museli sklonit i Oscaři obvykle určení pro jiný druh filmů, je schopnost pohrát si jednak s žánrovým očekáváním diváků a jednak s poselstvím příběhu, které se od předlohy dost radikálně odklonilo.
Tahle země není pro starý v sobě kombinuje prvky westernu a thrilleru; přičemž osudy Mosse a Bella jasně ilustrují, že když někdo přestoupí ze známého "westernového" území do thrillerových vod, nemůže se spoléhat na to, co by zvládli jako kovboj. Zabiják Chigurgh se zase snaží určovat všem svá zvrácená pravidla a prezentovat se jako nesmrtelný a neviditelný, i on ale nakonec okusí zásah náhody a nehody.
Jeho posedlost sebekontrolou a snaha být ten nejhorší vrahoun - jaký už nemůže v reálu existovat a patří spíše do řádu filmových monster - vezme za své. Vůbec všichni aktéři ve filmu si jaksi lebedí ve svých "žánrových" rolích, ale život je prostě překvapí a donutí z nich vystoupit, či na svoje tvrďáctví dojet.
Vyprávění baví a někoho také rozčílí promyšlenými výpadky z rytmu. Jednak mnohé akce protahuje, jednak je přerušuje a některé podstatné zvraty dokonce vypouští. Divák tak může být napjatý, jestli už konečně dojde k očekávanému a jestli to vůbec uvidí; a taky může být přeorientován do úplně jiné linie, ve které příběh zcela vyhasne.
Amerika včera, dnes a zítra
Tyto postupy jsou motivovány tím, že jak v knize i ve filmu je nejméně činnou figurou, ale zároveň hlavním pozorovatelem a komentátorem šerif Bell. Jeho selské rozumy pronášené roztomile vidláckou angličtinou v knize tvoří hodnotový piedestal.
V jádru jde o nekomplikovaný pohled věřícího konzervativce, který sice vyznává silové řešení, ale zároveň si není jistý, zda je schopen nějak bojovat se světem, v němž platí nikoli opačná pravidla, než která vyznává on, ale kde neplatí pravidla žádná.
Jenže tím, že Coenové časově přeházeli a pokrátili mnohé z toho, co šerif říká, jsme ve výsledku konfrontováni s totální absurditou nic nedává smysl a žádné jasné hodnoty neplatí; což je přístup, jímž líčí svět postmoderna.
Zároveň však film nedává nijak najevo, že by si z šerifa dělal legraci, což je ještě víc matoucí i zábavné.
Z Coenovic filmu zkrátka nelze jasně vyčíst jednoznačný politický postoj. Je to "pouze" velice komplexní a se znalostí místních reálií vykreslený obraz toho, co je pro Ameriku důležité: práce, profesionalita, chlapská čest a honba za prachy.
Z této audiovizuální rozpravy na motivy Amerika včera, dnes a zítra nakonec vyvěrá těžko popsatelná existenciální sklíčenost. Ale taky pocit: viděl jsem film, jaký se nerodí každý rok.
No Country for Old Men, USA 2007. Scénář a režie: Ethan a Joel Coenovi, kamera Roger Deakins, hrají Josh Brolin, Javier Bardem, Tommy Lee Jones, Woody Harrelson, Kelly McDonaldová ad 122 minut, distribuce Bontonfilm. Česká premiéra 28. února 2008.
