Recenze - Jedno z nejstrašnějších klišé ohledně filmů bývá, že si někdo "užívá svou roli". Může to znamenat cokoli a rozhodně ne to, že film je díky tomu dobrý. Jakmile si herci kradou film pro sebe, vypovídá to o slabé režijní kontrole, řídkém ději a hvězdném egoismu.
Pokud přistupujeme na tuto hru, přestáváme filmy chápat jako fungující stroje a vidíme je spíše jako volné pole pro exhibice a nekritické fanouškovské nadšení z toho, že vidíme své oblíbence, jak blbnou.
V případě černé komedie Po přečtění spalte se dá do této hodnotící pasti s frází o "užívání si" snadno spadnout. Pokud máte rádi superhvězdy George Clooneyho a Brada Pitta, hvězdu střední cenové skupiny Johna Malkoviche a méně známé, ale výrazné herečky Frances McDormandovou a Tildu Swintonovou, budete z jejich izolovaného šaškování i vzájemné souhry čurat blahem magi v kostkách.
Konfrontace odlišných měřítek
Hlavní podíl na tom, že Po přečtení spalte je výtečná a výjimečná komedie, však mají scenáristé a režiséři Ethan a Joel Coenovi. To jejich autorské gesto dokáže zdánlivému malému chaosu na plátně vtisknout řád - a dovolí nám zpětně za řádem organizovaného špehování nazřít univerzální vesmírný chaos.
Nepřeháním; jen si všimněte, jakým záběrem film začíná a končí - zoomováním přes satelitní družici z orbity až na povrch zemský a zpátky. Málokdy najdete hezčí potvrzení teze, že humor vzniká z konfrontace odlišných měřítek.
Nejnovější film bratrů Coenových lze jistě brát jako oddechovku po oscarovém dramatu Tahle země není pro starý, ale jde přitom o promyšlené cvičení na téma relativity poznání. Napovídá tomu i reklamní slogan Intelligence is relative, který má hned několik významů.
Každý z hrdinů si o sobě myslí, kdovíjaký není chytrák a jak dobře má vymyšlený plán, díky němuž prokoukl všechny ostatní a sám má krytá záda. Přitom je s postupem času konfrontován s tím, že je součástí mnohem širšího plánu a zdaleka není pánem situace.
Všichni spolu chrápou
Vyhozený analytik CIA Osbourne Cox (Malkovich) se rozhodne napsat výbušné memoáry. Materiály k nim se ale shodou okolností dostanou do ruky dvěma zaměstnancům fitcentra Chadovi a Lindě (Pitt, McDormandová), kteří se rozhodnou Coxe vydírat.
K dovršení zmatku je potřeba doříct, že s Coxem se chce rozvést manželka Katie (Swintonová), která mu zahýbá s bývalým bodyguardem Harrym (Clooney), a že Harry je ženatý a randí přes internetovou seznamku s více ženami. Po Lindě zase pase majitel fitcentra, nešťastník Ted.
A jak jeden otevřeně uhání či tajně sleduje druhého, nevšimnou si včas, že jejich podezřelé aktivity sleduje rovněž CIA. Bohužel ale není schopná rozluštit nic víc, než že "všichni tihle magoři spolu chrápou" - což mimochodem taky není pravda. Například spojenectví Lindy a Chada je čistě kamarádské.
Kouzlo snímku Po přečtení spalte vychází z toho, že je tato komedie podávaná jako smrtelně vážný thriller, který má vzbuzovat paranoiu ohledně všemocnosti tajných služeb. Ve skutečnosti je i inteligence výzvědné služby (v angličtině rovněž označované jako "intelligence") velmi relativní.
Politický thriller postavený na hlavu
Coenové vlastně staví žánr paranoidního politického thrilleru úplně na hlavu. Ukazují, že lidské chování je natolik nahodilé a nevypočitatelné, že sebedůslednější monitorování občanů nic nezmůže. CIA je tu za pouhé pozorovatele-blbečky, kteří nemají nijak navrch nad blbečky, kteří si navzájem kazí život, jen aby si urvali pro sebe kousek domnělého štěstí, slávy, či zadostiučinění.
Coenové mnohokrát předtím zkoumali lidské sobectví, ale snad nikdy nebyli autorsky vůči svým postavám tak cyničtí a zlomyslní. Žánr filmu se postupně od klasické bláznivé a upovídané komedie (jíž se v Americe říká screwball) přesouvá až ke společenské satiře, která v mistrné zkratce načrtává podoby strachu a podezíravosti, které vládnou současným Spojeným státům, a přitom poukáže na přízemnost těchto obav.
Film je přitom natočený jakoby levou zadní; s naprostou sebejistotou a lehkostí, která bere dech. Proplétá se tu nějakých pět šest dějových linií, v nichž se vůbec neztrácíte, ale naopak máte informačně dost času nad postavami přemýšlet, a tudíž můžete předvídat, k jakému průšvihu - mírně řečeno - se řítí.
Stejně bravurně Coenové ovládají i moment překvapení. Téměř žádný silný zvrat v ději nečekáte a zasáhne vás silou, v níž je šok vystřídán smíchem.
Už nežijeme v šedesátých letech
Celý film autoři údajně psali na přeskáčku se scénářem Tahle země není pro starý, čemuž se kvůli rozdílné náladě ani nechce moc věřit. Ale když se podíváte na oba snímky podrobněji, zjistíte, že mají cosi společného.
Oba pokračují v postmoderním zvěstování konce dějin, zhroucení tradičních jistot a zobrazují třecí plochy mezi vážnými a nevážnými tématy, mezi vznešeností a nízkostí.
Pokud Tahle země není pro starý byla, mimo jiné, o tom, že dnes nelze být kovbojem a prožít si westernové dobrodružství, které dopadne dobře, tak Po přečtení spalte si utahuje z politických thrillerů a všeobecné popularity tupých konspiračních teorií.
Už jsme někde jinde než v 60. a 70. letech, tak změňte úhel pohledu a zkuste se tomu zasmát, vzkazují nám dva bratři v triku.
| Po přečtení spalte | |
| Burn After Reading | |
| Žánr: | Komedie, Špionážní |
| Režie: | Ethan a Joel Coenovi |
| Obsazení: | John Malkovich, George Clooney, Frances McDormandová, Brad Pitt, Tilda Swintonová, Richard Jenkins ad. |
| Délka: | 96 minut |
| Premiéra ČR: | 15.01.2009 |
