Recenze - Takhle legrační film o krizi víry se často nevidí. Bratři Coeni ve svém novém snímku vytvořili v podstatě komediální verzi biblické Knihy Jób, do které dokázali zaplést kvantovou fyziku i písně Jefferson Airplane. Přitom vůbec nejde o jednoduchou parafrázi, ale o dílo, které jóbovské poučení o nepochopitelnosti zla dovádí ad absurdum.

Ze starších filmů bratří Coenů jsme zvyklí na situace, které se hrdinům vymykají z kontroly. Zlomyslná náhoda v nich narušuje perfektně promyšlené plány a nasměrovává běh událostí nečekanými a většinou neblahými směry. Počínaje filmem Tahle země není pro starý se ale zdá, že dvojice tvůrců dává úloze neurčitosti ve světě mnohem absolutnější úlohu.

Nihilistický anti-western podle románu Cormacka McCarthyho nás staví do pozice otřesených diváků sledujících řetězce scén paralyzujícího násilí páchaného bez zjevných důvodů. Následující konspirační fraška Po přečtení spalte zase stupňuje fatální nedorozumění do stavu úplného chaosu.

Každodennost je mnohem neuchopitelnější

Nejnovější Seriózní muž opouští téma zločinu a zavádí nás do prostředí židovské komunity ve Spojených státech počátku sedmdesátých let, aby nám ukázal, že každodennost je ještě mnohem neuchopitelnější než zákeřně zamotaná žánrová schémata.

Snímek sleduje životní krizi židovského učitele fyziky, jemuž se jeho rodinné, pracovní i společenské vztahy stále více rozpadají, až naberou razanci sílícího tornáda, které nám dílo ukazuje v posledním záběru. Snímek s ohromnou invencí a důsledností stíhá hrdinu novými a novými ranami osudu, u kterých se většinou tak trochu smějeme hrůzou.

Foto: MFF Karlovy Vary

V podstatě jsou to všechno variace na nejrůznější vážné i komické snímky o životních krizích, ale film jim vždycky dokáže dodat novost; ať už brilantním načasováním jednotlivých point, citem pro obsazování výstředně vypadajících herců nebo dováděním dějových motivů do bizarních krajností. Coeni se navíc při psaní scénáře inspirovali vzpomínkami na své dětství v židovské komunitě, takže velká část vtipů se nevybíravě strefuje do židovských zvyklostí.

Bohatá zásobárna krizových situací tu ale slouží jen jako základna pro nové vyslovení problému, který se nese od od Jóba až ke Kafkově povídce Před zákonem - totiž že svět se zdá mít podobu otázky bez odpovědi.

Rabíni a kvantová fyzika

Jobovská odpověď, která spočívá v obrácení se od rozumu k víře, je v Seriózním muži je předkládána skrze postavy rabínů, jež se zoufalý hrdina rozhoduje vyhledat. Jejich absurdní podobenství o parkovišti či o tajuplném vzkazu na vnitřní straně chrupu nic netušícího člověka ovšem nepůsobí příliš přesvědčivým dojmem.

Foto: ČSFD

Jiné jméno téže záhadě dává i kvantová fyzika s principem neurčitosti a známým Schrödingerovým myšlenkovým experimentem s kočkou, k jejichž exaktní nejistotě se hrdina také upíná. Stejně zneklidňující souvislosti dostává i text písně Somebody to Love od Jefferson Airplane, jež se ve filmu stále vrací jako refrén.

Snad nejvíce zdrcujícím dojem působí apely na to, aby hrdina přijímal všechny rány osudu s pokorou. Všechny problémy se totiž týkají jeho všedního života a útočí na něj tak, že je není možné ignorovat. Finále díla pak působí jako vítězství kruté banality života nad teoreticky přijímanou povzneseností.

Další a další nepříjemné události postupně odstraňují z cesty všechny možné teoretické odpovědi na příčinu a smysl hrdinova utrpení. Snímek nakonec diváky vystaví záhadě, se kterou se nelze smířit tak snadno, jak to hrdinovi doporučuje postava otce problémového korejského studenta v jednom z klíčových dialogů.

Foto: Aktuálně.cz

Pro diváky, kteří mají ve filmech rádi jasno, může Seriózní muž být podobně neuspokojivý jako předchozí dva filmy Coenů. Valná část dějových peripetií má otevřený konec, pokud neústí přímo do paradoxu. Celý film podobně jako jeho úvodní scéna s dybbukem ukazuje situace, které mohou mít několik možných vysvětlení a mohou vést k rozličným následkům, z nichž některé jsou velmi hrozivé.

Nejosobnější dílo?

Přitom odepírá divákům to, na co jsou zvyklí, totiž jednoznačné porozumění celé situaci a ukázání skutečných důsledků. Situace hrdinů posledních bratrských filmů naproti tomu zůstávají  neurčité. Tahle země není pro starý vztahuje tuto neurčitost k stárnutí, Po přečtení spalte ke zločinu. V Seriózním muži má problém nezodpovězených otázek dosud nejširší důsledky, protože se řeší na půdě zmíněné každodennosti a zároveň víry.

Těžko říct, nakolik je temná komedie Coenů jejich nejosobnějším dílem, jak se občas píše. Podobnost dějiště filmu s reálnou dobou dospívání obou tvůrců je čistě povrchní a nejvíce autobiograficky vyznívají scény, kde vystupuje hrdinův pubertální syn.

To je také jediná postava, kterou snímek sleduje i v situacích, kdy hlavní hrdina není přítomen. Jeho trable související se ztracenými penězi a lehkými drogami vyznívají oproti trápení jeho otce bezstarostně a šťastně.

Díky nim se ale ze Seriózního muže stává generační film, kde starostmi rozervaný dospělý hrdina stojí mezi dítětem, které před problémy utíká jako chlapec před rozzlobeným sousedovým synem, a mezi starcem, jenž se před nimi ukrývá do velebné a moudré nevědomosti.