Tříhodinový opus, který od čtvrtka promítají kina, sráží diváky do temnot, kde se hrůza mísí se zmarem. Ale též s euforií.
Batman na rozdíl od "skauta" Supermana nikdy nebyl jen šlechetným zachráncem světa. Motivovala ho pomsta, čelil svým strachům a komiksy i filmy se s tímto faktem vyrovnávaly různě. Tim Burton na přelomu 80. a 90. let minulého století natáčel příběhy z groteskního lunaparku, zvrácené bajky, v nichž jako by postavy Batmana, Catwoman či Penguina přebíraly od zvířat, po nichž se jmenovaly, mnohem víc než jen kostým.
Režisér Christopher Nolan v novém tisíciletí vytvořil drsnou, špinavou, v mnoha ohledech nezvykle realistickou superhrdinskou trilogii, kde pro změnu komiksová klišé dostávala velmi plastický obal. Jen Zack Snyder ve snímcích Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti či Liga spravedlnosti příliš nepochopil, že k vyvolání temnoty nestačí, když je na plátně tma, prší a postavy sošně, mlčky čekají, co bude dál. Snyderovy mrtvolné filmy proměnily superhrdiny v neživotné sochy.
Režisér a spoluscenárista nového Batmana Matt Reeves jako by se kromě jiného každým záběrem mimoděk vysmíval právě této umělohmotné digitální atmosféře svého předchůdce.
Nový Batman se také celý topí v temnotě noci, pouhé dvě scény se odehrávají za svítání či během pošmourného šedivého rána. Jedna z nich se týká pohřbu. Jenže Reeves se svou poetikou vrací kamsi do hlubin 90. let, daleko od digitální prázdnoty. Když zazní podladěné kytary tehdejší grungeové kapely Nirvana, není to náhoda či autorova libůstka, jíž by vzpomínal na mládí. Emotivní bezvýchodná hudba perfektně podkresluje film, který čerpá inspiraci třeba z nálady drsných kriminálek režiséra Davida Finchera.
Většina scén tu nemá jasné obrysy. Batman nemusí pátrat dalekohledem, i tak kamera sleduje objekty svého zájmu jako v mlze a zbytek scény nechává utopený v šedočerných stínech, jimiž probleskávají naoranžovělá světla nočního města Gotham, které je prolezlé korupcí. A kde jako by spravedlnost neexistovala.
Robert Pattinson představuje úplný protiklad Batmana, jakého v Nolanových filmech ztvárnil Christian Bale. Jen občas je viděný bez masky coby milionářský synek Bruce Wayne, který pod svou veřejnou personou ukrývá fakt, že po nocích honí zločince, aby chránil město a pomstil smrt rodičů. Pattinsonův Bruce Wayne je mladík s rozervanou tváří, s temnými stíny kolem očí, spíše působí jako jeden z feťáků ujíždějících na droze zvané kapky, které je Gotham plný. Pattinson však tíhu role unese a zahání vzpomínku na jiné neblaze proslulé filmy, jimiž se proslavil a kde také dával na odiv svou trpící tvář.
Tenhle Bruce Wayne nemá čas na večírky a společenské hry, neboť je cele pohlcený znepokojivou sérií vražd mocných lidí, jež demoralizuje město. A také vlastní minulostí, s níž ty činy možná souvisí. Proto takřka neodkládá kostým. A prohání se nocí, která mu však nedává příliš prostoru pro akční hrátky a další neodmyslitelné prvky komiksových velkofilmů.
Režisér Reeves odvážně vede diváky do pekla, v němž motory občas burácí víc než v závodnických filmech. Honičky se mění v sérii expresivních obrazů, kde nejde o co nejjasnější snímání opulentní akce, ale pozvolné modulování pocitů publika. O zesilování zmaru a celého spektra nepříjemných emocí, které tvůrci přenášejí z postav na diváky. Ale také o euforii z enormně stylové podívané.
Autorské ambice Reeves jasně prokázal snímkem Monstrum z roku 2008, v němž amatérskou ruční kamerou sledoval, jak se skupinka Newyorčanů snaží zorientovat uprostřed metropole ničené obří příšerou. Už tehdy bylo jasné, že filmař rád posouvá žánry na hranu. Natočil katastrofický snímek, v němž prakticky neukázal monstrum, a místo obvyklých radostí ze sledování velkých pláten pokrytých masovou destrukcí přebral omezenou perspektivu jednotlivců uvězněných v troskách města.
Mezitím Reeves restartoval sci-fi ságu o Planetě opic, kde dokázal, že umí invenčně pracovat s převzatou látkou i poradit si s velkými rozpočty. Nyní ve znovuoživení batmanovského světa jako by obojí spojil. Přetváří svět jednoho z nejslavnějších superhrdinů v prostor plný strachu i beznaděje a podobně jako ve snímku Monstrum nám neukazuje zrůdy. Ale nikoli proto, že by se jim kamera vyhýbala. Paradoxně proto, že je jimi film přeplněný.
Objevují se tu známí padouši batmanovského světa jako Penguin či záhadný hádankář Riddler. Ale o kolik jsou tito děsivě vyhlížející lidé horší než zbytek města Gotham? Není šílený Riddler v podání jako vždy kouzelně odpudivého Paula Dana nakonec onou - byť vyšinutou - spravedlností, která krutými metodami supluje práci zkorumpovaných bezpečnostních složek?
Ve městě, kde lze věřit jen málokomu, je třeba i takový nápad zvážit. Matt Reeves si sebevědomě půjčuje a přetváří motivy z předchozích batmanovských filmů, například třenice mezi Batmanem a komplikovanou Catwoman i půtky s mafiánem Penguinem se částečně dotýkají toho, jak na tyto postavy hleděl Tim Burton v díle Batman se vrací, jednom ze svých nejlepších a celkově dosud nejlepším filmu o Batmanovi.
Reeves nedosahuje tak čistého vykreslení smutku, jakým své postavy naplnil Burton, když vyprávěl bajku o zvířatech, která nemohou být lidmi. Reeves je brutálnější, jeho hrdinové působí pochroumaně, zjizveně, tady není místo pro romanci. A pokud, tak jen takovou, která končí v troskách.
I díky kameře Greiga Frasera nový Batman pomalostí a pozvolným ponorem do temnot připomíná další nedávný, podobně ponurý, temný a atmosférický blockbuster Duna. Oba snímky sdílí i podobný přístup k postavám, které často pronášejí trochu patetické či banální věty. A podobně jako u Duny se tu může publikum dělit na ty, kdo se na hrdiny napojí a budou jejich smutek či bolest hluboce prožívat, a na ty, které film nechá spíš chladnými. A zůstanou u ocenění jeho formálních kvalit.
Jakmile ale tento noirový Batman - zápasící stejnou měrou se svými traumaty jako s padouchy - člověka lapí, už ho nepustí. Divák nadále nebude potřebovat celou řadu technologických hračiček, jimiž se Batman obvykle tak rád obklopuje a kterými stvrzuje převahu nad zlosyny. Bude stačit jediný automobil, jedno až přízračně působící vozítko čekající v temnotách, aby svým burácením zaselo strach do pokřivených tváří.
Tenhle Batman tak jako správný hrdina drsných kriminálek trpí a propadá v beznaděj. Možná ne každý bude od prvních vteřin do konce rád trpět s ním. I tak je ale Reevesův snímek dalším důkazem, že lze točit extrémně ambiciózní, až umanuté superhrdinské příběhy a nestát se nechtěnou parodií.
Reevesův Batman je za hodně dlouhou dobu nejlepší film z komiksového světa DC. Není jen mnohem lepší než komické a neživotné pokusy Zacka Snydera dělat z Batmana či Supermana dospělé hrdiny, je také lehčí a sebevědomější než nedávný Joker, který se marně snažil převléct jednoho z batmanovských padouchů v hrdinu současného realistického snímku. A pouze zbavil film všeho komiksového, až se stal tuctovým psychologickým dramatem.
Nový Batman na své komiksové kořeny nezapomíná. A byť nedosahuje velikosti Burtonových děl a nejspíš se nedočká tak jednoznačného uznání jako Nolanova trilogie, jde o enormně stylovou podívanou, která se na rozdíl od Jokera nespokojí s manýrou a nechtěným kašpárkovským divadlem. Je to uragán emocí, byť nakonec už ne tak komplexní detektivka, jak by naznačovaly četné dějové zákruty.
Vše je tu rozmlžené jako kontury postav. A právě v té neuchopitelnosti tkví síla. Reeves dokázal, že lze být opulentní i komorní zároveň. Už tím se dalece vymyká z průměru současných hollywoodských vizí.
The Batman
Režie: Matt Reeves
Vertical Ent., česká premiéra 3. března.
